Dyáda síly

22. kapitola - Já věděla, že přijdeš

Ben

Seděl jsem několik hodin u jeho lůžka. Přemýšlel jsem. Díval jsem se do jeho spící tváře a říkal jsem si, že když bych nebyl takovej idiot, tak by mi z nich poradil nejvíc. Sice jsem ho nemohl úplně uzdravit, ale vyléčit to nejhorší? To ano. I když v omezené míře. Měl jsem díky tomu alespoň jistou, že přežije transport.

,,Ručíte mi za jeho život." Zdůraznil jsem, když ho nakládali.

,,Jistě můj Vůdce." Odpřisáhla Era a kráčela do transportéru v doprovodu zdravotnického personálu. Ve stejném okamžiku, kdy se vznesl transportér s Vicrulem, přistávala tolik očekávaná loď s vracejícím se Finnem. Že všechno klaplo jsem nečekal a popravdě? Oddechl jsem si. Mít tu ještě Odboj by byla teprve katastrofa. Důležité bylo, že kompas byl bezpečně uložen v mé

,,Chtěl bych vám poděkovat za vaši loajalitu a to nejen v této záležitosti, ale i co se týče našeho přesunu." Řekl jsem generálce Engell cestou na hlavní velící můstku.

,,Můj pane, je mi ctí sloužit Vám."

,,A vysloužila jste si mou plnou důvěru."

,,Děkuji pane." Pronesla uctivě.

Na smluveném místě už čekali všichni. Těžké ochranné dveře velícího můstku se otevřely a v doprovodu nejel generálky Engell, ale i ostatních mých nejvyšších stoupenců a oděných vojáků jsme vešli dovnitř. Generál Sterling jen zaskočeně stál a v rychlosti diktoval nějaký kód do vysílačky. Hangár pět byla jeho poslední slova.

,,Zbavuji vás velení." Jeho udivený výraz zůstal na jeho obličeji i poté, co jeho hlava ležela na podlaze. ,,Všechny zrádce připravující vzpouru popravit." Dodal jsem.

,,Pane, právě došlo k otevření vaší kajuty bez zadání osobního kódu." Ozval se za mnou sedící desátník.

,,Kamery!" Dvěma kroky jsem stál hned za jeho zády, když svižně procházel na monitoru všechna přilehlá kamerová zařízeních. Rey s Finnem zrovna vybíhali z mého pokoje a vrtalo mi hlavou, jak se jim to vůbec podařilo. Když jsem si ale sáhl na krk, vysvětlení bylo jasné. To ona! Sebrala mi ho!

,,Pane máme je zadržet?"

,,Není třeba. Dojdu si pro ně sám." Hodlal jsem jim dát možnost si užít chvilku svobody, když po ní tolik touží. Díky Sterlingově posledním slovům jsem přesně věděl, kde je mám hledat.  Pod maskou jsem se jen mírně usmál nad představou jejich reakce, až místo členů Odboje uvidí mě.

,,Pane, rozkaz byl vykonán. Všichni zrádci popraveni." Informovala mě generálka.

,,Výborně. Nyní máme v našich řadách čisto. Dokončete přesun na novou základnu." Konečně jsem mohl sundat svou masku. Teď už nebylo potřeba cokoliv skrývat. Otočil jsem se k odchodu, když někdo naléhavě zakřičel.

,,Právě vystoupila z hyperprostoru flotila Odboje!" Svižně jsem došel ke sklu, kde se Povstalci připravovaly k útoku.

,,Jak se zdá, tak ta tvoje uklízečka není zas tak neschopná." Neodpustil si jako vždy Ap'lek svou ležérní poznámku. Dost dobře si asi neuvědomoval, jaké to může mít ale následky.

,,Je to idiot! Teď nemůžeme skočit do hyperprostoru! Zbylé transportéry jsou už připravené!" ...Já ho vážně zabiju! Pomyslel jsem si.

,,Můj Vůdce, máme vypustit stíhačky?" Zeptala se generálka.

,,Zatím ne. Aktivujte štíty, ale zatím neútočte. Ty..." Ukázal jsem na desátníka. ,,... Řekni jim, že přistávací plocha dvacet je volná."