Je to týden, co dvojčata přijela do sirotčince. Amy se domluvila se Sofi a ředitelkou sirotčince, že druhý týden v červenci pojde ke svému kamarádovi. Nic proti tomu neměli. Jenom Will se trošku nakrknul, že nejede s ní. Amy si tedy sbalila na týden, rozloučila se se Sofi, Willem a ředitelkou a šla na autobusovou zastávku. Když přijel autobus, který jede k Remusovi, nastoupila do něj, koupila si jízdenku a šla si sednout.
Jela už asi tři čtvrtě hodinu, než dojela na zastávku nedaleko domu, kde bydlel Remus. Vystoupila z autobusu, rozloučila se s řidičem a dala se na cestu k Remusovi. Šla dobrých deset minut, než uviděla chlapce, který ji šel na proti. Jen co ji uviděl, rozběhnul se k ní. Zastavil až těsně u ní. Vyzvedl ji do vzduchu a zatočil se s ní. Jen co ji postavil na zem, dívka ho objala. "Jak ses měla?,, " Dobře. A ty? Nevadí vašim, že u Vás budu?,, " Mám se dobře a našim to nevadí,, ujistil dívku chlapec. Amy vzala tašku, která ji spadla a s Remusem se vydala k domu Lupinových.
Jen co přišli k jejich domu, z domu vyběhla paní Lupinová a objala překvapenou Amy. Ta ji objetí opětovala. " Vítej u nás Amy,, " Děkuji paní Lupinová, že u Vás můžu být,, " To nestojí za řeč. Moc jsme se na tebe těšili. A hlavně Remus. Celou donu o tobě básnil,, " Mami,, zavrčel chlapec podrážděně. "Pojt'me už dovnitř,, řekl a vydal se jako první do jejich domu. Paní Lupinová a Amy se na sebe podívali, zasmáli se tomu a vyrazily za chlapcem. Vevnitř si Amy zula boty a vydala se za paní Lupinovou do obýváku. Tam se potkala s panem Lupinem. " Á Ty musíš být Amy, nemýlím-li se,, " Ano. Moc mě těší pane Lupine,, a podala si s ním ruku. " Remusi, ukážeš Amy, kde bude spát?,, " Jasně mami. Pot' za mnou Amy,, řekl chlapec a už vycházel schody do patra. " Tady je koupelna, tady zase ložnice rodičů, tady schody na půdu a tady kumbál,, Amy se překvapeně podívala na chlapce. " Neboj, Siriuse do něj nepouštíme,, uklidnil ji Remus a šel dál. " Tady ve vchod na balkón a tady je můj pokoj,, řekl Remus a otevřel dveře do jeho pokoje. Pokynul dívce, aby vstoupila. Dívka vešla a rozhlédla se. " Máš to tu hezké,, " Díky. Nebude ti vadit, když tady budeš spát?,, " V pohodě. Lehnu si na zem,, " Tak na to můžeš zapomenout. Na zem si lehnu já,, " Zapomeń. Já,, " Já,, " Já,, " Já,, " Na zemi budu spát já a konec diskuze,, ukončila Amy rozhovor, založila si ruce na hrudi a začala trucovat. " No ták, snad se na mě nenaprdneš,, " Smůla, už se stalo,, " Co mám udělat, abys už nebyla naštvaná?,, " Nechal mě spát na zemi,, " Ach jo. Ty seš tvrdohlavá jako James. No tak jo,, " Seš nejlepší Reme,, vykřikla dívka a objal chapce, který málem hodil hubu.
