Unbelievable |Starker, Pepperony|

B jako Bude se tě bát

Potemnělou místností se rozlehl zvuk dvou výstřelů v blízkosti takové, až by se mohlo zdát, že jeden je ozvěnou druhého.

První vyšel ze zbraně rusovlasé ženy.

Druhý téměř ve stejnou chvíli vypálil vylekaný vousatý muž.

Cítil se, jako by jej řídil autopilot.

Nepřemýšlel.

Jen ztěžka oddychoval jako po uběhnutí maratonu.

Pepper otočila hlavu a na zlomek vteřiny navázali s Tonym oční kontakt.

Usmála se na něj.

Než sklopila hlavu a zaměřila se na rudou skvrnu, jež na prsou začala zbarvovat její oděv.

Nadechla se, ale než stačila promluvit, skácela se k zemi.

Jakmile Tony zpracoval, co se to právě vlastně odehrálo, na nic nečekal a vrhl se vedle bezvládného Petera Parkera.

Ležel k němu zády, nepohnul svalem.

„Pete...?" nepoznával vlastní hlas, jak se třásl. Natáhl ruku, avšak ta prošla přímo skrz tělo mladého bruneta.

Do prdele. Do. prdele.

Další iluze.

To se mu zdá!

Otočil se a popadl poraněnou ženu za límec a zatřásl s ní.

„Kde je?!" procedil skrz zuby.

„Zp-Zpečet-til jsi jeho os..osud," zasmála se oslovená, než ji přemohl kašel, jak se její plíce pomalu plnily krví. „Jak ses, ses... soustředil na mě."

Vrtěl hlavou. „Já ho najdu, slyšíš mě?" cloumal jím vztek. „Najdu ho!"

Úsměv z ženiny tváře ani nadále nezmizel. „Pokud to stih-stihneš, doufám, že naše dílo oceníš..." její výraz se změnil, „bude se tě bát."

Muž už nedostal další příležitost zeptat se, co tím do háje myslí, neboť v ten moment jeho bývalá přítelkyně vydechla naposledy. Jak se Tony díval do jejích zasklených očích, cosi se v něm pohnulo.

Ačkoliv by nejspíš měl, uvědomil si, že vůbec nic necítí.

Necítil bolest nad ztrátou milované osoby stejně tak, jako necítil radost, ani úlevu nad faktem, že hlavní záporák skončil. Musel se však pozastavit nad tím, jak jen se z ženy, kterou kdysi miloval tak, že by za ni položil i vlastní život, mohl stát takovýto psychopat.

„Zpečetil jsi jeho osud."

Vyskočil na nohy a zahnal nežádoucí myšlenky na to, že by i Peter byl dávno mrtvý, nebo by jej snad vůbec nedrželi v tomhle domě hrůzy a celé to byla léčka. Ale ne, prý jestli se mu podaří ho najít... Jestli to stihne...

„Steve? Nat? Clinte? ... Slyší mě někdo?"

Na druhé straně vysílačky se nadále nikdo neozýval.

Vyběhl sám zpět na chodbu a rychle se vydal hlouběji do budovy.

Tohle byla hra o čas.

Neztrácel trpělivost a systematicky pokračoval v prohledávání i těch nejzapadlejších koutů; až objevil cosi, co se tvářilo jako stará laboratoř zkombinovaná s ordinací zubaře. Uprostřed se tyčil stůl s přidělanými kruhy v oblasti rukou na nohou, které měly sloužit jako pouta. Rozpoznal tmavé skvrny a ihned požádal Friday o analýzu. Naskočila mu husí kůže, jakmile bylo odhaleno, že se jedná o zaschlou lidskou krev, jejíž profil se shodoval s Peterovým.

Tak tady ho drželi.

Byl blízko.

Než opustil i tuto místnost, stihl ještě objevit funkční zařízení na elektrické šoky, které mu na klidu rozhodne nepřidalo. Následně se dostal do jakési řídící místnosti plné obrazovek, z nichž některé byly stále zapnuté, a zatímco pár z nich jen problikávalo, jiné ukazovaly živé záběry z mnoha po komplexu rozmístěných kamer. Žádná ovšem neukazovala nic užitečného. Tony nezahlédl ani Petera, ani své kolegy superhrdiny a stejně tak ani žádné komplice Pepper. Musel se sám sebe ptát, jak je do háje možné, že krom Pepper stále nikoho dalšího nepotkal.

Řekla přece „naše dílo".

Přišly další těžké železné dveře, za kterými jej přivítal pohled na ošuntělou železnou konstrukci ve tvaru postele, bez matrace, a v mihotavém světle rozpozná rovněž mladé vyhublé tělo chlapce v bezvědomí. Vlastně na první pohled není zcela zřejmé, jestli jen nespí – přes oči má nataženou pásku. Všude po stěnách i podlaze se rozlézaly tmavé skvrny a čárance.

Páchlo to tam.

Vykročil vpřed, ale vtom zarazil. Než se bezhlavě znovu zamotá do další nachystané pavučiny, nechal Friday přeskenovat celý prostor, aby mu řekla, zda je scéna před ním opravdová.

Pak jeho srdce vynechalo nejeden úder.

Ano.

Proboha.

Jeho oči se zalili slzami.

Vrhl se na zem a vzal chlapcovo tělo do náruče. Zhrozil se, když vlivem jeho pohybu zacinkal těžký řetěz, který se od zdi táhl ke tmavému límci kolem mladíkova krku.

Přivázali ho jako psa.

„Petere?" Rychlým pohybem mu sundal z očí černou látku a odhalil tak unavenou tvář špinavou od schnoucí krve, pod kterou kvetla nejedna modřina. Odhrnul z čela rozcuchané kudrlinky. „Petere, slyšíš mě?" Brunet studil jako led, muži se sotva podařilo nahmatat tep. Umělá inteligence vzápětí potvrdila, že Peter je naživu, ale drží se jen tak tak.

„Peter je statečnej, bojuje."

Co mu to jenom udělali?

„Zpečetil jsi jeho osud."

Ne!

Neumírej mi, snažně tě prosím.

Odstřelil železné „vodítko" a vzal chlapce do náruče.

Vypadnou odsud a dostane Petera co nejdřív do nemocnice.

Bude žít. Bude!

„Friday, kudy se dostaneme ven?"