Náš příběh se odehrává za dob Harryho otce. Za doby, kdy Bradavicemi pobíhala partička čtyř chlapců, kteří se nebáli nejen školního řádu, ale i Kouzelnického zákona. Za doby Pobertů a jejich přátel i nepřátel. Ale ráda bych do našeho příběhu přidala...
Když sem přišel do pokoje, sednul sem si na postel a začetl se do knížky. Po chvíli se ozvalo tiché klepání. " Dále,, na vyznání do pokoje vešla Amy v pyžamu. Slušelo jí to. I když je v pyžamu. " Můžu dál?,, " Jo jasně,, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. " Ještě jednou děkuju za půjčení tvého saka,, " To nestojí za řeč,, zvednul sem se a došel k ní. " Kam ti ho mám dát?,, " Nikam, já si ho uklidím,, " Já ti ho uklidím. Pokud to nebude vadit,, " Vadit to bude, protože si ho uklidím já sám,, " Co když ne?,, zeptala se opatrně. " Prostě jo,, a chytil sako. Potíž byla v tom, že ona ho držela taky. " Dej mi ho,, "To ho nemůžu ani uklidit?,, " Nemůžeš,, " Proč?,, " Protože sem to řekl,, " Prosím, Reme,, udělala na mě vlčí oči. " Co když řeknu, že ne?,, " Stejně ti ho uklidím,, " Tak to ne,, " Ale jo,, lehce mi odendala moji ruku ze saka a i s ním se rozešla k mé skříni.
Když stála u ní, pomalu ji začala otevírat. Rychle sem k ní přešel, položil dlaň na dveře od skříně a zavřel je. Dlaň sem tam nechal. Amy se na mě otočila. " Jen sem ti šla uklidit to sako,, " Neříkal sem ti náhodou, že si ho uklidím sám?,, " Asi sem se přeslechla,, " Nekecej mi,, zvednul sem ruku a zvednul ji hlavu tak, aby se mi dívala do očí. " Jen sem ti ho chtěla uklidit,, " A já ti říkal, že si ho uklidím sám,, " Nechtěla sem, abys měl tolik práce,, nad tímhle sem se musel pousmát. " Uklidit sako není řádná práce,, odpověděl sem. Vzal sem ji sako z ruky a přehodil ho přes židli, která stála kousek ode mě. Pak sem se otočil na Amy. Stála na tom samém místě jako před tím. " Neboj, já tě nekousnu,, uklidnil sem ji. " Poť blíž,, řekl sem. Udělala jeden krok ke mě. Pak ještě jeden. A nakonec ještě jeden krok.
Jen co přišla přede mě, chytil sem ji pod koleny a za ramena. Vzal sem ji do náručí a šel k mé posteli. Na ní sem ji položil. Položil sem ji a lehnul si k ní. Přitáhnul sem si ji blíž a objal kolem pasu. Zabořil sem obličej do jejích vlasů a nasál jejich vůni. Voněli jí po jejím sprchovém mýdle. " Proč seš tak veliký a vysoký?,, " To proto, že ty seš tak malinká a drobounká,, " Já nejsem malá,, a nafoukne tváře. " Přece by ses na mě nenaštvala?,, " Už se stalo. Urazil si mě,, " A jak?,, " Řekl si, že sem malinká. Já nejsem malá. Měřím 166 cm,, " No ale, o proti mě si malinká,, otočila se na mě a začala mi bušit pěstičkami do hrudi. Skoro sem to necítil. Vypadala opravdu roztomile, když se naštvala. " Víš, že to skoro necítím?,, zeptal sem se jí. " Jo, to mi došlo. Nechci aby tě to bolelo,, řekla mi upřímně. Nechtěla, aby mě to bolelo. Je tak hodná. " Proč nechceš, aby mě to bolelo?,, " No, nechci ti ublížit,, " Neboj, mě neublížíš,, ujistil sem ji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Společně jsme usnuli v objetí. Bylo krásné usínat s někým, koho máte rádi a možná i milujete. Do háje, měl bych ji to už říct. Ale nemůžu ji ohrozit. Sem nebezpečný.
