Unbelievable |Starker, Pepperony|

Z jako Zamilované verše

Venku zářilo slunce, avšak i přes své snažení nedokázalo zabránit teplotám, aby se držely kolem bodu mrazu. Prostorná ložnice zůstávala ponořená do příjemného šera díky závěsům, které jako by chránily před okolním světem.

Tmavovlasý postarší muž ležící na boku naslouchal tichu, které přerušoval jen rytmický dech spícího chlapce vedle něj. Natáhl se a svou rukou se lehce dotkl jeho vlnitých vlasů. Peter se zachvěl, jako pod dotekem něčeho ošklivého. Ale Tonyho ruce přece ošklivé nebyly. Znovu se zahleděl do obličeje klidného bruneta. Když spal, Anthony v něm neustále nacházel cosi plachého, něžného a nevinného. Vybavil si večírek pár měsíců dozadu, na kterém se jejich společný příběh začal psát. Píchlo ho u srdce při obrazu Petera plačícího vedle záchodové mísy, nebo velkého Tonyho Starka, který za celou noc nezamhouřil oka a seděl v křesle u tvrdě spícího chlapce jen pro případ, že by se mu přitížilo. Naopak se usmál při vzpomínce na Petera, jak se naprosto dezorientovaný druhý den probudil a neměl tušení, která bije. Jakmile zjistil, že má chlapec okno, rozhodl se mu raději o podstrčené droze a o jejich polibku nic neříct, aby jej neuvedl do rozpaků. Tajil mu rovněž to, že se bývalý technický ředitel Starkovy firmy zprvu na toho „pozoruhodného mladíka, kterého s sebou na večírek přivedl" často vyptával. Nyní se zamýšlel nad tím, o čem asi chlapec sní? Zdá se mu o Tonym? Nebo snad o jeho sexy tetě, nejlepším kamarádovi, minulosti či o něm samém, jak sedící na nevyšší budově v New Yorku pozoruje rušné město?

Nerad jej budil. Připravoval ho tím o ten kouzelný klidný okamžik, kdy se sami od sebe probudíte vedle člověka, na kterém vám záleží. Kdyby mohl, nechal by Petera dál ponořeného v říši snů, ale nešlo to. Musel ho probudit.

„Petey," zašeptal a konečky prstů se lehce dotkl mladé tváře. Chlapec se zavrtěl, ovšem pak spal klidně dál. „Petey," zopakoval muž o něco hlasitěji, stále však nepřekročil hranici šepotu.

„Mmmm..." dostalo se mu odpovědi.

„Musíme vstávat, už je po devátý."

„Mmmm..."

„A dneska se vrací Pepper, víš, co jsme si řekli."

„Mmmm..."

Tony si povzdechl; úsměvu se ale nevyhnul. Odhrnul peřinu a posadil se. Svým pohybem přiměl spícího pootevřít oči. Natáhl se, chytil mužovu paži jako záchranné lano a zamumlal: „Zůstaň. Ještě chvilku, prosím, pět minut."

„Jasně, abys mohl zase usnout," škádlil Petera Tony, i tak se ale posunul na posteli dozadu, aby se mohl opřít o její čelo a chlapec se okamžitě uvelebil po mužově boku s hlavou na jeho hrudi. Anthony si mladíka přitáhl blíž k sobě.

„Já jsem vzhůru," bránil se Peter. Muž prsty kreslil kruhy na jeho holém rameni a netrvalo dlouho a chlapec znovu usnul. Když se Iron man vymanil z jeho pevného sevření, jen se převalil na druhý bok poté, co do deky zamumlal něco nesrozumitelného. Dokázala jej probudit až vlna chladu. Chlapec sebou škubl a s hlasitým výkřikem vyletěl do sedu, při čemž lapal po dechu. Nad sebou spatřil stát Starka s pobaveným výrazem a sklenicí v ruce, jejíž obsah před pár vteřinami bez váhání vylil brunetovi na hlavu.

„Už je to čtvrt hodiny, koukej vstát," ušklíbl se. Poslal chlapci vzdušný polibek a než zmizel za dveřmi, ještě stihl roztáhnout závěsy. Jen pro jistotu.

─── ⋆·˚ ༘ * ⋆·˚ ───

Tony si v klidu připravoval ranní kávu a pro Petera už stihl zalít ovocný čaj, neboť on na chuť kávy ještě úplně nepřišel. Chlapec se vynořil z chodby oblečený do tepláků a Tonyho trička, které mu bylo viditelně velké. Tonyho oblečení nosil rád.

„To od tebe bylo pěkně hnusný, abys věděl," řekl potichu, zatímco si protíral oči a pomalu se k Tonymu přibližoval.

„Nějak se nemůžeš probrat, co?" nedal se. „Já tě včera varoval, že ráno nevstaneš, ale ty pořád, že chceš–"

„No jo, no jo," skočil mu mladík rychle do řeči. „Ale nelituju toho." Chystal se Tonyho obejmout, zabořit tvář do jeho hrudi, když ho muž se smíchem odstrčil s poznámkou, že je celý mokrý a ať se od něj kouká držet dál, dokud nevezme do ruky fén nebo si nestoupne na slunce, aby oschnul. Peter na něj „uraženě" vyplázl jazyk a stoupl si na špičky, aby mohl svého přítele alespoň lehce políbit na tvář. Sáhl pro hrnek s čajem, avšak jakmile se horké nádoby dotkl, zasyčel a strčil si popálený ukazováček do úst. Stark otevřel pusu a dál se bavil na mladíkův účet, jak to koneckonců dělával docela často. 

Poté, co se vyklidnili a trochu zvážněli, se Peter zeptal: „Za jak dlouho tu tak Pepper bude?"

„Psala, že nakonec někdy po dvanáctý."

Přesně takhle jejich tajný vztah fungoval. Peter za Tonym zpočátku chodil, kdykoli to bylo možné a Pepper byla mimo dosah, avšak za poslední týdny se viděli pouze párkrát. Tony od začátku chlapce ujišťoval, že není pouhým sexuálním nástrojem, přesto o budoucnosti jejich románku příliš – spíš vůbec – nemluvili. Bylo to tak lepší. Méně bolestivé. Pro ně oba. 

Peter samozřejmě Tonyho přítelkyni nemohl vystát, ale úspěšně držel jazyk za zuby. Pepper za Tonym chodívala do laboratoře mnohdy v dobách, kdy tam byl i Peter. Proti své vůli se tak musel dívat, jak se Pepper po Tonym plazí, zatímco on jí šeptá do ucha všelijaké zamilované verše. Většinu času nerozuměl jedinému slovu, což nechávalo prostor pro jeho bujnou fantazii a Peter se musel zamýšlet nad tím, zda Tony rusovlásce šeptá to samé, co jemu během chvilek, které si pro sebe kradli, ale bál se zeptat. 

Moc děkuji za přečtení. Jakákoli zpětná vazba je vždy vítána.