Unbelievable |Starker, Pepperony|

P jako Přestaň se konečně litovat

„Dobře mě poslouchej... sice nemáme řádnej vztah, to ale ještě neznamená, že jsem nějaká tvoje děvka, která přiběhne kdykoli pískneš a poslušně roztáhne nohy!"

„To ne, takhle se mnou mluvit nebudeš!" Než Tony stihl zapřemýšlet, překročil čáru a Petera udeřil. Prostorem se rozlehlo ostré plesknutí a chlapec si s pootevřenými ústy překryl postiženou tvář, nespouštěje z muže před sebou zrak. V jeho očích facka představovala něco neuvěřitelně ponižujícího a kdyby si musel vybrat mezi ránou pěstí a fackou, bral by pěst všema deseti. A teď–

„Petey," zděsil se ihned muž, „promiň, tohle jsem nechtěl, ujelo mi to." Natáhl volnou ruku k chlapci, ten se však doteku rychle vyhnul a s pohledem stále upřeným na podlahu se chystal opustit potemnělou místnost. „Zlato, nezlob se," chytil mladíka za volnou paži.

May si musela dlaní zakrýt ústa, aby utlumila hrubé vzlyky, které se jí z nich draly, jakmile zaslechla nahraný hlas svého milovaného synovce. Ohlédla se na Tonyho, který jen v tichosti seděl vedle ní na kolečkové židli shrbený jako spráskaný pes s obličejem opřeným o odřené dlaně. Musel uznat, že nechat u Peterovy tety záznamy obsahující pouze jeho a chlapcovy rozepře byl nesmírně chytrý tah. Napadlo jej to hned, kdy si všiml, že kazety z bytu Parkerových místo obvyklého klasického srdíčka nesou malinký znak srdce rozlomeného na dva kusy. Pokoušel se proto May přesvědčit, že si záznamy nejprve projde sám, ale to by dřív uhodily v pekle mrazy. Sesunul se tedy poslušně na židli a poprvé od maléru s Ultronem si zapálil cigaretu. Ze slušnosti nabídl i své společnici, která ho ovšem odmítla. Pak už bez jediné hlásky společně poslouchali jednu nahrávku za druhou. Muž si chvílemi dovolil na Peterovu tetu pohlédnout. Stála narovnaná s rukama založenýma na hrudi. Dávno neplakala, jen s neutrálním výrazem zírala před sebe. Obdivoval její sílu a statečnost.

„Myslel jsem, že je to mnou." Tony sebou škubl jako pod zásahem proudu, zatínaje pěsti tak silně, až mu zbělely klouby, čímž okamžitě upoutal pozornost ženy po svém boku. Nepřál si, aby May tenhle jejich rozhovor slyšela. Nevydal však ani hlásku, stejně jako se nepokusil přehrávání přerušit, přestože po tom zoufale toužil víc než po samotném kyslíku. „Vím, že jsme si nic neslibovali, ale tohle je– vůbec nevím, co ti na to mám říct. Jestli jsem tě omrzel a chtěl jsi se mě zbavit, mohl jsi to udělat i jinak."

„Nevěděl jsem, že tu dnes něco bude. Myslel jsem, že si o tom v klidu o samotě promluvíme a–"

„Tak prosím. Mluv. Řekneš mi, jak je to celé jedno velké nedorozumění; všechno je úplně jinak a vlastně jsi mi vůbec nechtěl lhát, co?"

„To není fér."

„Máš pravdu, to není. Pochop, já jsem ti dal všechno, co jsem mohl – svojí důvěru, lásku, svoje tělo... přistoupil jsem na tvoje podmínky a tys toho jenom využil." Slyšet Peterův roztřesený hlas protkaný bolestí znovu Tonyho opět zasáhlo jako blesk, jež jeho srdce roztříštil na miliardu malých střípků, které jako by nikdy neměl složit zpět dohromady. Snažil se ignorovat pohled ženy po svém boku a předstíral, že je zcela ztracen v myšlenkách. „A co čekáš, že udělám teď? Mám ztropit scénu? Křičet, že teď mám důvod myslet si, že jsem vlastně byl jenom tvoje děvka? Rozbíjet ti drahé vázy? Nebo snad o tebe bojovat? Nakonec se usmíříme, na všechno zapomeneme a rozdáme si to u tebe v laboratoři, jako když jsi mě ohnul přes stůl poprvý?!" Kdyby se dalo vraždit pouhým pohledem, May by Tonyho připravila již o dvacátý život.

„Petey, zlato, tak to vůbec– ehhh... takhle to vůbec není, musíš... musíš mě vyslechnout, pochopit, že–"

„JENŽE TO NECHÁPU! ... Nechals mě, abych se do tebe zamiloval! A ZNIČIL jsi mě!"