Unbelievable |Starker, Pepperony|

C jako Co se děje?

„Dobře, takže za jak dlouho tu budeš?"

„Odhadl bych to na hodinu. Mezitím si rozmysli, co budeš chtít k večeři. Klidně můžeme jít i někam ven."

Peter se pro sebe usmál. Dávno měl vlastní plán. Nesl si s sebou tašku s nákupem, rozhodl se totiž jídlo připravit sám. Na večeři v restauraci za celý svůj několikaměsíční vztah byli s Tonym jen jednou. Chlapci to nijak zvlášť nevadilo, chápal jejich postavení. Ukončil hovor a schoval telefon s nakřáplou obrazovkou do kapsy kožené bundy, nastupuje trochu váhavě do výtahu. Nejprve předehřál troubu, připravil si potřebné koření a nakrájel brambory s mrkví, broukaje si známou melodii. Jakmile byl s večeří hotov, pustil se do prostírání stolu.

U toho přemýšlel.

Předevčírem se po zvážení rozhodl Tonymu přeci jen letmo naznačit své obavy, že byl jejich románek odhalen, aby viděl jeho reakci... „Nebo jsi možná jen paranoidní," řekl mu s Tony s úsměvem a mladý brunet pochopil, že pokud chce svou teorii potvrdit, potřebuje důkaz.

Na Peterově imaginárním seznamu všech Peppřiných vlastností jasně svítil bod ‚pomstychtivá mrcha'. Pojďme si to celé hezky shrnout – než se objevil, žila s filantropem ve vztahu několik let. V současné době čekala jeho dítě a on ji pustil k vodě. Pepper tedy nyní na sto procent věděla, že je již dlouhou dobu na scéně ještě někdo třetí. Ano, mohla naschvál zkoušet hrát divadýlko na všechny známé v Tonyho okruhu, aby zjistila, kdo zakolísá a vypadne ze své role, čímž odhalí, že to právě on(a) za všechno, co se stalo nese vinu.

Pokud ovšem platila druhá – mnohem děsivější – možnost... Chlapec možná byl paranoidní, ovšem rozhodně ne naivní. Zhrzená vášnivá žena, ještě k tomu nadupaná hormony, by si v žádném případě nenechala zprávu o svém expříteli, jak randí se středoškolákem jen pro sebe. A Peter nemohl dovolit, aby jeho milovaného vydírala či dokonce příběh rozeslala do novin. Jen z pomyšlení na následky se brunetovi sevřel žaludek. Věděl, že na světě existuje mnoho celebrit, které ztratily svou reputaci jen kvůli všemožným zvěstím, obzvláště v případech ‚jedna baba povídala'. A nikoho už dál nezajímalo, že některá obvinění byla stažena, nebo vyvrácena. Nezáleží na tom, kolik dobra vykonáte, jak moc se snažíte udělat ze světa lepší místo, či jak moc vás lidé zbožňují, stačí jediné špatné rozhodnutí a většina vás nadobro odsoudí. Ani přátelé, ani rodina, ani armáda nejlepších právníků v zemi, jež si na hodinu účtují třikrát víc, než Parkerovi platí nájemné za měsíc, vás nespasí.

Tonyho špatným rozhodnutím byl Peter.

Stejně jako Peterovým špatným rozhodnutím byl Tony.

„Děláš mu děvku?"

─── ⋆·˚ ༘ * ⋆·˚ ───

Tony pocítil nevýslovnou úlevu, jakmile se za ním zavřely dveře výtahu. Opřel si hlavu o stěnu a zavřel oči. Kdyby měl s těmi zabedněnci strávit jen o hodinu víc, nemuselo by to dopadnout dobře. Práce mu nikdy nevadila, ale po několikadenním jednání odpočítával minuty, než se s Peterem opět shledá v pohodlí domova. Čekal, že chlapce najde zalezlého v laboratoři zabraného do míchání směsi na nové sítě, ale když opustil výtah, při pohledu na scénu před sebou zamrzl uprostřed pohybu, jeho srdce roztálo. Chvíli zíral na Petera, potom na prostřený stůl s pár zapálenými svíčkami, a pak zase na Petera.