Druhého dne
Když se Amy druhého dne probudila, všimla si, že není ve své posteli. Úplně zapomněla na to, že předešlého dne usnula v obětí jejího vlkodlačího kamaráda. Když spal, mohla si ho lépe prohlédnout. Vypadal roztomile, když spal. Lehce ho pohladila po tváři. Chtěla dát svoji ruku pryč z jeho tváře, jenže v tom ji zabránila ta chlapcova na té její. Pomalu otevřel oči a usmál se. " Dobré ráno Amy,, " Dobré i tobě Remusi,, odpověděla dívka. Začala se zvedat z postele. " Kam jdeš?,, " Do pokoje a pak na snídani,, " Dobře,, odvětil jí Remus. Amy vstala z postele, rozloučila se s chlapcem a odešla do svého pokoje.
Jen co se převlékla, udělala hygienu a učesala se, vyrazila do síně na snídani. Po cestě narazila na Robina. " Ahoj Robine,, " Ahoj Amy. Jak to, že si mě včera nechala samotného v síni?,, " Merline, moc se ti omlouvám. Byla sem unavená, tak sem si šla lehnout. Moc mě to mrzí Robine,, vychrlila ze sebe. " V pohodě. Chápu, že si byla unavená. Mohla si mi to ale říct,, " Jo, jasně. Promiň,, řekla dívka a sklopila hlavu. " Hej, hlavu vzhůru. Já se nezlobím,, uklidnil ji Robin a objal ji. Po chvilce se od ní vzdálil. " Tak poť na snídani. Mám hlad. Snad nechceš, abych snědl tebe,, " To vážně nechci,, " Ale já mám hlad,, " Tak si ho hlaď a říkej mu malej,, udělala na něj dlouhej nos a začala zdrhat, jelikož hrozilo to, že ji Robin sní. Ten s za ní rozběhnul. " Až tě chytím, tak tě sním,, " Bože, né. Pomóc,, volala Amy.
" Volání o pomoc ti nepomůže Amy,, " Co když jo?,, " Tak tě i tak sním,, a běžel dál za ní. Zrovna vběhli do jedné chodby, když ji Robin chytil. " Mám tě. A teď tě sním,, " Prosím, ne. Na umírání sem ještě moc mladá,, " Dobře, nesním tě,, " Děkuji ti koště,, " Mám ale podmínku. Půjdeme na snídani do síně,, " Souhlasím. Am, můžeš mě prosím pustit?,, " Co? Jo jasně promiň,, " V pohodě,, oddálili se od sebe a společně se vydali na cestu do síně.
Po cestě minuli partičku hochů z Kruvalu, kteří na Amy zamávali a pozdravili. Ta jim to oplatila. " Ty znáš ty kluky?,, " Jo. Občas sem si s nimi povídala. Jsou super,, " A já snad ne?,, " Počkej, zamyslím se,, a začala dělat, že přemýšlí. " Tak už se vymáčkni,, naléhal na ni Robin. " Už to mám. Jo, ty seš super,, " Tak to se mi ulevilo,, " Moc se neraduj. Ještě pořád to můžu odvolat,, " To bys neudělala,, " Myslíš?,, " Já nemyslím. Já to vím,, odpověděl ji sebejistě chlapec. " Jak myslíš. Odvolávám to, že si super,, řekla a vítězně se na něj usmála. Robin se na ni překvapeně podíval. " Ty si to myslela vážně, co?,, " Jinak bych to neřekla,, ušklíbla se na něj. " Prosím, řekni, že sem super,, poprosil ji. " Tak to si budu muset ještě rozmyslet,, " Ale noták. Máme volno, tak nemysli,, " Kdybych nemyslela, tak by to stálo za starou belu,, " No jo. A řekneš to teda?,, " Něco za něco,, " Co bych pro tebe mohl udělat?,, " Pomoct mi udělat jeden vtípek na poberty a bráchu,, " Sem ti plně k službám,, prohlásil a poklonil se ji. " Tak, a teď to něco za něco,, " No jo. Robine, seš super,, " Promiň asi sem tě neslyšel. Mohla bys to prosím zopakovat?,, " Jak si přeješ,, odpověděla Amy a přistoupila k němu blíž. " Seš SUPER,, zakřičela na měj. " Jo, to bude stačit,, " Konečně v klidu půjdeme na tu snídani,,
