Když Amy došla na pokoj, šla se převléct, vyčistit zuby a poté vystřelila na snídani.
Cestou do velké síně potkala poberty. Tak si řekli proč ne a šli do Velké síně společně. Jen co tam došli, usadil se ke kolenního stolu Nebelvíru a nandali si snídani. A jelikož byla sobota, mohli se zde zdržet déle.Zrovna, když se Peter natahoval pro kus chleba, spatřil pro něj něco hrozného. Na tácu s chlebem nebil ani jeden kus chleba. Ihned se začal rozhlížet, kdo má chleba v ruce. Po pár sekundách ho spatřil. Ležel na talíři Jamese Pottera. Peter se tedy vydal na nebezpečnou cestu pro kus chleba. Musel zdolat rozmrzelého Siriuse, naštvaného Willa, vysmátou Amy a hladového Remuse. Když byl u cíle své "nebezpečné" cesty, spatřil to, co nikdy spatřit nechtěl. James si na chleba namazala JAHODOVOU marmeládu. Peter se naštval.
Stoupnul si za něj a chleba mu vytrhnul z ruky. James se podíval, kdo bere jeho milovanou snídani z ruky. Jakmile spatřil Peter vyskočil z lavice a vystartoval za ním. Jenomže než ho stačilo chytit Peter chléb s marmeládou stihl sníst. Tak se James vracel na své místo bez své snídaně.
Po snídani si Amy s Willem šli prohlédnout hrad. Bylo něco kolem 12 když se rozhodli že se půjdou naobědvat. Jen co dorazil do velké síně sedli si k nebelvírské u stolu a nandali si. Po vydatném obědě oba dva vystřelili jak namydlení blesky z Velké síně a rovnou na školní pozemky. Tam se střetly s Jamesem, Siriusem, Remusem a Peterem.
Naobědvali se a šli se projít na školní pozemky, aby po nich provedli dvojčata. Den byl teplý a takřka bezmračný. Takže ze školních pozemků viděli i na Černé jezero, ve kterém se čas od času vynořila na povrch Obří Oliheň. Když si Amy uvědomila, že v jezeře plavala a tohle ji mohlo stáhnout do hlub, zamrazilo ji. Šli dál. Po asi pěti minutách došli k rozvětvenému listnatému stromu.
,, Vsaďte se, že vylezu až nahoru a nespadnu," vytahoval se Sirius.
,, Tak to chci vidět," zašklebil se na něj Remus.
,, Hele, pokud tam vyleze tady ta kráska tak já taky," mrknul na Amy.
,, Blacku, tohle na moji sestru dělat nebudeš."
,, Fajn."
,, Takže mám vylézt na ten strom?" zeptala se dívka a podívala se na Jamese. ,, Přesně tak," odkýval jí to. ,, Ani nápad. Nikam nepoleze." ,, Ale no tak Wille, nic se ji nestane. Náměsíčník umí skvělý změkčovací kouzlo, že jo?" ,, Na štěstí pro vás ano." ,, Tak vidíš, kdyby něco Remus ji zachrání." ,, Merline, fajn. Ale budeš opatrná." ,, Neboj, budu," odkývala mu to Amy a s Peterovou pomocí se dostala na první větev. Dál už to zvládla sama.
,, No, jde jí to dobře. Amy, už můžeš sléz!" zakřičel na ni zezdola Sirius. Ona jen kývla a snažila se slézt dolů. Problém byl ale v tom, že ona nevěděla jak. ,, Wille, já nevím jak dolů," řekla rozklepaně dívka. James navrhnou že by tam pro ní vylezl a pomohl jít dolů. Ale to se zamítlo jelikož by spadli oba dva. Potom Willa napadlo, že by skočila a někdo by ji dole chytil. To se zase nelíbilo Amy. Jiný plán ale neměli a tak musela souhlasit. Když opatrně seskočila tak se bála že ji dole nikdo nechytí. Co se však zmýlila. Dole chytila tepla náruč chlapec s oříškovýma očima.
,,Amm... Díky že jsi mě chytil," poděkovala mu Amy stydlivě. ,,Nemáš za co," odpověděl ji chlapec s úsměvem.. To už se ale nelíbilo zase Willovi a sebral z chlapcovi náruče svou sestru a položil jí na zem. Will s pohledem ala " já tě zabiju" podíval na Tichošlápka. Ten polkl. Všechno se nakonec dobře vyřešilo, chlapci i s dívkou šli do hradu na večeři. Po ní se dívka s chlapci rozloučila a odešla k ní do pokoje.
ČTEŠ
Já a Poberti - Probíhá přepis
RandomNáš příběh se odehrává za dob Harryho otce. Za doby, kdy Bradavicemi pobíhala partička čtyř chlapců, kteří se nebáli nejen školního řádu, ale i Kouzelnického zákona. Za doby Pobertů a jejich přátel i nepřátel. Ale ráda bych do našeho příběhu přidala...