Unbelievable |Starker, Pepperony|

P jako Pravý důvod k rozčilení

Tony byl v koncích. Nesnesl fakt, že jedině kamerové záznamy se daly považovat za cosi jako stopu. S pomocí umělé inteligence se snažil dohledat chybějící části videa skrývající odpověď na otázku, co přesně se mezi Pepper a mladým pavoučím mužem stalo. Všechno marné. Prý chyba v kódování. Jeho kódování...?! Věděl, že SHIELD by mohl mít prostředky k co nejrychlejšímu osvětlení všech nejasností, ale i tak se zdráhal požádat Furyho o pomoc. Nejen kvůli svému egu, ale agenti by se rovněž začali šťourat ve věcech, do kterých jim absolutně nic nebylo. Nehledě na Petera, na něhož by musel ukázat prstem, čímž by jeho hlavu strčil na špalek hned vedle té své. Chtě nechtě chlapce stále miloval víc, než sám sebe nenáviděl a nemohl riskovat jeho budoucnost, kdyby jejich románek vyplaval na povrch. Na druhou stranu, pokud byl Peter celou dobu přestrojený vlk v rouše beránčím; ani jemu nemohlo něco takového v žádném případě projít. Friday potvrdila, že se v Peppřině bytě nacházely chlapcovy otisky prstů, dokonce i pár stop krve, která odpovídala právě jeho těhotné expřítelkyni. Nevěděl, co dál, tak se rozhodl hledat pravdu na dně láhve. Pil a pil a pil. Pak přišel Peter a následovala jejich nejhorší hádka vůbec.

Po dlouhém dni v rauši Tony nakonec vystřízlivěl. Probudil se celý zpocený na tvrdé a nepohodlné studené podlaze hned vedle ustlané postele, která jako by se mu vysmívala do obličeje. V tu chvíli ještě netušil, že mimo příšerné kocoviny a bolavého srdce na něj nepěkných překvapení mělo čekat hned několik. Matně si vybavoval Peterovu tvář v slzách a tmavé oči plné oddanosti; pamatoval na svůj vlastní křik a krutá slova.

Panebože... co to udělal? Neměl do sebe okamžitě začít lít tuny alkoholu a dovolit, aby nad ním kompletně převzaly vládu jeho emoce. Měl si s chlapcem v klidu sednout, vyslechnout si i jeho úhel pohledu a případně z něj nenápadně vytáhnout, co potřeboval vědět. Ne ho začít vztekle bombardovat jakmile se objeví ve dveřích bez možnosti řádné obrany. Musel svou chybu napravit. Ale jak? Po jejich první rozepři, která vyvrcholila až v to, že Tony Petera udeřil, mu jako omluvu koupil hodinky; nyní by ovšem něco takového nebylo na místě. 

„Dobře mě poslouchej... sice nemáme řádnej vztah, to ale ještě neznamená, že jsem nějaká tvoje děvka, která přiběhne kdykoli pískneš a poslušně roztáhne nohy!"

„To ne, takhle se mnoumluvit nebudeš!" 

Vzal do ruky telefon, aby mohl mladíkovi zavolat. Zarazil se. Co mu měl povědět? Ahoj, Petere, promiň, že jsem tě obvinil z vraždy, dost jsem toho vypil a jednal spontánně a nerozumně. Můžeme si o tom promluvit? Peterovi volal celkem pětkrát, ale pokaždé skončil v hlasové schránce. Zanechal tedy zprávu s tím, že se dá trochu do kupy a pokud se Peter během dne neozve, zajede k němu domů.

„Pane, do budovy dorazila May Parkerová a trvá na tom, že vás musí vidět. Mám jí povolit přístup do výtahu?" ozval se robotický hlas zrovna, když se muž vyšplhal na gauč v obývacím pokoji s hrnkem horké kávy, na kterou stejně neměl chuť. Oslovenému instinktivně vystřelila ruka k srdci jako kdyby právě dostal infarkt.

„Dobře," odpověděl se zadrženým dechem. „Jen ji pusť."

„Co jiného mi zbývá," povzdechl si ještě tiše pod vousy, nervózně sleduje svítící čísílka nad dveřmi výtahu označující patra, připraven vyjít vstříc smrti. Po rozchodu s Peterem May Parkerové nikdy nemusel čelit. Netušil, co přesně mladík své tetičce prozradil (jelikož s ním o tomto tématu Peter odmítal mluvit), ale každému by docvaklo, že k němu žena musela chovat silnou zášť. A pokud k tomu slyšela i o jejich poslední hádce... určitě ho přišla dorazit. Sotva stihl svého příchozího hosta slušně pozdravit, než byl hrubě přerušen.