Dyáda síly

16. kapitola - Stéblo trávy

Rey

Nevím, jak dlouho jsem tu už byla. Byly to týdny, měsíce... Sama nevím. Nepočítala jsem to. Probouzela jsem se každý den ve své "cele". Ten název byl tak výstižný, že jsem ho začala používat, protože pokojem se to rozhodně nazývat nedalo. I když jsem měla zpočátku obavy, že si zde nezvyknu, opak byl pravdou. Zvykla jsem si. Jediné, na co jsem si ale nezvykla, byly sny o Kylu Renovi. Noc, co noc to samé dokola. Marně jsem se je snažila nevnímat, ale pokaždé jsem se budila se stejným pocitem plným strachu a odporu.

Od toho incidentu v jeskyni se ke mně Vaner choval jinak. Do ničeho mě netlačil, nic mi nenařizoval a nechával mi možnost se sama rozhodnout. Dá se říct, že změnou svého postoje tak projevil respekt mým názorům. Dokázal i vytušit, kde jsou ty pomyslné hranice, které jsem ochotná přijmout a které už ne. I když na něm bylo někdy hodně znát, jak moc se přemáhá, cenila jsem si i té snahy a brala jsem ho takového, jaký je. Možná že se tím i sám nevědomky měnil k lepšímu a neměl o tom ani tušení. I já jsem se mu tedy snažila vyjít vstříc a pokoušela se pochopit jeho tvrdší metody výcviku. Čím déle jsem tu ale byla, tím více jako bych něco postrádala a začínala mě tížit zvláštní prázdnota. Muselo to být tímhle místem, které na mě mělo větší vliv, než jsem očekávala. Temnota zde byla totiž všudypřítomná a bylo stále těžší jí odolat. Vaner mi ale hodně pomáhal a často jsem dala na jeho rady. Doufala jsem, že to už nebude trvat dlouho a dostaví se tížený výsledek.

Ve volných chvílích jsem se učila číst v Sithských runách a našla jsem v tom nečekaně zálibu. Možná i proto, že jsem si všechny důležité knihy donesla do domu, kde jsem vyrůstala. Mé vzpomínky a staré svazky pro mě byly určitým druhem odpočinku. Díky mé snaze pochopit jejich kulturu jsem jejich jazyku začínala postupně rozumět a mohla jsem si tedy konečně přečíst význam nápisu v chrámu. Byl to jejich kodex a byl prostý. Hlásal:

-Mír je lež, je jen vášeň.

-Prostřednictvím vášně získávám sílu.

-Prostřednictvím síly získávám moc.

-Prostřednictvím moci získám vítězství.

-Prostřednictvím vítězství jsou řetězy zlomeny.

-Síla mě osvobodí.

Způsob uvažování Sithů byl jasný nejen v těchto nápisech, ale i knihách. Vše založené na surovosti a bezohlednosti pro získání jediného...Moc a Síla. To mě ani tak nepřekvapilo. Zaráželo mě jejich nejdůležitější pravidlo, o kterém jsem se dočetla. Pravidlo dvou, kdy učedník dosáhne konce výcviku až tehdy, když zabije svého mistra. Došlo mi, že Sithy nelze pochopit. Byl to pouze kult fanatiků posedlých Temnou stranou Síly a nenašla jsem nic, co by mi dokázalo opak.

Můj výcvik zprvu nešel moc dobře. Mýlila jsem se, když jsem si myslela, že boj zvládám. Vaner mě vyvedl z omylu, a to dost rychle! Jeho vypilované bojové schopnosti doplňoval černý meč, který jak jsem se dozvěděla je pradávným Dark saberem. Mečem jeho předků, který má sám o sobě nesmírnou moc. Každý den mě učil novým úderům a technikám obrany, které jsem po čase zvládala skoro stejně dobře jako on. Když ale propojil své schopnosti splynutím s mečem, neměla jsem proti němu sebemenší šanci. Mé tělo bylo po čase nejen plné modřin a zhojených jizev, ale i stále nových ran. Nejen z výcviku, ale především díky mým výpravám. Sice jsem si nestěžovala, ale někdy jsem měla svaly tak namožené, že bylo takřka nemožné tu bolest přehlížet. Prozkoumávala jsem místa, kde by mohl Neotikon být a dostávala jsem se postupně dál a dál. Někdy jsem zašla dost daleko na to, abych se ten stejný den stihla vrátit zpět. Nocování v pusté divočině nebylo bezpečné, ale měla jsem Vanerův medailon. Bylo pro mě překvapením, když mi ho ponechal. Důvod prý ale byl ten, že údajně nejsem zatím tak dobrá, abych si mohla dovolit chodit bez něj. Jeho tvrzení se dotklo mé hrdosti a o to víc jsem mu chtěla dokázat, že se plete. Pravdou ale bylo, že nebýt toho medailonu, tak by moje cesty byly mnohem náročnější a pravděpodobně i bolestivější. Zranění od těch tvorů byla totiž nejen bolestivá, ale navíc se hojila i poměrně dost dlouho. Pokud mě ale nějaký z nich přímo nezahlédl, proklouzla jsem bez povšimnutí. Musela jsem se mít ale i tak neustále na pozoru, abych případnému střetu předcházela. Dnes tomu ale bylo jinak.
Dnes mě jeden zastihnul nepřipravenou...