Unbelievable |Starker, Pepperony|

T jako To jsme si nedomluvili

Tony dlouho seděl a zíraje do prázdna, zpracovával svůj objev.

Zvuk na rozpoznávání hlasů, ani na rozluštění jednotlivých slov, sice nebyl dostatečně kvalitní, ale i tak se mu ve spolupráci se svou umělou inteligencí podařilo prostřednictvím skládání jednotlivých vrstev zvuků v pozadí hovoru rozeznat hlas, jež se měl podle Friday z devadesáti osmi procent shodovat s tím, co patřil Pepper.

Jedné jeho části se nesmírně ulevilo.

Ovšem jeho ex-přítelkyně byla jedinou osobou, která promlouvala a u onoho dříve zmíněného popotahování tak nebylo co s výškou a frekvencí Peterova hlasu porovnat, neboť pokud tam skutečně byl mladý brunet přítomen, nevydal pořádně ani hlásku.

Byla však jasné, že se tam nacházelo víc osob.

To znamenalo, že i Peter stále žije, že jo? Že jo?!

Tony skoro cítil, jak mu v hlavě zadrhávají nevyleštěná kolečka, jak se pokoušel představit si, jak obecně scéna na druhé straně telefonátu mohla vypadat.

Nahlas zaklel při vyrušení z přemýšlení, když k tomu všemu do jeho již dost rozsáhlé sbírky dorazily další dvě kazety. Jako bez duše je automaticky vzal a dal přehrát. Páska se roztočila a muž opět zasedl ke stolu, vnímaje nahrávku jen na půl ucha, neboť ze všeho toho poslouchání stihl lehce otupět. Na té první klasicky byly opět další sentimentální žvásty, pro případ naprosto nepodstatné, zato druhá kazeta skrývala, ta skrývala něco mnohem víc než jen–

„Na co čekáš, mluv, řekni mu všechno. Je přímo tady a poslouchá tě. No tak, udělej to... Vím, jak moc po tom toužíš."

„No, to mi ho vyndej..." ulevil si a zbystřil. To musel být ten... že by byli až takhle odvážní?

Znal obsah každé obdržené nahrávky, ale takhle byla vůbec první, která byla zjevně pořízena až po chlapcově zmizení. A vzhledem ke všem událostem – mrkl na hodinky – dokonce před pouhými čtyřmi hodinami; zatímco ty předchozí dost možná byly připravovány naráz.

Ještě něco další ho trklo ihned, kdy si nahrávku pustil znovu. Přišlo mu, že onen člověk mluví podivně zvláštně hlubokým hlasem, přitom poněkud uspěchaněji a slova při větším soustředění působila jako by byla utnuta. S touhle kazetou si někdo hrál. 

Zpátky do práce, pomyslel si. S kazetami se nepracovalo snadno, na což jisto jistě ta banda kreténů, kteří se jali Tonymu komplikovat život, spoléhala; ale on tuhle výzvu mile rád přijal.

Udělá to hezky pěkně postaru.

Vytáhl ekvalizér, který následně napojil mezi přehrávač kazet a zesilovač. Nechal Friday monitorovat každý svůj krok a s pomocí ekvalizéru si pohrával s různými frekvenčními pásmy, čímž postupně zvuk upravoval.

Konečně cítil, že dělá ve svém pátrání pokroky, avšak potom náhle–

Zarazil se a všechny jeho teorie o tom, kdo mohl za únosem jeho blízkých stát, se sesypaly stejně rychle jako domeček z karet při otevření okna.

Ne, někde musel udělat chybu.

Tohle nedávalo smysl.

„Vím, jak moc po tom toužíš."

Musí si dlaní přikrýt ústa, jeho srdce se zastaví, když mu dojde, že Peter–

Měl celou dobu pravdu.

„Řekla mi něco, z čeho jsem usoudil, že se o nás nějakým způsobem dozvěděla. Vyděsilo mě to a tys mi nevěřil, takže jsem šel k ní, abych našel důkaz."

„Zešílels?! Co si to vymýšlíš?! Posloucháš se vůbec?"

Tony vystřelil ze židle, jako kdyby mu pod zadkem začalo hořet a vyběhl z laboratoře.

─── ⋆·˚ ༘ * ⋆·˚ ───

„Ježiš, Quentine, zklidni se trochu," odfrkla si rusovláska podrážděně. Už ji unavovalo, jak její společník neustále přechází po místnosti sem a tam a cosi si drmolí pod vousy.

„Jak mám bejt v klidu?!" obořil se na ni. „Říkám ti, že s tou poslední kazetou jsi to přepískla! Měla ses se mnou poradit!" 

„Od kdy mi zrovna ty říkáš, co mám a co nemám dělat?! Tak se laskavě nerozčiluj, jde jen o drobnou změnu plánu."

„Co když na nás Stark teď kvůli tobě přijde?!"

„O to přece jde, ty idiote," potáhla z cigarety a otočila se na kolečkové židli, aby shlédla další část přímého přenosu Petera, se kterým si právě užíval Brock.

„COŽE?! No to počkat, to jsme si nedomluvili–" rychle pochopil, že bude lepší držet jazyk bezpečně za zuby ve chvíli, kdy po něm žena střelila vražedným pohledem.

„Víš vůbec, kolikátého dneska je?" Pokynula hlavou směrem k obrazovkám. „Tohle divadlo už mě začíná nudit," narovnala si záda, „tak jsem se rozhodla se při příležitosti narozenin tohohle spratka trochu pobavit." Bylo to tak. A Peter neměl ani sebemenší ponětí, že by právě dnes měl v kruhu svých nebližších slavit své osmnácté narozeniny. „Spolu s tou poslední nahrávkou jsem za sebou nechala stopy, který dokáže odhalit jenom Stark. Než se mu to ovšem povede, postaráme se, aby ten kluk byl dávno pryč," vydechla oblak kouře.

„Dejme tomu,ale co když si spojí, že ten hlas je tvůj?"