Já a Poberti - Probíhá přepis

Kráska a Zvíře

Pohled Remuse

" Nepůjdeme do hradu?,, ozval se Will. " Jo, to by šlo,, " Tak poťme,, a vyrazili jsme na cestu do hradu. Cestou sem po oku sledoval Amy. Bavila se s tím klukem. Vůbec se mi nelíbí. To ale každý, který se ochomejtá kolem Amy. " Ty Wille, řekni mi něco o Oliverovi,, " Tak jo. Jak už si slyšel, chodil     s námi do Kruvalu. S Amy si docela rozuměl. Já sem se s ním taky občas bavil. Je docela sympatický. Trávili spolu občas čas, ale jinak má rád famfrpál konkrétně jeden tým, Puddlemerští spojenci. Ten tým máme s Amy nejradši. Ale dál. Je stejně starý jako my,, " Díky,, " Nemáš zač,, podíval sem se na Amy a Olivera. Něčemu se spolu smáli. Mám takový divný pocit v břiše. 

" Omlouvám se, ale tady se od Vás muset odpojit. Mějte se hezky. Zatím a děkuju Amy,, " Ahoj a nemáš zač,, rozloučili jsme se a šli do hradu. " Já se od Vás taky odpojím. Abby se se mnou chce sejít. Mějte se mládeži,, " Ty taky brácha,, " Zatím Wille,, otočil se a odešel. Zůstal sem s Amy sám. " Tak, jak ses dneska měl?,, " Jo, dobrý a ty?,, " Skvělý,, " Hm,, odpověděl sem nepřítomně. Asi si toho ale všimla. " Remusi, děje se něco?,, " Ne, co by se mělo dít?,, " Reme, já na tobě poznám, jestli s něco děje,, " Amy, sem v pohodě, opravdu,, " Vždyť víš, že mě můžeš říct cokoliv. Nikomu to neřeknu,, " Fakt?,, zastavil sem. Ona se taky zastavila a usmála se na mě. " Jo, fakt,, " No, pokud ti to nebude vadit,, " Neboj, nebude. A nechceš si někam sednout?,, " Tak jo. Poť na Astronomku,, čapnul sem její ruku a táhnul ji do hradu.

" Tak povídej,, sedli jsme si k jedné zdi na Astronomce. " Takže, líbí se m jedna holka,, " Jo, to si říkal, když sem byla u Vás. A už si jí to řekl?,, " Ne, ještě ne. Nevím jak,, " Tak to zkus takhle. Běž za tou holkou a až ji najdeš, dej ji pusu. Varuju tě, použití této rady je pouze na vlastní nebezpečí,, a zasmála se. " Díky za radu. Seš super,, poděkoval sem a přitáhnul si ji do objetí. To mi opětovala. Budu se řídit její radou. " Nepůjdeme už dolů?,, " Tak jo, začíná mi být chladno,, zvedli jsme se a šli na schody. 

Dole jsme se rozešli na pozdní oběd. " A co ty, líbí se ti někdo?,, " No, jo. Ale ten dotyčný o mě nemá zájem,, svěsila smutně hlavu. Někdo se jí líbí. Říct jí ale to musím. " Amy, o tebe by měl zájem každý. Seš milá, krásná, úžasná a chytrá holka, ten, kdo by tě nechtěl, by musel být pitomec,,

Pohled Amy- krátce

Ten, kdo by tě nechtěl, by musel být pitomec. On ale není pitomec. " On není pitomí. Je chytrý a moc hezký. Tak je milý,, na chvíli sem se zasnila. " A smím vědět, kdo to je?,, " No, radši ne. Promiň,, " V pohodě, já to chápu,, tak to sem ráda. Ten někdo, je totiž on. Remus John Lupin.

Pohled Remuse

 Vím jistě, že já to nejsem. Nejsem hezký. Ona je normální holka a já sem monstrum. Ona je kráska a já zvíře. Mě by nechtěla. Hlavně po tom, co sem ji ublížil. 

