Unbelievable |Starker, Pepperony|

N jako Nejsi on

Tony máchnutím ruky shodil ze stolu veškeré své nářadí a další zbytečnosti, než na něj vysadil Petera tak, že se zády opíral o velký plakát Iron mana. Chlapec ihned roztáhl nohy a Tony se natlačil mezi ně, škubaje brunetovou hlavou dozadu, aby jej znovu hladově políbil. Oba se dali navzájem do pohybu a dostávali ze sebe všechny svršky.

„Pane Starku..." Tony sevřel Peterův ret mezi zuby a položil svou ruku na Peterovo stehno. Cítil elektrizující puls na tvrdém svalu pod džínovinou. Sunul dlaň výš a výš, až chlapec ztracen v euforii víc zaklonil hlavu a praštil s ní tak do zdi.

„Ty nejsi on," pronesl Peter hlasem, jež naznačoval, jak moc je o svém tvrzení přesvědčen, než se stejně dal na útěk, při čemž zcela zapomněl na uzavřený prostor, ve kterém byl uvězněn. Při každém dalším úderu srdce cítí bolest a svůj pavoučí smysl slyší řvát všude kolem. Uteč! Pryč! Nebezpečí! Honem, honem!

„Kam si myslíš, že jdeš?! Vrať se!" křičela osoba s Tonyho tváří, natahujíc se po mladíkovi. Peter vykřikl, když jej muž chytil za pas, zatáhl směrem k sobě a on tak neohrabaně skončil na zádech na zemi.

„Ne-ne, prosím," žadonil, když se uboze snažil od muže odplazit. Ten se jen zlomyslně smál, jeho obličej se změnil ve vražedný triumf, přitáhl si Petera blíž a uvěznil jej mezi svým tělem a studenou navlhlou podlahu. „Prosím ne– nechci se s tebou prát!" začínal panikařit, když se pokusil muže shodit, ale zjistil, že jeho super síla je pryč. Byl bezmocný.

Muž si odfrkl a naklonil se blíž. Peter ho dál zuřivě odstrkoval a divoce drápal do obličeje, jeho samotného zatím muž chytil pod krkem. Mladší brunet sebou zmítal a křičel. Zoufale se snažil zbavit váhy, která ho dusila a pořádně nabrat vzduch do plic. Najednou jej přepadl pocit, jako kdyby mu kolem krku utáhli oprátku a začal se dusit. Ve tmě za zavřenými víčky viděl hvězdičky bílého světla a došlo mu, že pokud z něj napodobenina Tonyho v následujících okamžicích nesleze, zemře. Podařilo se mu oči trochu rozlepit a spatřil známou vousatou tvář z části znetvořenou jeho škrábanci. Napadlo ho, že je možná dobře, že Tony je tou poslední věcí, kterou v životě uvidí. Něco uprostřed krku povolilo a hvězdičky světla před mladíkovýma očima se zvětšovaly a zvětšovaly, dokud se nakonec nespojily v jednu jedinou bílou zář. Peter se přestal bránit, neboť jej opouštěla veškerá síla a jeho paže už jen bezvládně spočívaly po stranách jeho těla. Vzdal se. Zavřel oči a čekal, kdy vydechne naposledy. Náhle jako zázrakem veškerá tíže a nesnesitelný stisk krku zmizely. Chlapec se hlasitě rozkašlal a pootevřel oči, ale nebyl s to se pohnout. Se slzami pouze hleděl do jedovatých oříškových očí nad sebou. Pokusil se vstát, ale silné paže mu v tom zabránily, držíc mu za vlasy hlavu u země. Muž se tiskl svým obličejem k Peterovi, rty se ocitl blízko těch jeho jako v jakémsi parodickém polibku.

„Nech mě být, prosím," sípal mladík.

„Nehraj to na mě, oba víme, jaká seš děvka, Petere," chraptěl mladšímu u ucha. „Sotva udržíš nohy u sebe."

Peter se po těch slovech jako na povel rozplakal a během dalšího souboje už jen cítil, jak mu jsou stahovány kalhoty a k jeho uším dolehlo cinkání přezky opasku. „D-Dost," žadonil mezi vzlyky, když ho muž přetočil na břicho a on se ocitl s vystrčeným holým zadkem. Pod vším tím adrenalinem nemohl pořádně myslet. Jeho pavoučí instinkt byl všude kolem. Potřeboval se jen dostat pryč. Daleko. „Přestaň! Prosím... Tony, to bolí, ubližuješ mi! DOST!!" Opakoval pořád dokola, zarývaje nehty do betonové podlahy; aniž by si vůbec uvědomoval, že zatímco muž s tváří jeho milence prudce a rychle přirážel do jeho těla, nahlas křičí Tonyho jméno.