Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

16. Výhružka

Blondýnek zřetelně pocítil, jak se jeho partner vedle něj nepříjemně napjal, protože mu začal opravdu velmi bolestivě drtit prsty ve svém železném sevření. Nejradši by vykviknul bolestí, ale něco mu říkalo, že tím by na sebe neudělal asi moc dobrý dojem, před tím, pro něj zatím cizím mužem, který však nevypadal vůbec příjemně na pohled.

Chlápek nebyl moc vysoký, rozhodně Madarovi sahal někam k bradě, avšak měl o pár centimetrů víc, než Naruto. Krátké rozčepýřené tmavé vlasy. Starou, hlubokými vráskami posetou tvář a pravé oko převázané obvazem. Měl na sobě obvyklé japonské kimono, nejspíše světle šedé barvy. To blondýnek vzhledem k tolika různým barevným zábleskům světla nemohl zcela rozpoznat. Jeho pravá ruka vyčnívala zpod kimona v pravém úhlu k tělu a nejspíše byla taktéž ovázaná. Levou rukou se ten podivný páprda opíral o dřevěnou hůlku, na jejíž vrchní části byla připevněná nejspíš malá stříbrná podobizna tygří hlavy.

,,Než jsme narazili na tebe, bavili jsme se určitě všichni skvěle," odvětil zamračeně Madara na mužovu otázku, která už několik sekund visela tíživě ve vzduchu.

Všiml si, jak všichni z jeho klanu jsou ostražití a nespouští z toho muže, ani z těch dvou goril v obleku, které ho doprovázely, oči. Konečně si taky uvědomil, že možná až moc svírá prsty svého partnera, a proto stisk uvolnil. Nechtěl, aby si ten zetek naproti němu snad myslel, že je z jeho přítomnosti nervózní. Což rozhodně nebyl.

,,Oh, tak to se vskutku omlouvám, že jsem vám narušil pohodový večer, ale nemohl jsem si nechat ujít naše setkání, když jsem se dozvěděl, že zde s rodinou trávíš svůj volný čas," usmál se na něj falešně.

,,Přejdi rovnou k věci, co chceš?"

Madara neměl rozhodně náladu na nějaké zdvořilostní fráze. Bylo mu nadmíru jasné, že tenhle člověk se tu neukázal jenom proto, aby ho přišel z radostné hloubi duše navštívit a pozdravit.

,,Neposadíme se?" kývnul Danzou k malému stolku k koženým křeslem, kde ostražitě seděl Sasori s Itachim a Deidarou, ,,Určitě nám rádi udělají místo na pár slovíček, ne?"

Nejstarší Uchiha se zamračil, ale jenom mírně přikývnul hlavou. Pustil Narutovu ruku a chtěl se trochu napjatým krokem rozejít ke zmíněnému stolku.

,,To štěně vem klidně sebou, přece před ním nemáš žádné tajnosti," mrknul po něm škodolibě.

Madara sevřel zlostně čelist, ale přes rameno se ohlédnul na blonďatého mladíka, kterému se nejspíš celá situace zamlouvala tolik, jako jemu samému. Mírně kývnul hlavou na znamení, aby ho následoval.

Prostor kolem stolku se téměř okamžitě vyklidil, aby měli místo. Sasori se přifařil rovnou k baru za Hidanem, který se mračil tak moc, až se mu jindy hladké čelo křivilo vráskami, a Itachi s Deidarou se stáhli k Fugakovi, který se stále zamyšleně opíral o zábradlí.

,,Viděl jsem tě před pár roky v televizi," začal Danzou ze zcela jiného soudku a svým temným zrakem, který se od toho klasického Uchihovského tolik lišil, spočinul na blondýnkovi, když se s Uchihou usadili na gauč a on sám se pohodlně uvelebil v měkkém křesle, ,,dobrá práce to s tím chlapem. Tos ho naučil ty, Madaro?"

,,Tohle není to, o čem se chceš bavit," odbyl ho jmenovaný příkře.

Danzou se krátce zasmál a zavrtěl trochu posměšně hlavou.

,,Rázný a k věci, jako vždycky, že?" pronesl uštěpačně.

Madara přimhouřil varovně oči. Tohle gesto by mu jako odpověď měla stačit. Nehodlal se opakovat neustále dokola.