" Když přišli do síně, vyhledala dívka pohledem svého bratra a poberty. " Tak, tady se asi odpojíme,, " Už to tak bude. Měj se,, " Ty tak Robine,, na to se krátce objali a každý se odebral ke svým přátelům. " Ahoj kluci,, pozdravila Amy a sedla si na volné místo mezi Siriuse a Jamese. " Ahoj Amy,, " Zdarec Amy,, pozdravili ji ti dva. " Jak jste se vyspali?,, " Ale jo. Na to, že sem měl kocovinu to ujde,, " A ty Jamesi?,, " Báječně. Včera sem díky tobě a Brumlovi vyzval Lili k tanci a ona mě neposlala do háje,, " Tak to je super,, a usmála se na něj.
" Co si dělala s Fletchrem?,, " Povídala si. Narazili jsme na sebe při cestě sem,, " A proč se s ním bavíš?,, " Protože chci,, " Ale já nechci,, zavrčel William. " Co ti zase přelítlo přes nos?,, " Co mě přelítlo přes nos?,, " Jo, tobě,, " Jenom to, že nechci, aby ses s ním bavila,, " A to proč? Něco ti udělal?,, " Prostě se s ním přestaneš bavit,, " Ne,, " Nechci se míchat do vaší hádky, ale-,, " Tak se do ní nemíchej,, přerušil ho William. " Nebudeš se s ním bavit a tečka,, utnul to Will. " Ty o mě nerozhoduješ,, " A co když jo?!,, " Nemůžeš mi říkat to, co můžu a co ne!,, zvedla se a smutně naštvaná odešla ze síně. Než ji opustila úplně uslyšela, jak někdo volal její jméno.
" Zatraceně, Amy vrať se,, bylo poslední co James řekl, než Amy vyšla ze síně. " Co ti na Fletchrovi tak vadí?,, " Vadí mi to, jak po ní kouká. Vadí mi to, že si s ní jenom povídá. On si ji nezaslouží,, " Tak, když ne on, tak kdo?,, zeptal se Sirius. " On,, řekl a ukázal na Remuse. Ten se na něj překvapeně podíval. Ostaně, ostatní poberti taky. " Já?,, " Jo, ty Remusi,, " Ještě minulí rok bys ho k ní nenechal ani přiblížit, no a teď jim tady strojíš svatbu,, zavtipkoval James. " Nech toho,, " Vždyť už mlčím,, zavládlo ticho, které rušilo jenom povídání studentů kolem nich. " Doufám, že sem ji nenaštval,, " A já zase doufám, že se na něj nenaštvala moc,, prohodil Sirius. " Jak to myslíš? Nenaštvala moc?,, " Ty si to neviděl?,, " A co?,, " Na očích. Člověk se pozná podle očí. Pozná se tak, jako emoci právě prožívá. A u Amy sem vyděl, že je naštvaná, ale i smutná,, " Jak to myslíš?,, " Než bych ti to vysvětlil, byly bychom tu ještě rok,, " No jo ty chytrej,,
Amy šla chodbami a přitom brečela. Neměla ráda její a Willovi hádky. Její bratr byl tvrdohlavý jako beran. Nedá si nic rozmluvit. Dívka šla prázdnou chodbou. Nedávala pozor na cestu a tak do někoho narazila. "Omlouvám se, nedávala sem pozor na cestu,, omluvila se. " Amy?,, jmenovaná zvedla hlavu. " Olivere?,,
