Dyáda síly

18. kapitola - Uklízečka vs. Jedi

Rey

Ukrutná bolest hlavy se ozvala tak naléhavě, až jsem si musela dát ruku na čelo. Pomalu jsem se posadila. Točila se mi hlava a matně jsem vzpomínala na poslední sled událostí. Doufala jsem, že to všechno byl jen špatný sen.

,,Spala si dlouho." Otočila jsem pomalu hlavu za hlasem. Tou postavou vedle mé postele nebyl nikdo jiný než Kylo Ren. Opíral se o lokty a zaujatě mě pozoroval. Takže to nebyl sen. Bylo to první, co mě napadlo.

,,Snad tě potěší, že si měla s Finnem pravdu."

,,Co... si... mi... to... dal?" Pronesla jsem omámeně. V puse jsem měla vyschlo a dělalo mi problém i samotné mluvení. Tepalo mi v hlavě a to, co mi píchnul na mě mělo evidentně stále účinek.

,,Pokud tě bolí hlava, mohu ti na to něco donést." Ignorovala jsem jeho "starostlivou" nabídku stejně, jako on ignoroval moji otázku.

,,Kde to j...sem?" Řekla jsem krkolomně, ale vše jsem už začínala vidět jasněji.

,,Jsi můj host." Netušila jsem, co mu na tom přišlo zábavné, ale po pronesení této věty se pousmál. ,,Tentokrát jsem se ale poučil a budu tě mít neustále na očích. Kromě mě ani nikoho jiného neuvidíš. Tohle jsou mé soukromé pokoje, kam nemá nikdo přístup."

Letmo jsem se rozhlížela po prostoru, ve kterém jsem se nacházela. Byla to nějaká místnost...vlastně ne, byl to spíš výklenek v té místnosti. Něco jako předsíň, kde byla pouze postel, ve které jsem ležela. Dvoje velké dveře ve vedlejší vybavené místnosti musely být východem. Alespoň jedny z nich, a to se stalo mou šancí. Prudce jsem vyskočila z postele a pokusila se o útěk k nim. Bohužel jsem nebyla tak při síle, jak jsem myslela a bylo to naprosto neuvážené rozhodnutí. Skácela jsem se na zem a znovu jsem propadala do spánku. Nepřítomně jsem ho slyšela z dálky zaklít, když mě zvedl a položil na postel.

Nevím, jak dlouho jsem byla znovu mimo, ale tentokrát jsem se po probuzení cítila mnohem lépe. Zjištění, že jsem tu sama mi dodalo i trochu na klidu. Po předchozí zkušenosti jsem se postavila pomalu. Mé nohy byly mnohem jistější. Všimla jsem si ještě jedněch dveří, které vedly přímo sem. Těch jsem si prvně nevšimla. Vzala jsem za kliku a čekala jsem, že budou zamčené. Dveře se ale překvapivě daly otevřít. K mé smůle to ale byla pouze koupelna, ve které nebylo ani blbé okno. Pouze sprcha, toaleta a umyvadlo. Než jsem ale stihla dojít do vedlejší místnosti k těm dvěma dalším, se jedny otevřely. Jeho příchod mě na okamžik znejistil, ale ne na dlouho.

,,Kde je Finn?! Chci ho vidět! Hned!" Zakřičela jsem na něj.

,,Nejsi zrovna v situaci, kdy by sis mohla diktovat podmínky. Nemyslíš?" Mluvil klidně, oproti mně, a to mě akorát naštvalo. Když byl dostatečně daleko od dveří, rozeběhla jsem se přímo k nim.

,,Ne, stůj!" Křikl přesně ve chvíli, kdy jsem koutkem oka zahlédla záblesk. Neviditelná síla mě za zvuku jiskření odhodila o pár kroků zpět a dostala jsem bolestivou ránu. Bylo to jako narazit do zdi a daleko od pravdy jsem nebyla, když mi to vzápětí vysvětlil.

,,Je to pod napětím. Chtěl jsem tě varovat." Pozvedl ruku, ukazoval kamsi do rohů a kráčel pomalu ke mně. ,,Po stranách jsou čidla, přes která neprojdeš. Nikdo se přes to nemá šanci dostat. To ale neplatí pro mě." Překvapeně jsem na něj hleděla, když stál přímo přede mnou. On tou neviditelnou stěnou totiž prošel jako nic a mě to donutilo o krok ustoupit. ,,Tak nedělej hlouposti."

Já že nemám dělat hlouposti? To on byl hlupák, když vkročil dovnitř. Natáhla jsem ruku a chystala jsem se ho za pomocí Síly odhodit stranou. Síla ale nepřicházela! Jednoduše... byla pryč!