Unbelievable |Starker, Pepperony|

O jako Omlouvám se

„Teď mi podej klíč o číslo menší," natáhl Tony ruku zpod svého Forda Flatheada Roadstera z roku 1932 s poznávací značkou ‚Stark 5', který mu z jeho původní sbírky aut zůstal už jako jediný. Jako by snad Shelby Cobra, jež zahynul při prvním testování Iron mana v terénu, nebyl dostatečně bolestivou ztrátou. „Dík... Jak se vůbec daří tvé sexy tetě?" pokračoval zvesela v konverzaci a když mu mladý hrdina podal klíč velikosti osm, vrátil se zpět k motoru. Mladík se uchechtl a svěřil Tonymu, že jeho teta v sobotu zkusila rande naslepo, ke kterému jí donutila jedna z jejích kamarádek, jenže z pana dokonalého se vyklubal fanatický účetní a May hned jak si doma doma zula boty prohlásila, že druhá schůzka nebude ani za milion dolarů.

Tony se smál, než se zeptal: „A co ty, kluku? Máš někoho? Pověz mi nějaké drama z dnešní střední."

Uplynul přesně týden, co vzal mladého stážistu na večírek své firmy a nedokázal z hlavy dostat vzpomínku na brunetovy rty na svých a zjistil, že nutně potřebuje vědět, jestli to bylo čistě kvůli omamným látkám, nebo za tím má hledat hlubší význam. A jelikož si teenager z onoho večera naposledy pamatoval, jak jej Tony nechává samotného u baru, musel záhadu objasnit sám, aniž by mladíka vyplašil. Peter byl neuvěřitelně inteligentní a bystrý člověk, mentálně někde úplně jinde než jeho vrstevníci, ale také měl sklony panikařit. Jeho záchvat poté, co se probral v miliardářově bytě, s oknem a menší kocovinou, bohatě stačil. Zpočátku se Tonymu ulevilo – mohl za celým večerem jednoduše udělat tlustou čáru, vyhnout se trapným rozhovorům, přede všemi to udržet v tajnosti a žít s Pepper svůj život v klidu dál. Ale co když brunet lhal a nic nezapomněl? To by rovněž dávalo smysl. Chránil se.

Chlapec jako odpověď zavrtěl hlavou, přestože ho muž nemohl vidět, a teprve pak na jeho otázku odpověděl. „Já? Pff... ne," pravil tiše. Jako by Tony zaslechl v Peterově hlase zklamání.

Když si mechanik uvědomil změnu chlapcovy nálady, přestal se usmívat. „Seš v pohodě?"

„J-Jasně," odpověděl bez rozmýšlení. „Víte..." V hlavě na něj křičel hlas, aby držel klapačku, než řekne něco, za co si bude později chtít dát pár facek, avšak mladý brunet se nedokázal přinutit jej poslechnout. Nedokázal to vysvětlit, ale s Tonym si připadal v bezpečí, jako by mu mohl říct všechno, svěřit se. „Zakoukal jsem se do jedné osoby, akorát jsem to... nikomu neprozradil."

„No a proč jí to neřekneš? ... Teď mi podej desítku," nastavil ruku.

„Jednoduše nemůžu," odpověděl Peter popravdě a pohrával si s koncem rukávu své světle modré mikiny.

Starší vylezl zpod auta. „Jak to?"

Chvilku jenom dýchal. „Nemyslím si, že by to bylo... vhodné."

„Možná bys to měl přece jenom zkusit," řekl génius s mírným pokrčením ramen, jako by to byla naprostá samozřejmost. „Třeba budeš překvapenej." Mladík konečně zvedl hlavu a pohlédl Tonymu do očí.

„Děkuju za radu, ale nechci způsobit žádné potíže."

„Jak myslíš; jen popřemýšlej na tím, zda by nebyla škoda svou šanci zahodit... Co když to cítí stejně jako ty? Nechci ti do toho kecat, ale zeptej se sám sebe, jestli bude lepší litovat toho, cos udělal, nebo naopak litovat toho, cos neudělal."

Mluvil pan Stark o něm? Věděl, že mluví o něm?

Než si stihl uvědomit, co dělá, naklonil se chlapec dopředu a přitiskl své rty na Tonyho, přestože neměl sebemenší ponětí, jak vlastně líbání funguje. Na zlomek vteřiny měl pocit, jako by tuhle situaci už jednou zažil, avšak všechny myšlenky ihned překryla panika a Peter zcela znechucen sám sebou od muže až odskočil – při čemž se praštil do hlavy o stůl a shodil z něj část červenozlatého obleku – a mlel jednu omluvu za druhou. Tohle doopravdy posral. Slzy měl na krajíčku a věděl, že jestli odsud nezmizí, složí se zpět na zem a nebude schopen ničeho.

Co ho to napadlo?! Co si o něm teď pan Stark pomyslí? Určitě ho odsud vykáže a už ho nikdy znovu neuvidí... ještě aby ne, vždyť to celé bylo opovrženíhodné, odporné, směsné... hloupý vtip... zamiloval se do muže, se kterým měl doposud spíše vztah otce a syna; do muže, který nebyl o moc mladší než May. Měl problémy s alkoholem a neustále se choval jako sebestředný narcista, ale Peter v něm pod tou maskou viděl i člověka, který by bez váhání obětoval své blaho pro blaho ostatních.

Tony pořád nic neříkal, pouze odložil náčiní a rovněž vstal, což vyšilujícího Petera donutilo se zhluboka nadechnout a kousnout do rtu v zoufalé snaze alespoň trochu zklidnit své divoce bušící srdce.

„O-Odpusťte, prosím," přistihl se, že pláče. „Nevyhazujte mě... to bylo– neměl jsem– myslel jsem, že– omlouvám se, vy jste vy, j-já jsem já, radši půjd-"

„Petere!" okřikl muž pevným hlasem bruneta, který taky poslušně zmlkl a upřel pohled na špičky svých bot, přeje si, aby se mohl propadnout do země. „To je dobrý," začal ho ujišťovat. „Teď se ze všeho nejdřív musíš uklidnit. Hluboký nádech a výdech... výborně. Ještě jednou. A znovu." Pomalu k mladému muži přešel a objal ho. „To je dobrý."

„Řekl jsi o nás něco Pepper?" tázal se nejistě chlapec, nedlouho poté, co žena opustila laboratoř.

„Ne," odvětil muž, „už ses mě na to ptal, pamatuješ?"

„Jo, já jen," mladší se odmlčel, „ale nic." Zavrtěl hlavou.

„Cítíš se dobře? Jsi nějaký bledý." Peter přikývl. Nakonec se rozhodl svůj rozhovor s Pepper před Tonym udržet v tajnosti; koneckonců, může mu o něm povědět kdykoli později. Tohle bylo evidentně osobní. Zjistí, o co ženě jde a postará se o ni sám. 

Krásné Velikonoce! <3