Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

23. Prosba

Naruto mohl být jedině rád za tak blízkého přítele, kterým se pro něj za ty uplynulé roky Deidara stal. Věděl, že jemu se nemusí bát svěřit s čímkoliv, co sužovalo a trápilo jeho duši, nemusel před ním skrývat svoje starosti, obavy nebo radosti, štěstí a lásku. Věděl, že za ním může s čímkoliv a kdykoliv přijít a ve všem se na něj spolehnout. I když byl Deidara v jejich mafiánském kruhu známý jako ta největší drbna, která nenechá na nikom nit suchou, Naruto věděl, že když mu řekne něco opravdu soukromého, nebo za svým svěřováním dodal, Drž hubu, nikomu ani muk, dlouhovlásek to opravdu dodržel, nepromluvil by, ani kdyby ho sebevíc týrali.

A proto toho tentokrát i Naruto při obědě využil a svěřil se mu s absolutně vším, co ho za posledních několik dnů trápilo a nad čím vším přemýšlel, když se zavíral v soukromé ložnici. Nestyděl za svou momentální slabost, věděl, že takhle by se zachovala většina lidí. Stesk po mrtvých rodičích byl opravdu hluboce zakořeněný a vědomí, že za jejich smrt může právě on, bylo ještě horší.

,,...Víš? A proto mě tak nehorázně nasralo, že místo toho, aby si se mnou v klidu promluvil a byl u mě, poslal na mě nějakýho cvokaře," povzdychnul si nakonec po dlouhém vyprávění.

,,Já to chápu, Naruto," přikývnul druhý blondýnek a smutně se na něj pousmál, ,,jenže i ty musíš pochopit, že on má teď starostí nad hlavu. Ví, že my všichni, co jsme tady, i jeho rodina a ostatní členové mafie, co jsou rozlezlí po celým Japonsku, jsme momentálně Danzouovým terčem a ten parchant jenom čeká na vhodnou příležitost, kdy udeří... Tím, že udeřil na Madarovo nejslabší místo, tebe, tak si myslí, že tím pádem oslabí i jeho samotného a čeká, kdy se přestane soustředit."

Deidara se to snažil pronášet naprosto klidným hlasem, aby ani jednou nevyniklo na povrch to, že by snad stál vyloženě na nějaké straně. Chápal oba muže. Jak svého šéfa, tak i Naruta.

Uzumaki se zahleděl smutně do prázdného talíře a zhluboka si povzdychnul.

,,A proto chci, aby mě někdo trénoval. Chci si sám sově dokázat, že na tohle mám. Nechci bejt jenom na obtíž, nechci bejt někdo, koho musí pořád někdo chránit, chápeš? Chci se umět o sebe postarat a nebejt jenom nějaký přítěž, když už tady s váma žiju skoro čtyři roky."

,,Můžeme kluky svolat a můžeš se jich zeptat, jestli tě budou trénovat," zamyslel se nakonec Deidara, ,,když budeš mít víc trenérů, bude to rozhodně lepší. Kdykoliv se může stát, že jeden z nich bude mít nějakou práci a neměl by na tebe čas, v tom případě může zaskočit klidně někdo další."

***

O několik minut později sedělo ve velké zasedací místnosti šest mužů. V čele velkého obdélníkovitého stolu seděl Naruto po boku s Deidarou, po levici Sasuke s Itachim a po pravici Hidan se Sasorim.

,,Ehm, takže, proč jsem vás sem zavolal," odkašlal si trochu nervózně blondýnek a přelétl je pohledem, ,,chtěl bych, abyste mě začali trénovat."

,,Trénovat?" nakrčil obočí Sasori.

,,Jak to jako myslíš?" ozval se Itachi.

,,Strejda o tom ví?" ušklíbnul se Sasuke.

Jenom Hidan se nijak nevyjadřoval. Seděl tiše jako pěna vedle Sasoriho a rudýma očima sledoval krátkovlasého blondýna, který si nyní hryzal spodní ret.

,,Chci mít stejný výcvik jako vy. Chci se umět nějak bránit, chci umět střílet ze zbraně," vysvětlil Naruto trochu rozechvěle a pak se podíval na Sasukeho, ,,a ne, Madara o tom nemá ani tušení, a ani nechci, aby se to dozvěděl, má svý práce dost."