Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

5. Příběh Sasoriho a Hidana 2/2

,,Bavili jste se?" zajímal se zvědavě Hidan, když se oba blonďáčci objevili v prostorném obývacím pokoji laděném do bílých a šedých barev.

,,Zbytečná otázka, nemyslíš?" ušklíbnul se Sasori, když i on k nim stočil svůj oříškový pohled, ,,Copak nevidíš, kolik si nanynka nese tašek?"

,,Sklapni, pitomečku. Jenom závidíš!" pohodil Deidara našpuleně hlavou, až jeho blonďatý culík zavlál ve vzduchu.

,,Závidím leda tak tvý skříni, že dokáže ještě v klidu pojmout tu haldu oblečení," protočil očima rudovlásek.

,,Kéž by," utrousil Hidan posměšně, ,,tuhle jsem ve vlastní skříni našel komínek úhledně naskládanýho oblečení, který rozhodně nebylo moje."

Blonďák zrudnul.

,,Nemůžu za to, že už nemám místo!" sprásknul rukama, když upustil přeplněné tašky na zem.

,,Tak si kup větší skříň," pozdvihl obočí Hidan, ,,nebo ti jí koupí Naruto, až zase nebude chtít bejt rušenej, nebo až ho načapeš, jak si to se šéfem rozdává na nepřístupnejch místech."

Tentokrát zrudnul i Naruto.

,,Zavři tlamu," procedil stydlivě, ,,kde je Madara?"

,,Venku na zahradě."

Modroočko opustil tedy jejich přítomnost a vydal se přes otevřené francouzské dveře na zahradu, kde na lehátku pod slunečníkem spatřil svého partnera jen v černých plavkách a slunečních brýlích, jak si čte nějakou knížku.

,,Ahoj," pozdravil ho s úsměvem.

Černovlasý muž si položil rozevřenou knihu na hruď a o pár centimetrů níž si stáhnul svoje sluneční brýle, aby na blondýnka lépe viděl.

,,Ahoj, už jste zpět?" usmál se na něj.

,,Jo, už jo. Seš zklamanej? Měli jsme se zdržet dýl, aby sis dostatečně odpočinul?" ušklíbnul se na něj drze.

Madara knihu odložil úplně na malý plastový stolek, chytnul jej za zápěstí a stáhnul si ho k sobě na kousek lehátka. Druhou volnou rukou jej chytil za zátylek a přitáhnul si ho do horkého polibku. Nemusel ani žádat jazykem přístup do druhých rtů, protože ty se s úsměvem pootevřely a on tak mohl proklouznout dovnitř.

,,Náhodou si mi už chyběl. Chtěl jsem ti volat v kolik se vrátíš," zavrněl mu do rtů.

,,Opravdu?" zasmál se potěšeně Naruto a odpojil se od jeho rtů, aby se zadíval do jeho temných očí, ,,Neříkáš to jenom proto, abys mi zavřel klapačku?"

,,Tu ti můžu zavřít klidně i jiným způsobem, než mou pusou," zamručel muž v odpověď s ďábelským úsměvem.

Blondýnek se mu zadíval do tváře a na chvíli opět posmutněl, když zahlédl tu opravdovou lásku vyzařující mu z očí a vzpomněl si na Deidarovo vyprávění.

,,Co je?" naklonil Madara trochu zaraženě hlavu na stranu a projel dlouhými prsty blonďaté vlasy, ,,Řekl jsem něco nevhod?"

,,Ne. Ne to ne," zavrtěl Uzumaki hlavou a snažil se na tváři nahodit opět bezstarostný úsměv.

,,Ale?" pobídnul jej černovlásek.

,,Ale nic. Neřekl jsi nic špatně," odvětil blondýnek a postavil se na nohy, ,,půjdu Deidarovi pomoci s vybalením. Koupili jsme po cestě domů i nějaké potraviny, tak ať se to v taškách zbytečně nezkazí."

Madara se trochu zamračeně díval na jeho mizející záda, než se vytratil v domě. Všimnul si toho mírného zvláštního záblesku v jeho očích. Nechápal, proč ho tam zahlédl. Nebyl si vědom toho, že by ho svou poznámkou nějak rozhodil. Však takhle spolu laškovali neustále.