Když jsme přišli do síně, nikde sem neviděl kluky. Asi se už naobědvali. Posadili jsme se na lavičku a nabrali si jídlo na talíř. " Co budeš dělat po obědě?,, zeptal sem se jí. " Asi jen tak bloumat po hradě,, " Aha,, " A ty?,, " No, asi půjdu pozvat jednu holku na rande,, " Tu, kterou máš rád?,, " Jo, tu,, a jedli jsme dál. Zbytek oběda nepromluvila. Něco ji žere. Až půjdeme ze síně, zeptám se ji. 

" Tak, já jdu. Zatím,, řekla z ničeho nic. Zvedla se z lavičky a pomalým tempem odcházela ze síně. Zatraceně, musím si s ní promluvit. Taky sem se zvednul a šel za ní. " Amy, počkej na mě,, otočila se na mě a zastavila. " Co potřebuješ?,, " Promluvit si,, " Tak jo a o čem?,, " O tobě. Ale ne tady. Poť na pozemky,, " Ok,, 

" Tak, co potřebuješ Remusi?,, " Jak sem říkal, promluvit si,, " O čem?,, " O tobě,, " O mě? Proč o mě?,, " Na obědě si byla taková zakřiknutá,, " Toho si nevšímej. Občas mám náladu pod psa,, " Amy, říkala si mi, že jestli se s něčím potřebuju svěřit, budeš tu pro mě. A teď sem tu já pro tebe,, " Nechci tě zatěžovat něčím, co tě nezajímá,, řekla smutně a sklopila hlavu. Lehce sem se pousmál. " Ty mě rozhodně ničím nezatěžuješ. Budu rád, když se mi svěříš. Se vším,, uklidnil sem ji. Zvedla hlavu a podívala se na mě. " Seš skvělý kamarád Remusi,, řekla a objala mě. Jo, jen kamarád. " To ty taky,, a objetí sem ji opětoval.

" A teď mi řekni, co tě trápí,, " No, trápí mě to, že seš knihomol,, " Co?,, " Že seš knihomol. Chudáci knížky. Víš jak trpí, když je čteš?,, " Eeeee, cože?,, " No knížky. Nemají tě rády,, " Jak to myslíš, že mě nemají rády?,, " Tak jak to říkám,, " Mě přece knihy milují,, " Tak o tom bych se hádala,, " Myslíš?,, " Já nemyslím, já to vím,, " A seš si tím jistá?,, " Ani nevíš jak,, proč mě tak provokuje? " Můžeme to zjistit,, navrhla. " Tak jo,, " Accio kniha,, řekla, mávla hůlkou a za chvíli tady byla kniha. Otevřela ji a přitiskla si ji k uchu. " Ano, souhlasím, máš naprostou pravdu. No, tady ta kniha mi řekla, že tě nesnáší,, " Tak o tom pochybuju,, " Poslechni si ji,, řekla a podala mi ji. Přitisknul sem si tu knihu k uchu a zaposlouchal sem se.  " JAK SE OPOVAŽUJEŠ MĚ A MOJE PŘÁTELE ČÍST!? ČTENÍM NÁS NIČÍŠ!!,, " Zatraceně, ta kniha mluví,, " Já to říkala,, " No jo, máš pravdu,,

Pohled Amy

Já věděla, že na to skočí. Tu knihu sem s bráchou očarovala. Musím uznat, že se nám to povedlo. Pak mu to řeknu. " Tak co? Měla sem pravdu?,, " Musí uznat, že si pravdu měla,, uznal. " Já věděla, že to nakonec přiznáš,, " Ok,, a mám tě Lupine. Pěkně ses nachytal. Uvidíme, jak budeš reagovat, až přijdeš do ložnice a tvém nočním stolku bude ležet stoh knih. To bude panečku sranda.

