Dyáda síly

32. kapitola - Síla vstát

Ben

Když jsem si ji tiskl ke svému boku, z těla mi ještě odeznívala právě prožitá rozkoš a to uvolnění bylo doslova uklidňující. Mou mysl netížilo absolutně nic a dostavila se jen příjemná únava. Zadýchaně zvedla hlavu a opřela si bradu o můj hrudník.

,,Vždycky to bylo takové?" Zeptala se.

,,Ne. Nikdy to nebylo tak... Tolikrát za sebou." Otevřel jsem oči a její něžný výraz jen prohloubil ten můj, který byl už tak blažený. Ta spokojenost, která vyzařovala i z ní byla přímo návyková. ,,Ale klidně můžeme ještě pokračovat." Dodal jsem a dráždivě jsem ji pohladil holá záda.

,,Nejsem si jistá, že bych unesla tolik lásky najednou." Zasmála se. ,,Mám pocit, že nemám ani sílu vstát."
Jen jsem se zasmál společně s ní, protože jsem se cítil naprosto stejně. Nikdy bych jí to však nepřiznal.

,,Nějaký droid by se teď hodil. To je fakt." Hltal jsem každý kousek její tváře a jemně jsem jí probíral vlasy, které mě šimraly na prsou.

,,Můžu se na něco zeptat?"

Odpověděl jsem prosté. ,,Hmm."

,,Tvůj droid. Ten BB. Proč sis vybral zrovna jeho?... Stejný typ." Neřekla víc. Možná ani sama nevěděla, na co se pořádně zeptat. Jen tušila, že v tom něco vězí a čekala co odpovím.

,,Spíš si vybral on mě... A vlastně... on není můj. Pouze jsem ho opravil. Jen zevnějšek má jiný, ale nenech se zmást tím, jak vypadá. Uvnitř je to ten stejný otravný droid." Tentokrát jsem čekal já až si to spojí a můj výraz jí měl napovědět. Prudce se vzepřela na loktu a z vrchu na mě překvapeně hleděla. Něco říkala, ale já věnoval pozornost jejímu odhalenému poprsí. Žďuchla do mě a já se probral.

,,Ty mě vůbec neposloucháš!"

,,Promiň, ale nedokážu se soustředit na víc věcí. Už jen tyhle dvě, na které koukám mi dávají zabrat." Jenže ona se přede mnou okamžitě skryla v dece. ,,Taková škoda... tak hezký výhled jsem měl." Zaprotestoval jsem.

,,No jo, ale to bych neměla tvoji pozornost, jako teď." Řekla sladce. ,,Takže... jak je to možné a proč mi nic neřekl?! Nenaznačil...?" Vyzvídala.

,,Jednoduše. Našel jsem ho, opravil a zakázal jsem mu to. Nebyla si zrovna... řekněme sdílná v té době. Čekal jsem na vhodný čas."

,,Já tě... miluju."

Vzpomněl jsem si na klasickou odpověď mého otce, která mi zněla v uších. Tak rád ji používal, když mu tohle řekla matka. Možná by se v daný okamžik i hodila, ale já nebyl jako on. Nenáviděl jsem tu větu už jako kluk. Nikdy bych se nad ženu takto nepovyšoval. V tomhle směru na mě výchova matky zanechala následky a úcta k ženám byla jednou z nich. Ze široka jsem se jen usmál a pohladil jsem jí po ruce. Sledovala mé prsty a nečekaně svraštila obočí.
,,Děje se něco?" Zajímalo mě.

,,Asi... ne. Jen..." Kývla hlavou k ruce. ,,...ten nápis. Přeložila jsem to. Měl si pravdu. Píše se tam o Dyádě síly a trochu mě děsí, že na Korribanu je o tom všude psáno. Je to staré Sithské proroctví a stejné bylo i na zdech chrámu v Mustafaru." Polekaně vzhlédla zvědavá na mou reakci.

,,A co v něm bylo psáno? Jistě to půjde nějak vysvětlit." Řekl jsem ve snaze ji uklidnit.

,,Přesné znění si nepamatuju, ale to proroctví zmiňovalo právě zpřetrhané pouto Dyády a nějakém srdci Temnoty, které dokáže uvěznit Světlo. Něco o zrcadle, co ukáže pravou tvář. Dost dobře jsem tomu nerozuměla, ale možná jsem to jen špatně přeložila."