Dyáda síly

36. kapitola - Můžu ti to dokázat

Rey

,,Finne, zkoušel si to a nevyšlo to. Nikdo ti to nebude vyčítat. Chceš se nechat zabít?"

,,Nic tak hrozného se nestalo. Odnesla to jen ruka. Takhle se s toho ale nikdy nedostane! Nemůžeme ji držet stále na drogách." Zaslechla jsem po procitnutí. Té chvilky nepozornosti jsem hodlala využít a musela jsem se smát.

,,Má pravdu." S těmito slovy zůstala jehla zabořená ve stehně Poa.
,,Amatéři. Myslíte si, že se změním? Jak roztomilé, že se o to Finn stále pokouší. Řekni mi. Jaký je to pocit neuspět? Počkat... ty to vlastně zažíváš neustále." Můj pohrdavý smích se odrážel od stěn cely, když ho podepřeného odváděl ven. Zacvakl zámek mříží a Finnův ublížený a zlostný pohled měl znamenat asi to, že mi tím dá co proto. Že mě tím potrestá. Myslí si, že tím snad najdu nějaký ubohý cit, díky kterému se budu cítit provinile. Bylo to ale naopak. Jak moc toho šaška vždy naštvu, tím opojnější pocit vítězství to pak je.

,,BB hlídej ji, než se vrátím." Řekl ještě. Neměla jsem sice sílu vstát, ale když jsem pootočila hlavu, před mříže se přikutálela ta koule.

,,Co tak zíráš!" Ublíženě zapípal a mě jeho poznámka byla fuk.

,,Ale no tak! Nemohu ranit tvé city. Žádné nemáš. Jsi jen naprogramovaný stroj.
Víš co se stane až se rozbiješ? Jednoduše tě vymění za nový model. Protože si jen nezcenná věc na přehrávání zpráv. Užij si tedy svou krátkou chvilku slávy." Hlava mu sjela mírně na stranu, jako by snad nad něčím přemýšlel. O vteřinu později se mi nad hlavou objevil obraz přehrávané zprávy. Snažila jsem se to ignorovat, ale opakovalo se to stále dokola.

,,Děláš si srandu?! Tímhle mě chceš jako vytrestat?! Posluž si." Sedativa ze mě sice rychle vyprchávala, ale ještě jsem nedokázala vstát. Neubránila jsem se a znuděně jsem to nakonec i pozorovala. Nebyla to zpráva, ale nahrávka. Záznam rozhovoru mezi Renem, Finnem a Rytíři.

,,Protože se hodlá znovu obětovat aby zachránil Rey.... Protože ji miluje."
Měla jsem zvláštní pocit, když tohle Finn pronesl těm temným. Jako by se ve mě něco probudilo. To něco ve mě ale vyvolalo jen vztek jako obranu.

,,Myslíš, že to na mě nějak zapůsobí? Klidně tu nahrávku můžeš vypnout." Uchechtla jsem se. S každým dalším okamžikem se ale stával opak. I proti mé vůli mi ta slova zalézala víc a víc pod kůži. Nevěděla jsem, co mě na tom tak zaujalo, ale poslouchala jsem dál a nepřestávala jsem se dívat. Vlastně se od jeho hlasu nešlo odtrhnout.

,,To ale není můj boj Kuruku a vy všichni to víte. Já za tohle nikdy nebojoval. To ona.... a proto jí tak nemohu nechat. Jen tak mohu zachránit alespoň její duši. Ona jediná ve mě věřila i přes to všechno co jsem spáchal. Není to tak, že by mě zaslepila láska, jak si asi myslíte. Dlužím jí to. Jak bych mohl se sebou žít a vědět, že tak dobrý člověk se obětoval pro někoho jako já. Někoho, kdo vraždil po tisících. Ani za celý život bych nemohl odčinit to, co všechno jsem spáchal. Nejen na lidech, ale i na vás. Šli jste za mnou kamkoli a já jsem vám za to vděčný. Nežádám vás o svolení, ale prosím o pomoc. To je to poslední oč vás žádám. Musíte se o ni postarat. Chci od vás slib, že uděláte co je správné. Tohle už chci jednou pro vždy skončit a respektujte prosím mé rozhodnutí."

,,A co Rey? Pomyslel si na ni? Tohle by zase nikdy nedovolila ona. Vlastně ani já s tím nesouhlasím, ale... chápu tě... Jen bych tě už nechtěl tak vidět a... nedokázal bych tě zabít když by na to přišlo." Řekl Finn.

,,Musel by si. Bez slitování bych jinak zabil já tebe, takže by ti ani nic jiného nezbývalo. Ale k tomu naštěstí nedojde. Ani mě tak vlastně neuvidíš. Nemusíš se bát, protože tak dlouho žít nebudu. Nebudu to riskovat, protože jen mezi námi... Finne, oba víme kdo by koho zabil. Že? Navíc, pokud by se něco pokazilo, máte nejen První řád, ale i Odboj. Rey se vrátí zpět a budete v bezpečí na nové základně. Já nebudu mít žádnou armádu. Sithové za mnou nepůjdou jako za vůdcem, takže nebudu hrozba."