Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

27. Výbuch vzteku

S pevně zatnutou čelistí sledoval nejstarší Uchiha společně s ostatními členy svojí rodiny, Hidanem a Sasorim, jak Deidara nasedá za volant svého auta a druhý blondýnek pásá svou malou sestru do autosedačky. Jejich sbalené věci už byly dávno naskládané v autě a ve vile už nejspíše zbylo jenom pár zbytečností.

Za celou tu dobu, co Naruto balil svoje a Minariny věci, jej Madara tiše a skoro nehybně pozoroval. Na tváři měl neprostupnou kamennou masku a i když v duchu s blondýnovým počínáním naprosto nesouhlasil, navenek nenechal nic znát. Nezastavil ho ani pohybem, ani slovem. Nežádal odpovědi, ani vysvětlení. Prostě ho nechal jít.

Celou noc díky jeho hodně necitlivým slovům stejně nespal a pořád si je přehrával dokola jako pitomý film a snažil se v tom najít nějaký smysl. Opravdu to všechno myslel vážně? Vážně se v něm tohle všechno hromadilo ty roky a teď to konečně mohlo vyplout na povrch? Byla ta láska k němu opravdu předstíraná, protože neměl ve svém životě ještě tak úplně sestavené a roztříděné priority a čas strávený pod jeho křídly bral něco jako bezpečí, než se konečně rozhodne?

,,Zmínil se některej z nich někomu z vás, kam mají namířeno?" zeptal se hlubokým tvrdým hlasem a sledoval, jak černé nablýskané auto mizí za vstupní vysokou bránou.

Stál ke všem zády, takže si nemohl všimnout rychlého, ale výřečného pohledu svého synovce, který se podíval na Sasoriho.

,,Netuším," odkašlal si Itachi, ,,nejspíš nějaká ubytovna? Hotel? Nemyslím si, že by Deidara měl někde koupený nějaký byt nebo tak."

,,Mohli jet do Narutova bývalého bytu," prolomil přemýšlivě ticho Hidan, ,,pokud je teda ještě k dispozici."

,,Tam nepojedou. Nenechali by tam vyrůstat malý dítě," zavrtěl hlavou Fugaku a přes rameno se podíval na Itachiho.

Stačil jeden jediný pohled na svého nejstaršího syna, aby mu ihned došlo, co udělal. Zlehka na něj přimhouřil oči a Itachi jen nepatrně trhnul rameny. Bylo zvláštní, jak se spolu dokázali dorozumět i beze slov.

,,Chci vědět, kde přebývají," oznámil Madara a otočil se k nim čelem.

,,Vezmu si to s Itachim na starost," přikývnul Fugaku.

***

,,Nechtěl bys mi něco vysvětlit?" prohodil s pozdvihnutým obočím tmavovlasý Uchiha, když za sebou zavíral dveře do Itachiho pokoje.

Jeho syn právě seděl v mohutném křesle, potaženém tmavě zeleným sametem a v klíně měl otevřenou knihu.

,,Hodláš mu to prozradit?" odpověděl mu otázkou jeho nejstarší syn.

,,To se vezme podle toho, co tím jako zamýšlíš," zamručel s pokrčením ramen jeho otec, ,,myslíš si, že je tak blbej a neví, že máš v Tokyu byt?"

,,A vážně si myslíš, že ho teďka zrovna napadne, že jsem jim poskytnul střechu nad hlavou?"

Itachi zavřel knihu a nechal si jí složenou v klíně. Opřel si o ní spojené dlaně a zadíval se černočernýma hloubkama na svého otce stojícího naproti němu.

,,Co jste dělali celý ty dny?" zeptal se místo toho Fugaku a se založenýma rukama na prsou se posadil na okraj perfektně ustlané postele.

,,Trénovali jsme," odvětil Itachi popravdě.

,,Trénovali jste ho?"

,,Jo. Sám nás o to požádal."

,,Sám?" povytáhl obočí, ,,Měl snad nějaký úmysl?"