" Remusi, Amy! Je večeře!,, zavolala na ty dva paní Lupinová. " Už deme,, zavolal zpátky Remus. Otevřel dveře od pokoje a vyšel na chodbu. Dívka mu byla v patách. Jen co dorazili do jídelny, posadili se ke stolu. " Dobrou chut',, popřáli si a pustili se do večeře. Když dojedli, Amy pomáhala paní Lupinové s nádobím. " Amy, nemusíš mi pomáhat,, " Nemusím, ale chci paní Lupinová,, odpověděla Amy. " Moc ti děkuju. Ted'ka utíkej za Remusem. Je u sebe v pokoji,, " Dobře a děkuju,, poděkovala a vydala se za chlapcem do jeho pokoje. Jen co tam došla, zaklepala. "Dále,, ozvalo se zevnitř. To Amy brala jako souhlas ke vstupu do pokoje. Jen co otevřela dveře, spatřila chlapce, který si čte knihu. " Co to čteš?,, "Am vánoční dárek od Jamese,, " A jak se ta knížka jmenuje?,, " No, historie čokolády,, " Promiń, ale na tohle ti neskočím. Knížku Historie čokolády si dostal od Siriuse. No tak, co to čteš?,, " Neřeknu,, " Když né ty, tak se podívám sama,, a rozešla se k chlapci. Jen co stála u něj, vzala mu knížku z rukou. " Já sbalit holku,, přečetla název knížky a podívala se na chlapce. " Tu od Siriuse sem už přečetl,, argumentoval chlapec. Moc mu to ale nešlo. " Jasně. A proto ji máš v knihovně a nepoškozenou a bez záložky,, změřila si podezřelím pohledem Amy. Chlapec se k ní rozešel. Když zastavil těsně před ní, vzal ji knihu z rukou. " No jo máš mě,, přiznal nakonec Remus. " No vidíš. A to nebolelo,, usmála se na něj.
Je večer a Amy s Remusem se chystají jít spát. " Fakt ti nevadí spát na zemi?,, " Ne v pohodě,, usmála se na něj dívka. " Pot' sem,, řekne chlapec a ukáže na volné místo vedle sebe. Dívka se k němu rozejde. Jen co si sedne, chlapec ji obejme. " Už bychom měli jít spát,, " Proč? Mě to takhle vyhovuje,, " Reme, nevyspali bychom se,, " Máš jedno,, " No ták, Reme, pust' mě,, " Ne nepustím. Dneska budeš spát u mě(prosím nic úchylného),, " Co když nechci?,, " Máš smůlu,, odpověděl chlapec a s dívkou v náručí si lehnul do postele. Dívku přitom nepustil z náruče. " Remusi Johne Lupine, jestli mě nepustíš, tak půjdu zpátky do sirotčince,, vyhrožovala Amy. " Když tě pustím, lehneš si na zem, a když tě nepustím, tak mi neutečeš,, " Ale uteču,, " Tak to zkus,, dívka jenom souhlasila.
Nejdřív si z jeho sevření uvolnila ruce. Ty pak položila na chlapcova ramena a zkusila ho o sebe odstrčit. Remus ji však držel moc pevně. Takhle by to nešlo. Řekla si Amy. Tak to zkusila jinak. Začala chlapce lechtat. Ten se rozesmál a začal sevření povolovat, až ho povolil úplně. Amy mu vyklouzla a postavila se naproti dveřím. Remus si ji všimnul. " Jestli otevřeš ty dveře, tak si mě nepřej,, vyhrožoval chlapec a přitom se usmíval. Dívka chtěla zkusit jeho trpělivost. Dala ruku na kliku. Chlapec se vyšvihnul do sedu. " Otevřeš dveře a nepřej si mě,, vypadalo to, že po dívce vystartuje. Amy stlačila kliku dolů. To už se chlapec postavil. Amy dveře otevřela úplně. " Zkusila sem to,, a usmála se. Remus se k ní rozešel. Amy dveře zavřela a odběhla na druhý konec pokoje. Chlapec neváhal a šel za ní. Dívka chtěla odběhnout jinam, to ji ale znemožnil chlapec, který se ji postavil do cesty. " Mám tě,, " Nemáš. Podívej, kde stojím,, řekla Amy a ukázala pod sebe. Remus se tam taky podíval. " Zatraceně,, stáli totiž u provizorního lůžka pro Amy. " Dobrou Remusi,, popřála mu dívka a dala mu malý polibek na tvář. " Dobrou Amy,, a s tím si šel lehnout i Remus. Dívka usínala s myšlenkou na vlkodlačího chlapce a Remus na dívku, která spí u něj v pokoji.
ČTEŠ
Já a Poberti - Probíhá přepis
De TodoNáš příběh se odehrává za dob Harryho otce. Za doby, kdy Bradavicemi pobíhala partička čtyř chlapců, kteří se nebáli nejen školního řádu, ale i Kouzelnického zákona. Za doby Pobertů a jejich přátel i nepřátel. Ale ráda bych do našeho příběhu přidala...