Dyáda síly

14. kapitola - Proroctví

Ben

Mířil jsem na velící můstek a ještě stále jsem byl rozčílený. Finna jsem po celou dobu letu neviděl a bylo mi divné, že nevystoupil ani když jsem přistál na destruktoru. Je možné, že ale jen nepostřehl náš návrat. Snad...To byla ta lepší varianta. Na tu horší jsem ani nechtěl pomyslet. Moji důvěru v jeho schopnost úspěšně poskládat meč rozhodně neměl. Mohl jsem tedy jen doufat, že si svojí nešikovností něco neudělá a nebo krystal rovnou nezničí. Sice jsem za něj cítil určitou odpovědnost ale po tom, co se stalo v té jeskyni se ve mě cosi zlomilo. I když jsem o něm neměl valné mínění ani předtím, nevzdal jsem to s ním. Celou dobu jsem ho až nadmíru trpělivě toleroval a čekal jsem. Doufal jsem, že se něco změní... ale teď? Ted mi trpělivost došla. Zklamal mě. Věnoval jsem mu tolik času a energie, a přesto mi přišlo, že jsem tím jen marnil čas. Nebyl ani schopný mě poslechnout! Nepochopil nic.

Droid mě vytrhl z mého přemýšlení, když mi vpadl do cesty a srovnal se mnou krok.

.........

,,Ano máme, ale o tom později."

Za chůze jsem se podíval na krystal ve své dlani a doufal jsem, že už neblouzním. Vážně jsem byl na pochybách... Ten kámen se se mnou totiž snažil komunikoval. Droid si všimnul, co držím v ruce a položil stejnou otázku na kterou jsem se ptal i já.

..........

,,To není ten Finna. Nevím, co to je, ale evidentně mi to chce něco sdělit. Slyším, jak ke mně promlouvá... Jako by se mi snažil předat svoje zkušenosti a ...vzpomínky? Je to zvláštní. Nic takového jsem nikdy neviděl." Zastavil jsem se až před vstupem na můstek a na chvilku jsem se zamyšleně odmlčel. Ve snaze pochopit, co to všechno znamená jsem se ale asi moc mračil. Droid vytáhl dvě trysky, vznesl se do výšky a létal ze strany na stranu. Vesele pípal, že tohle dříve neměl a chtěl mi to názorně ukázat. Bylo to tak dětinské, až mě to donutilo k mírnému úsměvu. Pobavil mě hlavně způsob, jakým chtěl zmírnit mé starosti. Byl jako malé bezelstné dítě. I když občas trochu otravné. Jeho rozverné chování bylo ale zároveň jasnou známkou toho, že konečně přestal trucovat. Musel jsem uznat, že ten droid byl jistým způsobem výjimeční tím, jak se choval. Dokonce jsem v téhle chvíli dokázal nejen ocenit tu jeho jedinečnost, ale zároveň i pochopit důvod, proč ho měla v takové oblibě.

,,Počkej na mě v naší kajutě. Hned tam budu." Droid se snesl na zem a koulel se pryč. V ten okamžik mi došlo, co jsem právě řekl.

...Kdy jsem došel k tomu, že toho droida vnímám jako by šlo o nějakou bytost? A od kdy jsou mé pokoje i jeho?...

Této scestné myšlence jsem se musel znovu zasmát a ani mi nedošlo, že se mě můj pobavený výraz stále držel. Došlo mi to až tehdy když jsem říkal generálovi, co potřebuji sehnat. V tom okamžení jsem svůj postoj změnil ale rozhodilo mě to. I přesto, že jsem pokračoval už podstatně vážněji mi to nebylo moc platné.

,,Jedná se o hvězdný Jediský kompas. Víc informací bohužel nemám, ale snažte se něco takového hledat."

,,Jistě pane a jak taková věc... vypadá?" Zeptal se tak pomalu, jako by mluvil z někým vyšinutým.

,,Nevím, ale chci ho co nejdřív!" Dodal jsem ještě než jsem odešel. Čímž jsem to opravdu vylepšil! Tohle ale nebylo jen tak... Mohl za to ten droid! Měl na mě špatný vliv!

Rudý krystal jsem položil na stůl a stále jsem byl nesvůj s toho, že nevím víc o tom kompasu. Nevěděl jsem kde ho hledat, o co se jedná, k čemu vlastně slouží a v neposlední řadě ani to, jestli něco takového vůbec existuje. Nikdy jsem o ničem podobném neslyšel a nebylo nic, kde bych o tom mohl zjistit víc.