Dyáda síly

33. kapitola - Konec

Ben

Seděl jsem v kokpitu a nedokázal jsem myslet na nic.  Mířil jsem za ní s pocitem, že mě snad pohání už jen poslední střípek víry... Vždy je přeci naděje. Alespoň to hlásala matka. Nezbývalo nic jiného, než doufat v její sentimentální slova. 
Čekat jsem mohl od někoho jako Revan cokoliv. Věděl jsem, že mě chce svou zprávou pouze nalákat do pasti. On však zase věděl, že i tak přiletím. Sem na Exegol.
Rozvážně jsem kráčel ke zbořenému chrámu a pouhý pohled na místo plné zdevastovaných lodí ve mě vzbuzovalo vzpomínky. Ty jsem ale musel zasunout hluboko, abych svou mysl udržel klidnou. Můj krok byl však stále pomalejší. Rozvážně jsem vstoupil do polorozpadlého trůnního sálu a jediný zvuk byl z mého meče a kroků znějících v tichu. Jakoby i samotný můj meč vycítil onu atmosféru a když jsem ji spatřil, začal ještě více nestále jiskřit.
Seděla na trůnu a shlížela na mě pohledem, ve kterém nebyl jediný náznak citu. A nejen její tvář, ale i chladný hlas zněl v tom velkém prostoru přímo ledově. Na to všechno jsem byl připraven. Na čí straně bude jsem taky věděl. Jak moc mě to ale i tak zasáhlo, byla věc druhá.

,,Nevěřila jsem ti." Pronesla mým směrem, aniž by ze mě spustila oči. Ta slova však nepatřila mě, ale Revanovi stojícímu po jejím boku. Stočila mírně hlavu na druhou stranu a pokračovala.
,,Nečekala jsem, že bude tak hloupí a opravdu přijde." Za ní se mihl stín a ze tmy se vynořil z masa a kostí samotný Palpatine.

,,A přeci přišel." Odpověděl jí s vítězným usmíval. Zhluboka si povzdechl a pokračoval. ,,Taková škoda... tak velký potenciál v tobě byl chlapče a ty si ho nevyužil. Alespoň má vnučka byla rozumná a naplnila svůj osud. Poskytla mi dost síly na to, abych mohl znovu povstat. Takže teď už vás nebudeme potřeba."

Vás? Koho myslel?... Napadlo mě jako první.
To už jsem ale padl na kolena zasažen bolestí. Meč mi neviditelná síla odhodila kamsi a paralyzovaly mě elektrizující blesky. Snažil jsem se upírat zrak na ni, ale ona jen poklidně seděla na trůnu a přihlížela. Za okamžik bolest přestala, ale mé vidění bylo rozmazané. Z transu mě probral až nečekaný výkřik, který byl odpovědí na mou předchozí otázku. Revanovi z hrudi vyčnívalo krvavé ostří a s otevřenými ústy hleděl zaskočeně na Palpatina.

,,Myslel sis, že ti to projde? Důvěra mé vnučky je natolik silná, že mi sdělila tvůj plán. Svůj účel si ale splnil, a proto jsem pro tebe připravil rychlou smrt." Překvapeně jsem jen těkal pohledem mezi nimi, když se ostří z jeho hrudi trhnutím vytáhlo a mrtví se kácel k zemi. V tom okamžení jsem zároveň spatřil i jeho vraha.
,,Ten by byl vyřešený. Ještě tenhle. Ovšem jeho smrt, bude víc bolestivá." Dodal Palpatine, ale já ho beztak nevnímal. Můj zrak byl upřený na mého nejlepšího přítele. Vidět dva mé nejbližší v pozici mých nepřátel, byl hodně bolestný pohled.

,,Vicku..." Schválně jsem ho oslovil přezdívkou, kterou jsem mu kdysi říkával. To bylo ale ještě za jiných dob.
,,Já tě znám. Ty..." . Má snaha v něm však vzbudit nějaké staré vzpomínky byla k ničemu. Stál tam jako stroj. Voják, jež slepě poslouchá rozkazy svého pána... nebo v tomhle případě spíš paní. Nenechal mě ani dokončit větu.

,,Omyl! Ty mě vůbec neznáš! Nic o mě nevíš!"

,,Tak mi řekni proč to děláš?! Nemáš důvod!" Chtěl jsem alespoň vysvětlení.

,,Nemám!!! Mám spoustu důvodů!!!" Zakřičel najednou.

,,To není jen kvůli tomu nedorozumění. Je to něco jiného... To kvůli tvé matce?! Že jsem ji zabil?! Dobře víš, co byla zač!" Doteď jsem nepochopil jeho zradu a chtěl jsem, aby mi to řekl sám. Já mu ale musel taky něco říct.
,,Vždycky si při mně stál, tak proč teď!? Vždyť si jako můj bratr!" Dodal jsem zklamaně.