Unbelievable |Starker, Pepperony|

V jako Vrať se

„Petere, polož to!" křikl tmavovlasý muž ukazujíc na chlapce prstem a vykročil k němu. „Vrať to zpátky!"

Mladík s úsměvem zavrtěl hlavou a rozběhl se s helmou Iron mana přes neuklizenou dílnu ke schodům. Jakmile se ocitl nahoře na jejich konci, otočil se a s úšklebkem si červenozlatou helmu nasadil na hlavu. Páni, voněla přesně jako on.

„To jsem já!" vykřikl hlubším hlasem. „Slavný Anthony Edward Stark, ale chraň vás ruka Páně mi někdy říct Édo! A podívejte, jaký mám svaly," naparoval se. Tony Petera se smíchem ještě chvíli honil po obýváku, než ho chytil za boky a zvedl do vzduchu. Aby mu Peter usnadnil, že zvedá x kilogramů jeho váhy, omotal muži nohy kolem pasu. Nadzvedl helmu a políbil Starka odhalenými rty.**

Miliardář těch pár chvil, které s brunetem dostal šanci pobýt, strávil převážně vzpomínáním na jejich společné chvíle; jako kdyby listoval albem s fotografiemi. Peter odjakživa rád fotil a několikrát se snažil zachytit i Tonyho; jeho cílem zůstávalo, aby měli byť jen jediný společný obrázek, ale nikdy se mu to nepodařilo. Tolikrát miliardáře přemlouval. Sliboval, že jejich snímky bude střežit jako své největší tajemství, – kterým ostatně jejich vztah byl – ale Tony přesto zůstával neoblomný. Chlapec se vytrvale ptal, proč je focení o samotě takový problém, ale vousatý muž jej pokaždé nechal bez odpovědi. Peter to nakonec nechal být. Respektoval Tonyho rozhodnutí. Jeho strach.

Zatímco držel mladíkovu dlaň a palci jemně přejížděl po jeho kloubech, vyptával se Petera, zda si pamatuje, jak svými prsty přejížděl po mladíkově nahém břiše a maloval na něm jakési abstraktní obrazce, zatímco mladší muž se usmíval od ucha k uchu. Jak lehával s hlavou na Tonyho hrudi, zatímco on jej vískal ve vlasech. Ty drobné polibky během společného mazlení. Každý Peterův vřelý úsměv a pevná objetí po dlouhém odloučení. Jak chlapci prozradil své prostřední jméno a on vyprskl smíchy. Jakmile byl s nimi někdo další, předstírali, jako by se sotva znali, jako by mezi nimi k ničemu většímu nikdy nedošlo, avšak ve chvíli, kdy byli sami, přístup jich obou se zcela změnil. Jak spolu jednou měli strávit romantický večer a Tony chlapce poslal čekat nahoru, než rychle dokončí svůj projekt, a následně našel bruneta spát na gauči. Jak si při objímání Peter stoupal na špičky, aby na miliardáře dosáhl, zatímco Tony se i přes to musel mírně nahrbit. Jak chlapci ošetřoval zranění, když se jako Spider-man dostal do potyčky a potřeboval se na chvíli někde zašít, aby ho v takovém stavu náhodou neviděla jeho teta. Jak s chlapcem společně pracovali u Tonyho v laboratoři; někdy vedle sebe stáli mlčky celé hodiny a každý se věnoval svému superhrdinskému obleku a v tichosti si jen užívali přítomnost toho druhého. Jak si Peter během loučení na pár vteřin opíral své čelo o to Tonyho, než jej krátce políbil na rozloučenou...

Díval se přitom chlapci do tváře a připadalo mu, jako kdyby mladík zestárl o několik let. Zcela ztratil pojem o čase, dokud se May znovu nevrátila a nevykázala muže z místnosti. 

Peter se neprobudil ani v následujících dnech.

May dodržela svůj slib a svého synovce střežila jako oko v hlavě a Tony už se k Peterovi nesměl ani přiblížit. Miliardář zatím dál bral antibiotika, aby se předešlo infekci a pravidelně užíval i léky na bolest a dál nosil ramenní ortézu.

Postával u okna svého nemocničního pokoje, když se za ním stavila Natasha.

„Chceš společnost?" párkrát zaklepala na beztak otevřené dveře.

„Chceš společnost?"

„Je mi tu dobře."

„Ale já se ptal, jestli chceš společnost."

Muž se na ni vřele usmál a žena k němu dokulhala, odložila berli a opřela se o rám okna naproti tomu, u kterého stál Tony. Zalovila v kapse světlého županu a vytáhla krabičku cigaret. Jednu si vložila do úst na nabídla i miliardáři, který po pár vteřinách váhání její nabídku přijal.

„Co tvoje rameno?" zapálila si.

„Už lepší... co tvoje noha?"

Ušklíbla se: „Můžu chodit, ale stejně budu muset na rehabilitace."

Chvíli jen hleděli z okna a kouřili, dokud se Natasha nezeptala: „A co Peter?"

Tony pokrčil rameny.

„Chtěla bych, abys věděl, že je mi to líto, Tony. Vím, co pro tebe znamená." Tony by přísahal, že právě dostal infarkt, zatímco ona ta slova pronesla skoro až laxně. Jako kdyby se jednalo o naprosto běžnou věc, jako kdyby si povídali o počasí. Střelil po ní pohledem.

„C-Co j-ja-k-ko?" vykoktal. Její poznámka jej naprosto rozhodila a musel vynaložit veškeré své úsilí, aby na sobě nedal svůj neklid zdát, nicméně oba věděli, že se mu to úplně nedaří. Žena nasadila výraz, který jako by říkal: Nedělej, že nevíš, o čem mluvím. „Jak jsi na to přišla?" doplnil už o něco tišeji.

Žena pokrčila rameny. „Intuice," vydechla oblak kouře.

„A ostatní?"

„Ne," zavrtěla hlavou, „alespoň ne ode mě."

Muž kývl.

„Vaše tajemství je u mě v bezpečí, neboj se. Myslela jsem jen, kdyby sis třeba potřeboval promluvit..."

„Díky, Nat," donutil se k úsměvu. „Vážím si toho, ale jsem v pohodě." Na rozdíl od Petera. 

Agentka mu přesto úsměv oplatila v doprovodu pokrčení ramen: „Dělej, jak myslíš." 

Ještě nějakou dobu si povídali, dokud nepřišel čas Natashina dalšího vyšetření a muž se rozhodl ji doprovodit. Po cestě zpátky se chodbou náhle začal rozléhat Brucův hlas volající miliardářovo jméno. Otočil hlavu.

„Konečně, všude tě hledám!" zastavil se u něj.

„Byl jsem s Nat, co se děje?" znervózněl druhý.

„Peter–" vyjekl Bruce zadýchaně. Chytil se za bok a snažil se popadnout dech, aby mohl pokračovat.

„Co je s ním?!" génius okamžitě zbystřil.

„Je vzhůru– Tony, počkej, kam běžíš?! Vrať se! Za ním nemůžeš!" 

**na tuto krátkou scénu jsem téměř zapomněla a narazila na ni při projíždění starších konceptů; přiznám se, že ji sem přikládám i trochu z nostalgie - napsala jsem ji totiž v červnu 2020 a celá tahle kniha měla původně těmito pár řádky začít