Já a Poberti - Probíhá přepis

Pá pá Jamesi

Pohled Williama

Od toho setkání s tím magorem uběhl týden. Amy je od té doby hodně zamlklá. Skoro vůbec nemluví. Většinu času tráví venku na zahradě, sedí na houpačce a čte si. Někdy tam sedí až do večera. Jednou si sebou přinesla i baterku s dekou. 

Bojím se o ni. Nejen, že si pořád čte. Ona ani pořádně nejí. Vždycky požádá o malou porci. Vždycky po večeři si jde zase číst. Se divím, že má pořád co číst. 

Zrovna sedím na schodech a přemýšlím. Někdo kolem mě proběhne. " Jdu se projít,, oznámí a vyletí ze dveří. Amy. Jde se projít. Kam? Třeba to řekla někomu z kluků. Zvednul sem se a šel za nimi. Vešel sem do Jamesova pokoje a spatřil pokoj, ve kterém právě vybouchla bomba.

" Tady to vypadá, jako by tu vybouchla bomba,, " Já jim říkal, ať si tu uklidí,, ozval se Remus. " Nejsem tady kvůli uklízení. Přišel sem se vás zeptat, jestli nevíte, kam se šla Amy projít,, " Ona někam šla?,, zeptal se Sirius. " Jo, šla ven. Vy o tom nevíte?,, " Ne, nevíme,,  

" Třeba se šla podívat po vesnici,, doufám. " Dobře. Díky,, otočil sem to a šel ven na zahradu. Lehnul sem si do trávy a pozoroval oblohu. Doufám, že se brzo vrátí. Někdo ke mě přišel a lehnul si vedle mě.

Otočil sem na něj hlavu. Remus. " Neboj se, ona se vrátí,, " Doufám v to,, " Asi je ještě v šoku. Prostě není ve své kůži,, " Řekneš mi něco co nevím?,, vyjel sem trošku. " Promiň, já jenom, bojím je o ni. Skoro vůbec nic nejí, jenom si čte s moc nemluví,,

" Půjdu za ní,, " Ty víš, kde je?,, " No, spíš tuším, kde by být mohla,, řekl a zvedl se. " Dobře,, 

Pohled Remuse

Napadlo mě, že bude v parku. James říkal, že tam občas chodí pročistit si hlavu. Tak bude třeba tam. Vyšel sem ze zahrady a mířil do něj. Prošel sem půlku Godrikova dolu, než sem konečně dorazil do parku. 

Nebyl moc veliký, ale lidi tu byli. Zamířil sem do středu, kde měli být lavičky. Po cestě sem potkával rodiny s dětmi, zamilované páry a taky zvířata. Když sem došel k lavičkám, na jedné z nich sem viděl Amy.

Přišel sem k ní a přisednul si. Otočila se na mě. " Ty nejsi s klukama?,, " Ne, nejsem. Proč si šla sem?,, " Potřebovala sem si vyčistit hlavu,, " Aha. A kdy se vrátíš,, " Nevím,, odpověděla prostě.

" Amy, Will se o tebe bojí. A nejen on. I já,, sklopila pohled k zemi. " Jestli tě něco trápí, mě to můžeš říct a jestli nebudeš chtít, nikomu to neřeknu,, podívala se na mě. " Já jenom, od toho, jak sem ho potkala, mám strach. Bojím se, že ho ještě potkám,,

Zase se podívala na zem. Pořád má strach. Zvedl sem ruku a dal ji na její rameno. Otočila na mě hlavu. Lehce sem se usmál. " Už se nemusíš bát. Nepotkáš ho. Nikdy,, uklidnil sem ji. Přišoupla se blíž a objala mě. " Děkuju Remusi, děkuju,,

Taky sem ji objal. " Nemáš za co,, sem rád, že se mi svěřila. Na té lavičce jsme seděli ještě asi půl hodiny, něž jsme si řekli, že bychom se mohli jít projít po okolí. Občas jsme narazili na děti, které si hrají s míčem, nebo babičku s dědou, kteří spolu šťastně sedí na lavičce.

Došli jsme až na konec vesnice a sedli si pod jeden strom. " Zase pod stromem,, " Jo,, " Vylezeme na větev?,, " Klidně,, zvedli jsme se a dali se do šplhání. Dolezli jsme asi tak do poloviny stromu. Tam jsem si sedli na větev a dívali se do dály na krajinu. 

" Je tady hezky,, " To je,, odpověděla krátce. " Jak si věděl, kde budu?,, " James mi jednou říkal, že do toho parku taky chodí. Tak mě napadlo, že budeš tam,, " Aha. A co dělali kluci?,, " Will ležel na trávě na zahradě a ti ostatní se snažili udělat z Jamesova pokoje minové pole,,