Dyáda síly

4. kapitola - Znovuzrozený

Finn

,,Je to on! Odlétáme. Hned!" Křikl jsem na ně.

,,Počkej!" Řekl Poe při gestu zdvižené ruky, aby mě zarazil.

Dost mě to rozladilo, kor když jsem věděl, že tam ta zrůda opravdu je. Loď přistála několik desítek metrů od nás, spustila se rampa a v nich stál ve svém černém plášti Ren. Se záští nás pozoroval a stál naprosto nehnutě. Ba co hůř! Jeho pozornost byla upřená přímo na mě! Sakra umí číst myšlenky! Mysli na nějakou kravinu. Přikázal jsem sám sobě a začal si v duchu zpívat ...hou hou droidi jdou, nechaj zkázu za sebou....lááá, la, lá. Nenapadlo mě nic lepšího, než tato dětská odrhovačka.

,,Je na čase vypadnout ne?!" Řekl jsem už dost netrpělivě.

,,Jo teď už jo." Konstatoval Poe a rozeběhl se k lodi.

,,Počkat!" Křikla na nás Rose a chytila mě za ruku, když jsem vyrazil směrem k Falconu a odmítal se zastavit.

,,Co děláš?!" Snažil jsem se jí vykroutit.

,,Podívej. Binární maják. Do města už nemusíme." Strčila mi mou ruku až do obličeje, aby mi ukázala, co tím myslí. Zíral jsem na svůj náramek, který problikával čím dál pomaleji.

,,Aha, snad je tedy v pořádku."

,,My ale nebudeme, pokud ihned nevypadneme!" Poe kývnul hlavu směrem odkud přicházel Ren. Rozeběhli jsme se k lodím a odletěli.

Rey

Vaner nahodil motory, loď se zdvihla do výšky a odletěla s námi kam-si do vesmíru.

,,To je starý raketoplán Nu-2." Prohlížela jsem si jeho loď, usadila se na místo kopilota a sundala jsem si svou brašnu. ,,Hyperpohon má ale jen 2.třídy". Snažila jsem se nějak s ním navázat hovor. Ovšem bez odezvy.

,,Připoutej se. Za chvíli vstoupíme do hyperprostoru."

Připoutala jsem se jak řekl a my se začali řítit vesmírem rychlostí světla. Cítila jsem po chvilce jeho pohled a podívala se na něj.

,,Kdo jsi děvče?" Najednou si chceš povídat? Pomyslela jsem si.

,,Jsem Rey." Chvíli si mě měřil pohledem, než mě překvapil svými znalostmi.

,,Ovládáš Sílu, ale nejsi Jedi. Nemáš světelný meč. Navíc to, co jsem viděl na Tatooinu... Jen uživatelé Temné strany škrtí někoho za pomocí Síly. Buď nemáš výcvik, nebo máš problém se ovládat." Pronesl povýšeně a otočil se zpět na přístrojovou desku. Zamračila jsem se.

,,Řekl někdo, kdo se schovává za masku. Navíc si i ty evidentně propojen se Sílou a přitom jí s tebe nelze vycítit." Konstatovala jsem příkře a oplatila mu to. ,,Jak je to možné?!" Přimhouřila jsem na něj oči a čekala na odpověď.

Vzal do ruky svůj přívěsek a natočil ho mým směrem. ,,Tohle brání komukoli to vycítit. Je to takové maskování. Dokáže to skrýt Sílu, ale přitom ji mohu využívat dle libosti a nikdo to nepozná." Na to, proč nosí masku mi ale neodpověděl.

,,Ty jsi Jedi Vanere?" Zeptala jsem se s nadějí, že nejsem možná poslední Jedi v galaxii. Zajímalo mě, co je zač a zda mu můžu vůbec důvěřovat. On se ale místo toho začal smát a chvilku trvalo, než odpověděl.

,,Nejsem! To ani náhodou! Můj otec byl potomek Jediů a díky tomu, jsem propojen se Sílou. Což je jistá výhoda. Využívám ale jak Světlou, tak Temnou stranu."