Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

34. Vylákat ven

I když se Sasuke a Itachi po příjezdu do vily trochu obávali strýcova hněvu, k žádnému setkání, vyčítání, řvaní a trestání kupodivu nedošlo. Proto tiše, jako myšky zapluli do svých pokojů a snažili se ani nedutat. Sasuke to měl sice jako obvykle na háku, ale neměl rád, když se na něj řvalo za něco, co jemu osobně přišlo správné, za to Itachi si začínal pomalu vyčítat svoji nerozvážnost v tom, zda opravdu neměl strýcovi říct o svém možná neuvážením kroku a nabídce k bydlení. V myšlenkách zabloudil dokonce i ke svému otci, který o tom věděl a dokonce ani on svému bratrovi neřekl ani slovo. Nechtěl, aby byl strýc naštvaný ještě na něj.

Ani Hidan se Sasorim nebyli tu noc moc v klidu a s každým šramotem, který zaslechli za dveřmi se nervózně naježili. Sice mezi sebou nepromluvili od doby odjezdu ze skladové oblasti ani slovo, s naprostou přesností věděli, co se tomu druhému honí hlavou. A bouchnutí dveřmi, které dozajista musel způsobit Naruto, jim vyhnal tep do závratných výšin. Šponovali uši, jestli náhodou ještě nezaslechnou nějaké pokračování, kdy by třeba Madara vylítnul na chodbu a ještě tam na něj řval, ale od toho zvuku už začal být klid. I když oba, nebo minimálně Hidan, chtěl vylézt na chodbu a ujistit se, že je Uzumaki v pořádku, nechtěl riskovat, že by ho snad šéf zahlédnul a pozval si na kobereček jeho.

***

Toho dne, avšak v pozdních odpoledních hodinách si pozval Madara Itachiho k sobě do obývacího pokoje. Černovlasý Uchiha tam nakráčel s pokorně sklopenou hlavou a prvotním úmyslem se omluvit, avšak Madarova slova ho zarazila.

,,Chci, aby si Deidaru vylákal ven," pronesl Madara, když za sebou jeho synovec zavřel dveře.

,,C-co prosím?" vydechl překvapeně muž.

,,I s Minaru, pokud možno. Potřebuju mluvit s Narutem a nejlíp o samotě, pokud tomu rozumíš."

,,J-jistě," přikývnul pořád trochu zmateně černovlasý, ,,m-má to být kdy?"

,,Co nejdřív, pokud možno. Je mi jedno, jestli bude ráno, odpoledne nebo večer, potřebuju, aby na chvilku vypadli z tvého domu."

,,S-strejdo, já-" nadechnul se Uchiha k začátku své omluvy, ale nejstarší jej zarazil mávnutím ruky.

,,Nebudu se momentálně vracet k tomu, že si mi de facto vrazil kudlu do zad a zatajil mi důležitou věc. Pro mě je momentálně prioritou si s Narutem promluvit. Ten tvůj podraz můžeme řešit potom," zarazil ho tvrdě.

,,Rozumím," vydechl mladší a přikývnul.

,,Fajn, teď vypadni. Na oči mi můžeš přijít, až se domluvíš s Deidarou," odbyl ho se zamračením.

Itachi znovu přikývnul a pak bez dalších slov opustil obývací pokoj, za jehož dveřmi rovnou vytáhnul mobil z kapsy a jal se plnit úkol od svého strýce. Cítil, jak ve vile panuje opravdu dusná a tíživá atmosféra, jako už posledních několik dní, respektive od doby, co se sem vůbec vrátili, a on nehodlal přilévat benzín do ohně ještě víc.

***

O čtyři dny později se Itachi už chystal na domluvenou schůzku s Deidarou i Minaru. Chtěli vyjít na procházku a posedět si v blízkém parku, kde by si Minaru mohla chvilku pohrát a zabavit se.

,,Ty se někam chystáš?" vrazil mu do pokoje bez zaklepání jeho mladší bratr, který se překvapeně zarazil, když ho našel se fintit u zrcadla.

,,Jo, jdu s Deidarou a Minaru ven."

Sasuke povytáhnul obočí.

,,Jestli chceš jít na rande, tak tahat sebou malý dítě není dobrá volba," uchechtnul se.