Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

21. Noční můry

Uběhly tři dny a Madara se začínal cítit zcela bezmocně a vyčerpaně. Už pomalu nevěděl, kam má dřív skočit a starostí začínal mít až požehnaně moc. Od starání se o Naruta, po opětovné převzetí svého postu, u čehož mu ochotně ještě asistoval Fugaku, až po starosti s vilou a vymýšlením plánu, jak se zbavit Danzoua.

Za těch uběhlých sedmdesát dva hodin naspal jenom zcela zanedbatelných dvanáct hodin, což rozhodně nebylo nic pro jeho fyzické i psychické zdraví, a ne proto, že by snad trpěl nespavostí. Věčné Narutovo konejšení a uspávání, když ho několikrát za noc budily noční můry, jeho ustavičné mrskání v posteli, kdy Madara dostal už nespočet kopanců nebo ran do horní části těla, ho začínalo už opravdu vysilovat. Uspat Uzumakiho a hlavně ho uklidnit, bylo snad ještě horší, než uspávat jeho malou sestru, kterou si vzal na starost Deidara.

A když se mu konečně podařilo to, že blonďák zase zavřel na několik desítek minut oči, on sám už nemohl zabrat a tupě hleděl první noc do stropu, než se tu druhou konečně sebral a začal jako nějaké strašidlo chodit po vile, aby se aspoň trochu unavil. Bohužel ani to nezabíralo.

Třetí noc začínal přemítat nad tím, že by bylo nejvhodnější zařídit pro malou Minaru něco jako dětský pokojíček. Přece jenom doteď přebývala s Deidarou v jednom z pokojů pro hosty a to pro malou dívenku nemohlo být asi moc příjemné. Cosi mu říkalo, že by měla mít své dětské pohodlí. Takže se nakonec rozhodl pro renovaci a předělávku dalšího pokoje pro hosty, kterou poté následující den svěřil několika svým lidem. Musel se smutně ušklíbnout nad tím, když si uvědomil, že místo toho, aby se všichni věnovali svým zarytým a zajetým povinnostem, pracovali na dětském pokojíčku.

Nehledě na to, že musel mít pod dohledem dospělého mladého muže, který se nyní choval jako tělo bez duše.

Narutův stav, nebo jak by se to dalo jinak nazvat, se vůbec nelepšil. Spíše se zaseknul na zcela mrtvém bodě a nehodlal se pohnout dozadu ani kupředu. Jediné, co blondýnek celé dny dělal, bylo tupé civění z velkého okna společné ložnice. Kdyby nebylo Madary, nebo jeho ostatních přátel, nebyl by schopný si povšimnout toho, že mu začíná kručet v žaludku a je potřeba se najíst. Dokonce oddaloval i potřebu dojít si na toaletu. Šel tam až v okamžik, kdy to bylo už opravdu nutné, jako kdyby mu snad něco z dění za oknem uteklo. S nikým za celé tři dny, respektive od doby, co se stala ta nešťastná událost, nepromluvil, pokud se nepočítalo už všemi nenáviděné hm.

Deidara se role opatrovatele ujal na výbornou. S těžkým srdcem však musel Minaru namluvit, že je její bráška momentálně nemocný, a proto jej nemůže vidět a hrát si s ním, aby od něj nechytla nějakého bacila. Tak nějak sám od sebe vydedukoval, že by pohled na malou Minaru, která až nepěkně připomínala oba jejich rodiče, mohl Narutův stav ještě zhoršit.

***

,,Potřebuju se konečně trochu vyspat a odpočinout si," protáhnul se ospale čtvrtého dne odpoledne černovlasý Kmotr mafie a unaveně zamrkal už tak padajícími víčky.

Seděl ve své pracovně za mohutným stolem z ebenového dřeva a zcela automaticky neustále dokola kroužil čajovou lžičkou v černé horké tekutině. Už nebyl schopný ani spočítat, kolik tohohle kofeinového nápoje za čtyři dny vypil, ale rozhodně to bylo několik litrů.

Fugaku k němu vzhlédnul přes okraj rozevřených novin.

,,Tak se jdi vyspat, nic ti neuteče. Zvládnu to tady."

,,Jestli teď půjdu spát, v noci nezamhouřím oka," odvětil mu trochu zamračeně jeho starší bratr.

,,Tak jako tak se v noci nevyspíš, pokud tě bude budit. Takhle to přece nemůže jít donekonečna," namítl druhý.