Pohled Remuse

" Půjdeme už do hradu? Je mi zima,, zeptala se Amy. " Jo, jasně,, a šli jsme do hradu. " Ty Amy, ten kluk, o kterém si mi říkala, z jaké je koleje?,, " No, am, to, já, no...,, " Jestli mi to nechceš říct, pochopím to,, " Ne. No, je z .......,, to poslední zadrmolila. " Promiň, mohla bys prosím zopakovat to poslední? Nerozuměl sem ti,, " Z nebelvíru,, nebelvíru? Já myslel, že Fletcher je z havraspáru. " Aha, to sem nečekal,, neodpovídala mi. " Tak, já už půjdu. Zatím,, otočila se a chtěla jít pryč. Rychle sem omotal ruku kolem jejího zápěstí a tím ji zastavil. Otočila se na mě. " Trhnul sem rukou k sobě. Ona to nečekala, tak zakopla a spadla mi přímo do náruče. Byla vykulená. " Reme, co to děláš?,, " Jen to, co sem chtěl už dlouho udělat,, odpověděl sem ji. Nahnul sem k ní a políbil ji.

Když jsme se od sebe odtrhli, byla pořád tak vykulená. " Ta dívka, o které sem ti říkal, si byla ty Amy. Vždycky si to byla jenom ty. Neutekla si, když si zjistila, že sem vlkodlak. Zůstala si,, objasnil sem ji. Nic neříkala. Najednou mě objala. 

Tak a to sem zase nečekal já. Objetí sem ji však rád opětoval. " A ty seš ten kluk který se mi líbí. Vždycky ses mi líbil,, teď sem byl zase já vykulený. Já sem ten kluk, o kterém mi Amy říkala, že se jí líbí. " Já ale nejsem hezký,, " Pleteš se. Ty seš hezký,, " Sem vlkodlak. Zrůda. Sem nebezpečný,, " Je mi jedno, jestli seš vlkodlak nebo upír. Já tě budu mít ráda ať se děje cokoli,, nad tím sem se usmál. " Seš tak hodná,, " Jenom říkám pravdu,, a oplatila mi úsměv. 

Společně jsme procházeli chodbami. Bylo mi s ní krásně. Konečně, konečně sem ji to řekl. Nedala mi košem. Řekla, že mě má taky ráda. 

V chodbách bylo ticho. A  i když sem byl s Amy zdálo se mi, že se něco stalo. Něco, špatného. Amy si toho asi všimla. " Reme, děje se něco?,, " Ne. Jenom, mám takový divný pocit. Jako, kdyby se něco stalo,, " Abych řekla pravdu, mám takový pocit taky. Naposledy sem ho měla, když-,, a přestala. Vykulila oči a vypadala vyděšeně. Znejistil sem. " Amy, co se stalo naposledy?,, zeptal sem se ji a chytil ji za ramena. Podívala se na mě. " Naposledy, když sem měla tenhle pocit, tak byl William na ošetřovně,, " To, jak si zlomil nohu nebyla náhoda, že ne,, " Ne, nebyla. Porval se. Oni ho vyprovokovali,, " Čím?,, " Prosím, neptej se,, poprosila mě a oči se jí zalili slzami. " Musíme na ošetřovnu. Rychle,, řekla, chytla mě za ruku a běžela na ošetřovnu.

Byly jsme asi tři chodby od ošetřovny, když jsme narazili na kluky. " Will je na ošetřovně,, " My víme,, a rozběhli jsme se na ošetřovnu.

Když jsme tam dorazili, rozrazili jsme dveře a vběhli dovnitř. Když jsme se rozhlídli, spatřili jsme Willa na jednom z lůžek. " Bráško,, vykřikla Amy a šla k němu. S klukama jsme byly kus za ní. " Bráško, slyšíš mě?,, " Jo, slyším,, odpověděl ji potichu William. " Jak ti je?,, " Mohlo být i líp. A ty si v pořádku?,, " Ano, sem v pořádku. neměla bych být?,, " Ne, musíš být v pořádku,, " Proč se ptáš?,,         " Důvod té rvačky byl ten, že ten parchant říkal, že s tebou byl v kumbále,, " Ty můj hlupáčku, s nikým bych do kumbálu nešla,, pak se podívala na mě. Hodila po mě omluvný pohled. Já jí ho oplatil chápavým pohledem.