Dyáda síly

15. kapitola -Bezcitné zvíře

Rey

...Jsem tu teprve dva dny a už mám noční můry!...

Ještě jsem se ani nevzpamatovala ze snů o Kylu Renovi a ozvalo zaklepání.

,,Ano?" Dveře se jen pootevřely.

,,Připrav se na cestu. Ukážu ti okolí." Vaner mezi tím stihl pronést a už byl zase pryč.

,,Dobře." Odpověděla jsem překvapeně zavřeným dveřím.

Tentokrát jsem si dávala velký pozor, abych šla tou správnou cestou. Přidala jsem se k Vanerovi v hlavní síni, kde na mě už čekal a narozdíl od něj jsem ho zdvořile pozdravila. To v mém pokoji se dle mého jako setkání nepočítá. Dostal ze sebe něco jako ahoj, kývnul a rozešel se směrem ven. Když jsem tak šla vedle něj, krátce jsem pohlédla do jeho kamenné tváře. Vlastně jsem moc nechápala, proč dříve nosil tu masku. Vyšlo to na stejno. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst ani když ji neměl. Proč ji vůbec začal nosit? Co chtěl skrýt? Napadlo mě a odpověď jsem vlastně znala. Bolest. Tehdy když mi vyprávěl o své rodině jsem ji cítila. Možná ji ale nosil až moc dlouho. Musel zapomenout jaké to je projevovat a prožívat lidské emoce. Byl jiný, a to bylo pravděpodobně to, co mě na něm tak přitahovalo. Mohla jsem jen doufat, že se mi jednou podaří dost pod tu jeho slupku.

,,Rey?" Narušil mou úvahu o něm. ,,Chtěl bych si něco vyjasnit. Pokud ti mám opravdu pomoct a stanu se něco jako tvým mistrem, mám jednu podmínku. Nebudeš zpochybňovat moje metody. Pokud tě mám něco naučit, tak to ani jinak nepůjde. Nemáš s tím problém?"

,,Nemám." Kývla jsem na souhlas po chvilce váhání. Trochu jsem se těch jeho metod ale obávala.

,,Dobrá. Nejprve bych tě chtěl upozornit... Celý komplex chrámu i přilehlého města je chráněný a neodváží se sem žádné zvíře. To ale neplatí, když tento prostor opustíš. Tam venku je plno krvežíznivých Temných tvorů, kteří jsou velice citliví na Sílu. Mě neucítí díky tomu, co mám na krku ale tebe ano. V okamžiku, kdy se tedy vydáme ven, je budeš přitahovat. Musíš se mít na pozoru a chci, aby si na to byla připravená." Podal mi do ruky složený pergamen a pokračoval. ,,Tohle je mapa okolí. Najdeš tam všechny důležité stavby a místa, kde by mohl Neotikon být a všechny je postupně prozkoumáš."

,,Počkej...ty ho nebudeš hledat se mnou?" Zeptala jsem se překvapeně.

,,Ne. Mám jiné věci na práci. Budu tě cvičit a pomáhat se zvládáním Síly. Ty budeš hledat Neotikon. Taková byla dohoda. Můžeš to brát tak, že plníš mise v rámci výcviku. Navíc, hned jak vkročíme ven uvidíš sama, proč není dobré chodit ve dvou."

,,Kam půjdeme?" Zastavila jsem se a roztáhla jsem pergamen. Přistoupil blíž ke mně a ukázal do ní prstem.

,,Tady jsme my. Vidíš chrám?" Kývla jsem a jeho chvilková blízkost mi byla příjemná. Dal mi ale jasně najevo svůj názor o navázání vztahu a já to respektovala. ,,Tyhle skalní útvary jsou nejblíž. Je tam vyznačená jeskyně. Tam půjdeme." Zalitovala jsem, když se odtáhl ale reakci mého těla nešlo poručil stejně jako rozumu. Usoudila jsem, že tohle mi bude dost na obtíž.

Prošli jsme bránou, kterou tvořily dva obří kusy špičatého kamene. Ostré hrany po stranách byly opracované do hladka a došlo mi, že je to vlastně pyramida rozříznutá v půli. Nechápala jsem, proč zrovna všechno staví do pyramid nebo ostrých hran. Od shora, až dolu byl navíc vytesán v Sithském jazyce stejný nápis, který jsem viděla i na stropu sálu.

,,Vanere?"

,,Hmm?"

,,Tenhle nápis je tu víckrát. Co je to?" Zajímalo mě.