Dyáda síly

5. kapitola - Hra začíná

Rey

Pozorovala jsem mihotající záři a musela jsem usnout. Vzbudilo mě totiž, když loď opustila rychlost světla. Jen co se má víčka otevřela, jsem ještě v polospánku leknutím zakřičela!

,,Pozoooor!" Málem jsme se při výstupu z hyperprostoru srazili s jinou lodí a Vaner strhnul stranou řízení na poslední chvíli. A nebyla tam sama. Bylo jich tu víc. Zatím po nás žádná z nich nestřílela, ale postupně se seskupily kolem nás ze stran, což mě moc neuklidnilo.

,,Proč nejsme sakra v sektoru Japreal!" Udeřil naštvaně Vaner do desky před sebou a kontroloval nastavení. Hned na to začalo problikávat světlo na žádost o navázání spojení.

,,Wraaah rah wraa". Ozvalo se.

,,Co jsou sakra zač!" Vaner evidentně nevěděl s kým máme tu čest. Na rozdíl ode mě.

,,To jsou Wookiové. Říkají, že máme letět s nimi." Nevypadal, že by je měl v plánu poslechnout a bylo na něm naopak vidět jak zvažuje, zda na ně rovnou nezaútočí. Doufala jsem, že ho zarazím, než udělá nějakou hloupost.

,,Počkej! Wookiové jsou mírumilovní. Můžeme doplnil zásoby u nich. Ne?" Přemýšlel a po chvilce se od nich nechat neochotně nasměrovat na jejich planetu.

,,Zrovna tady jsem ale nemyslel, že budeme stavět pro zásoby. Měl jsem nastavené souřadnice na Onderon. Tahle rachotina, ale zrovna musí skončit o soustavu vedle!" Rozčiloval se.

V jejich doprovodu jsme mířili na zeleno-modrou planetu Kashyyyk, která má být údajně porostlá gigantickými stromy a pokrytá nekonečným oceánem. Alespoň tak jsem to znala z vyprávění a nyní jsem se o tom mohla přesvědčit na vlastní oči. Jak jsem se přibližovali, už z dálky byly vidět stromy, které opravdu vyrůstaly přímo z hlubin oceánu. Pokrývaly takřka celý povrch planety. Některé ze stromů dosahovaly i mnoha kilometrů výšky a v jejich korunách měli postavené Wookiové nejen své domy, ale byla v nich i velká města. Zbytek planety byl pokrytý vodou a místy vyčnívala z moře i masivní špičatá skála.

,,Nádhera. Nikdy jsem nic takového neviděla." Řekla jsem s údivem, když jsme přistávali.

,,To sice ano, ale měj se na pozoru. Já jsem o téhle rase slyšel zase jiné zvěsti." Prohodil nedůvěřivě.

Vystoupili jsme opatrně z lodi, kde už čekala skupina Whookieů, kteří na nás namířili své kuše. Každý z nich byl vysoký přes dva metry a jejich srst hnědé barvy pokrývala celý povrch jejich těla. Dokázali by nás rozmáčknout jednou rukou, pokud by chtěli. Jejich fyzická síla byla známá po celé galaxii. Šel z nich opravdu respekt, ale díky Chewbaccovi jsem znala nejen jejich vystupování, ale i projevy. Snad mi to teď bude k užitku. Najednou se rozestoupili a udělali místo procházejícímu vůdci. Udělala jsem pomalu krok v před a hluboce se uklonila vůdčímu samci.

,,Zdravím vás. Jsem Rey a tohle je Vaner. Snad se mezi vámi najde někdo, kdo nám porozumí. Nejsme nepřátelé. Jen prolétáme kolem a nastavili jsme špatné souřadnice. Prosíme o doplnění zásob, ať můžeme pokračovat v cestě a zase odletíme." Whookie mi poklonu oplatil a zadíval se na Vanera. Ten však sebevědomě stál a zpříma na něj hleděl.

,,Musíš se uklonit." Zašeptala jsem hned, co jsem k němu couvla o krok zpět. Evidentně mu v tom ale bránila jeho hrdost. On nebyl zrovna ten typ, co by se někomu klaněl.

Nakonec se poklonil, ale jen velmi neochotně. Vůdce skupiny znovu pohlédl na mě a nedůvěřivě si nás oba prohlížel. Dalo se čekat, že po tolika desetiletí, kdy tento národ byl zotročován Impériem, nebudou důvěřovat kdejakému cizinci, a proto mě něco napadlo. Zavřela jsem oči a za pomocí Síly zdvihla spadané lístky ze země. Slyšela jsem, pohyb každého z nich, jak se připravovali na obranu svého domova a čekali jen na signál. Ignorovala jsem to. Nechala jsem lístky kolem sebe poletovat v kruhu a pohlédla znovu na jejich vůdce.