Unbelievable |Starker, Pepperony|

K jako Krásná, elegantní a čistá

Peter, no... Peter začínal šílet.

Snažil se ze všech sil nevnímat otravně hlasité tikání hodin nade dveřmi, škrábání Michelliny tužky vedle něj, učitelovo pomalé usrkávání kávy, i opakované popotahování pihovatého kluka s brýlemi sedícího dvě lavice od něj, které naznačovalo, že se ozývala jeho alergie. No, vylepšené smysly měly své nevýhody.

A k tomu ještě to natroublé video s Kapitánem Amerikou s klasickým „Víš, cos udělal špatně. Teď je otázka jako to napravíš.", „Možná jsi jen frajeřil." nebo „Všichni umíme rozlišit, co je dobré a co špatné.", jež mělo studentům ukázat... co přesně? Co dělá dobrého vojáka? Člověka? Připomenout jim, aby nebrali drogy, dodržovali pravidla, dělali úkoly a poslouchali rodiče? –, které viděl už po sto padesáté prvé (dobrý způsob, jak někomu vymýt mozek, no ne?). Byl si stoprocentně jistý, že Rogersův proslov už zvládne odrecitovat zpaměti i ve spánku.

K čemu vůbec poškola byla? A ještě k tomu v pátek?! Žáci byli otrávení a učitel, co tak s nima musel dřepět, taky. Nemohl za tu rvačku dostat prostě jenom napomenutí nebo důtku, pár facek a pá pá? Zpočátku mu přišlo nefér, že Flash vyvázl jako oběť a trest stihl jen jeho, avšak navzdory všemu ho nakonec přepadly výčitky. Tohle bylo přeci jen trochu přes čáru.

Usmál se na Michelle, která zrovna pozvedla svůj skicář a naklonila jej směrem k Peterovi tak, aby mu mohla ukázat své malůvky jeho osoby, než se znovu vrátil ke svým poznámkám ze semináře z biologie. Na rozdíl od svého přítele měl biologii docela rád. Tony tvrdil, že je v ní všechno vždy špinavé, páchnoucí a nespolehlivé. U chemie zastával podobný názor. Kdyžto fyzika byla podle něj krásná, elegantní a čistá. Při vzpomínce na díru ve zdi Tonyho laboratoře chlapci zacukal koutek.

Ano, elegantní a čistá.

Co kdyby místo té zdi byla díra v jeho hlavě?

Minuty pomalu přibývali, až se nakonec učitel odšoupl od stolu s tím, že pro dnešek končí, přeje všem krásný víkend a napomenul je, ať nechodí po ulici se sluchátky v uších, že přijede auto a zabije je.

─── ⋆·˚ ༘ * ⋆·˚ ───

May se lehce třásly ruce, když klečela na zemi vedle hrobu a zapalovala svíčku.

I po téměř dvou letech, co Ben odešel, – ne, byl zavražděn – se objevovaly chvíle, kdy to pořád bolelo. Ben Parker byl milý, jemný, vtipný, trpělivý. Chyběl jim. Jak tam tak stál, klepal se zimou a pozoroval svou tetu, si Peter uvědomil, že až na něj, každý, koho kdy May doopravdy milovala, zemřel dříve než ona. Její rodiče, její švagr, manžel... Svému synovci statečně tvrdila, že se snaží jít dál a normálně žít, ale Peter stejně přes zeď občas pozdě večer zaslechl, jak se v ložnici za Bena tiše modlí. Vzpomněl si, jak jej jeho strýc ještě jako malého kluka tahal do kostela. Nikdy tomu úplně nerozuměl – Ben věřil v Boha, ale stejně tak ve vědu, evoluci a pokrok. Nepatřil ani k těm, pro které byla například homosexualita něco odporného a proti přírodě, přestože Bible v této věci hovoří jasně. Po Peterově coming outu jej políbil na čelo a s úsměvem řekl, že je úžasný člověk a miluje ho takového, jaký je. Kdyby tak věděl, že to uslzené škvrně před ním bude jednoho dne příčinou jeho odchodu na onen svět...

„Nechce se mi do práce," pravila jakoby otráveně May a usmála se na o něco málo vyššího bruneta, který jí, když se rozešli zpět k parkovišti, nabídl rámě. Začínalo se pomalu stmívat, ve vzduchu poletoval první sníh, a přestože byla teprve půlka listopadu, ulice New Yorku se začínaly plnit vánočními světýlky.

