Dyáda síly

28. kapitola - Jak uspokojit muže

Rey a Ben

Čekal jsem až usne. Pravidelně oddechovala, ale já raději v mém lstivém plánu ještě chvilku vyčkával. Opatrně jsem pak sunul ruku pod její hlavu a pomalu jsem si Rey přitahoval k sobě. Doslova jsem ani nedýchal. Pokud by se vzbudila, tohle bych asi jen tak nevysvětlil. Vidina toho, že se ale probudí v mojí náruči, bylo dostatečnou motivací riskovat. Jen malé popostrčení které jí mělo ukázat, jak dobře by jí u mě mohlo být. Začala se najednou vrtět, otočila se na bok a sama se uvelebila přesně tak, jak jsem chtěl. Spokojeně zamručela do mého krku a přehodila přese mě ruku. Mohl jsem mít aspoň čisté svědomí. To ona se ke mně tiskla! Ne já k ní! Já za to vlastně vůbec nemohl...

Vzbudil mě příjemný hřejiví pocit a tlukot srdce... tak známí. Když jsem si ale uvědomila důvod a zdroj toho tepla, strnula jsem. Doslova jsem se k němu lísala zatím, co spal. Co by si asi pomyslel, když by se teď vzbudil?! Sakra Rey, co to děláš?! Už zase?! Křičela na mě má mysl. Pomalu jsem se od něj odtahovala, abych ho náhodou nevzbudila. Polila mě hrůza, když si najednou ze spánku nespokojeně povzdechl, přetočil se na bok a přitáhl si mě k sobě tak, že mě uvěznil ve své náruči.

Pokud si myslela, že jí jen tak pustím, šeredně se pletla. Nedal jsem jí možnost úniku. Byl jsem zvědav, jak dlouho tohle mučení vydrží. Byla jak v křeči a její srdce mi poskakovalo na hrudi. Zadržoval jsem prohnaný úsměv, abych se neprozradil. Ta její nervózní ztuhlost však náhle začala mizet. Celá se uvolnila a lehce nesměle si položila hlavu na mou ruku. Asi přemýšlela, jak se vyprostit. V duchu jsem se smál a dával jsem tomu už jen pár vteřin, než vymyslí jak s toho ven.

Sakra! S tohohle se už nešlo jen tak dostat, aniž bych ho nevzbudila! Jenže to on byl ten, kdo mě k sobě teď tisknul! Po dlouho zadržovaném nádechu mě však zasáhla ta jeho svůdně omamná vůně... Když jsem nad tím tak přemýšlela, byla celkem chladná noc a on hezky hřál. A mě vlastně byla docela zima. A ten pravidelný tlukot srdce byl tak uklidňující... Obhajovala jsem si své rozhodnutí. Když jsem přehlédla tu divnou situaci, bylo to nakonec příjemné. Cítila jsem se v bezpečí a neřešila jsem co bude ráno. Byla jsem ale připravená to klidně zapřít. Znovu. Už jednou mi to prošlo. Teď jsem si hodlala užít prostě jen ten pocit být s ním.

Páni! Tak tohle jsem nečekal! V takovou reakci jsem vlastně ani nedoufal. Pokud jsem dřív váhal, pak po tom jejím slastném výdechu jsem si byl naprosto jistý. Tohle rozhodně nebyla jen pouhá náklonost. Tohle bylo něco víc. To, jak se u mě pohodlně uvelebila, mi bylo dostatečným důkazem. Dlouho jsem spánek oddaloval. Nemohl jsem se nabažit toho pocitu, že jí konečně těší být mi na blízku. Nic jiného jsem si vlastně ani nepřál.

Když jsem ráno otevřela oči, on už tam neležel. Na jednu stranu to bylo dobře. Nemusela jsem nic vysvětlovat. Problém ale byl, že on nebyl nikde. Xola mé dotazy jako vždy ignorovala a já netušila, kam mohl jít. Její ruka na mém předloktí mě však náhle pevně stiskla a já poprvé zaslechla, jak něco nesrozumitelně žvatlá. Z jejího sevření se mi ale nedařilo dostat. Po chvilce mě sama pustila a tvářila se zase jakby nic. Nechápala jsem, co to mělo znamenat. Možná mi chtěla něco sdělit, ale každopádně mě to spíš vyděsilo. Prošla jsem celé okolí, ale po Kylovi se dočista slehla zem. Ani u vody nebyl. Pokojná hladina jezírka se náhle zaleskla a mě došlo, že mé tělo je už několik týdnů v neustálé křeči. Jakoby na mě ta voda sama volala s lákavou nabídkou uvolnění. V Kylově nepřítomnosti jsem mohla i využít čas ke koupeli. Na mělčině samozřejmě. Ta voda byla tak příjemná a osvěžující, až mi klesla víčka slastí, když mi uvolňovala napnuté svaly. Měla jsem pocit, že se mi doslova vpíjí přímo pod kůži...

Probudil jsem se ještě za tmy. Spala ale tak sladce, že se mi nechtělo odejít. Už v noci jsem u ní ale dosáhl svého, a to dokonce nad rámec očekávání, a tak nebylo třeba čekat až do rána. Mohl jsem alespoň využít času kdy spí. Až žalostně jsem totiž potřeboval uspokojit své potřeby, kterých se mi nedostávalo. Které vyžaduje každý muž. Hrozilo, že by to brzy ovlivnilo mé chování, a to jsem nechtěl. Opatrně jsem se vyprostil z objetí a Rey se jen nespokojeně převalila na druhý bok. Napsal jsem jí vzkaz a požádal jsem Xolu, aby jí ho předala. Ta ženská se nikdy nezastavila. Jakoby snad ani nespala.
Když jsem se již spokojeně vracel o několik hodin později, spatřil jsem jí. A byl to nečekaně nádherný pohled. Nevnímala můj příchod a dál se pokojně myla v tůni. Byla ke mně sice otočená zády a voda ji sahala jen po pás, ale smyslné křivky jejího těla byly zřetelné i pod hladinou vody. Mokré vlasy jí splývaly po nahých zádech a ten pravý hlad jsem pocítil až teď. V tom přirovnání by byla spíš už pouhým dezertem.
Říkal jsem si, že bych na sebe měl nějak upozornit, ale nechtělo se mi. Proč taky. Stačilo se jen kochat a vyčkat, až to zjistí sama. Její náhlá strnulost byla jasným důkazem, že už o mě ví.