„Petey," vydechl nakonec dojatě, „to ty- tos nemusel, vždyť nic neslavíme." Přistoupil k chlapci a objal ho na přivítanou.

„Nemůže to být jen tak?" usmál se rozpačitě mladík a stoupl si na špičky, aby staršímu muži vtiskl letmý polibek na rty. „No tak, posaď se. Měl jsi náročný den."

Elegantně se přemístil k pultu a položil na stůl dva plné talíře, čímž si od Tonyho vysloužil vřelý úsměv. „Jsi fakt neuvěřitelnej." Mladík neodpověděl, pouze Tonyho znovu políbil, než se rovněž usadil ke stolu.

Po jídle se oba převlékli do pohodlnějších tepláků a pyžam a po zbytek večera se mazlili se na gauči u sledování filmů, dokud Peter televizi nevypl a nesedl si obkročmo na mužův klín. Jednou rukou zajel Tonymu do vlasů, lehce mu zakláněje hlavu, druhou si jej přitáhl do vášnivého polibku. Tony se vůbec neobtěžoval skrýt upřímný smích, když se mu Peter snažil probojovat do kalhot.

Mladík párkrát zašeptal Tonyho jméno, dokud si nebyl naprosto jistý, že muž vedle něj tvrdě spí. Opatrně se vymotal z jeho sevření, oblékl si triko a po špičkách se vypravil do obýváku, kde následně zamířil ke schodům – nemohl riskovat, že hluk výtahu někoho vzbudí. Vše bylo ponořeno do naprosté tmy, pouze na stěně svítily digitální hodiny oznamující dvě hodiny po půlnoci... To už budou jistě spát všichni, ne?

Nebyl na sebe dvakrát hrdý za to, co se chystal udělat; jako by Tonyho pouze využil, aby se mu naskytla příležitost strávit noc ve Stark Tower, jelikož věž tou dobou byla vždy přísně zabezpečená, tudíž dostat se dovnitř zvenčí bez spuštění alarmu bylo prakticky nemožné. Ale jednoduše to musel udělat. I kdyby se mělo ukázat, že zbytečně vyšiluje, potřeboval mít na duši klid.

Sešel schody a co nejtišeji za sebou pomalu zaklapl dveře. Jak postupoval dál do hlavní části bytu, stihl ještě zakopnout o pár nevybalených krabic. V ostatních patrech ještě nikdy pořádně nebyl, přesto netrvalo dlouho, než se v Peppeřině novém příbytku zorientoval. Zaradoval se, když ihned na stolku u televize spatřil stříbrný laptop, avšak úsměv z tváře zmizel ve chvíli, kdy na něj na obrazovce vyskočila žádost o zadání hesla; tiše zaklel. Po pár nezdařených pokusech o odemčení počítače mu nezbylo nic jiného, než šmejdit jinde a dál hledat něco, co možná ani neexistuje. S tím, že by jej žena mohla odhalit si hlavu nelámal, neboť naplno důvěřoval svému pavoučímu instinktu, který ho na blížící se nebezpečí zcela jistě upozorní. Což se také stalo, zrovna ve chvíli, kdy se přehraboval v jednom z šuplíků psacího stolu hned vedle ložnice. Jenomže chlapec byl natolik zabraný do svého úkolu, že jeho pozornost upoutal až ženský hlas.

„Co tady děláš?"

─── ⋆·˚ ༘ * ⋆·˚ ───

Tonyho probudil rachot a tenký proužek světla. Natáhl vedle sebe ruku a všiml si, že jeho přítel vedle něj neleží. Pomalu tedy vylezl z postele a vyšel z ložnice. Hned za dveřmi narazil na zadýchaného Petera, který vypadal, jako by právě viděl Smrt.

„Co se děje, zlato?" zeptal se rozespalý muž a promnul si unavené oči.

„Nic," odpověděl druhý a dalších pár vteřin na sebe oba beze slova zírali. „M-Měl jsem jenom žízeň," dodal tiše.