„Tak tam nechoď," odpověděl tiše. „Zavolej tam, že jsi nemocná."

„Víš, že to nejde," uchechtla se. „Náhradu by za mě jistě měli, ale nedostala bych zaplaceno, a to si nemůžeme dovolit."

Chvíli kráčeli mlčky, než chlapec znovu promluvil. „Chtěl bych se zeptat, jestli můžu večer někam jít?" Ne že by tetin souhlas zrovna potřeboval, jeho plížení se v noci ven nebyla žádná novinka, ale nechtěl vyvolávat další zbytečné spory, nebo znovu lhát.

„Nějaká party?" zažertovala a volnou rukou si z obličeje odhrnula pramen dlouhých vlasů, který jí tam foukl vítr.

„Ne," zavrtěl hlavou.

„Dobře, ale budeš mít celou dobu zapnutý telefon a nejpozději v jedenáct mi pošleš svojí fotku i s hodinama, abych věděla, že jsi doma." Bylo jí naprosto jasné, za kým mladík v pátek večer vyrazí. Kdyby se jednalo o Neda, řekl by rovnou, že jde k němu. I přes veškeré obavy tomu nebránila a nemohla se dočkat, až zjistí, komu se podařilo Peterovo srdce získat.

„To je jak při únosu," zasmál se chlapec. Ulevilo se mu; bál se, že po průšvihu s Flashem a jeho odhaleném touláním se po nocích po New Yorku, si May ještě usmyslí, aby Peter odpoledne chodil ze školy rovnou domů a pak už nikam. Nemohl se dočkat, až se s Tonym opět uvidí, vyřeší problém, který sužoval mysl jich obou, a věci se zase vrátí do normálu.

„Taky tě nám ráda," oplatila mu žena úsměv.

─── ⋆·˚ ༘ * ⋆·˚ ───

Když za Tonym do laboratoře přišla Pepper s tím, že pro něj má překvapení, večírek o patro níž opravdu nečekal. Vymluvit se z toho nemohl a Peter mu nebral telefon, což vedlo jen k tomu, že ho s nepříjemným pocitem, že dnešní večer nedopadne dobře, netrpělivě vyhlížel. Sem tam s ostatními členy Avengers a několika známými prohodil pár slov, ale později se spíš držel u baru, kde do sebe lil jeden drink za druhým – spíš z nudy (možná i trochu z nervozity) než z potřeby uhasit skutečnou žízeň – a přemítal o jeho vztahu s Peterem. V duchu si dokola opakoval svůj připravený monolog, přemýšleje, jak asi chlapec na celou věc zareaguje. Bude plakat? Křičet? Vraždit? Nebo snad na vším mávne rukou?

Představoval si, jak by po něm Pepper házela vším možným, kdyby odhalil pravdu jí. Nejspíš by Tonyho i zažalovala nebo proti němu vedla obří kampaň, aby se pomstila, přestože by ji na holičkách rozhodně nenechal, se vším by jí pomáhal. Zavrtěl hlavou; takhle pohromadě to všechno znělo hrozně blbě. Přesto si musel pohrávat i s myšlenkou, jak by ostatním Avengerům vysvětlil, že jsou těhotnou přítelkyni opustil kvůli sedmnáctiletému klukovi. Úplně viděl to Stevovo zvednuté obočí. Také si představoval, že snad pustí k vodě Petera, zůstane s Pepper, založí rodinu a budou žít v malém domku na předměstí... I kdyby se pro tuto variantu nakonec rozhodl, nebyl připraven nechat Petera jít. Nechtěl. Nedokázal by se brunetovi podívat do očí a bezcitně říct: „Je konec."

Zpátky do reality jej vrátila Pepper, která zničehonic požádala všechny o pozornost a s úsměvem od ucha k uchu k Tonyho zděšení oznámila, že budou mít dítě. První věc, kterou udělal, byla, že se instinktivně začal rozhlížet po místnosti a hledal, jestli někde náhodou nezahlédne postavu svého milence.

Ztuhl.

Známé lesklé hnědé oči Tonyho propalovaly, než pohled sklopily k zemi a jejich majitel rychle a tiše opustil místnost.