Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

7. Promyslím to

,,Posloucháš se vůbec?" zavrtěl nad ním Naruto hlavou, ,,Tys jim zakázal vztah. Oni to pochopili, akceptovali a vzdali se jeden druhýho. A teď mi říkáš, že by za tebou měli přijít a žádat tě o to, cos jim vlastně zakázal?"

,,Hele nejseš ty trochu psycholog?"

,,A nejseš ty trochu blbej?"

,,No dovol!"

,,Na to, jak se furt kasáš, že se cejtíš mladě a vitálně, tak tvůj mozek dost stárne," utrousil posměšně Naruto.

V tu chvíli už ležel na zádech a starší muž jej zasedl. Se zamračeným pohledem se sklonil k jeho obličeji.

,,Nejseš trochu drzej?"

,,Už od narození," zazubil se na něj blondýnek.

Madara s pobavením povytáhl obočí a zahleděl se do jeho tváře. Nejvíc, stejně jako vždy, ho fascinovaly jeho nádherné hluboké modré oči, ve kterých se dokázal vždycky dokonale ztratit. Dokázaly ho uchvátit a uhranout. Ale taky v nich dokázal číst jako v otevřené knize. Ne nadarmo se říkalo, že oči jsou oknem do duše člověka.

A Narutova duše byla, i přes mírné poskvrnění, které se týkalo ufiknuté intimní části jednoho úchyla, stále naprosto čistá. Byl tak empatický, přátelský, otevřený, společenský.

S povzdechem se sklonil a krátce jej políbil na rty.

,,Promyslím to, dobře?"

Blondýnkovy oči se rozzářily čirou radostí.

,,Vážně?"

Madara přikývnul.

,,Vážně. Slibuju, že to promyslím."

,,Děkuju," usmál se na něj Naruto a natáhl ruku, aby založil pramínek dlouhých černých vlasů za jeho ucho.

,,Co bych pro tebe neudělal," povzdechl si hraně Uchiha s úsměvem.

A myslel to sakra vážně. Sám to pořád nechápal, ale pro jeho úsměv, dotek a láskyplné slovo by i hory přenášel, kdyby to bylo v jeho schopnostech. Netušil, čím si tohohle věrného mladíka zasloužil. Nejspíš přece jenom existoval nějaký bůh, který se smiloval nad jeho osudem a umožnil mu tak opět ochutnat to sladké a šťavnaté ovoce lásky.

,,Mohl bys udělat mě," ušklíbnul se blondýnek a zajiskřilo se mu perverzně v očích.

***

I když společný večer mezi Madarou a Narutem nezačal zrovna v poklidném duchu a proběhla mezi nimi nepříjemná diskuze, jeho ukončení bylo více, než uspokojivé a v horké letní noci taky pekelně upocené.

Když konečně v brzkých ranních hodinách blondýnek spokojeně oddechoval na hrudi svého partnera, ten jej vískal ve vlasech a zadumaně hleděl do stropu. Ne, že by snad nebyl utahaný, ale stále mu vězela Narutova slova v hlavě jako nějaký strašák do pole.

Zakázal si jim vztah. Pořád se milují. Jaký je rozdíl mezi nimi a námi?

I když se mu moc nechtělo, musel uznat, že mělo to mladý pískle pravdu. On mu vnesl do temného a pochmurného života světlo a dal mu naději na to, že možná neumře úplně sám. Naděje na to, že bude moci strávit zbytek života po boku milované osoby, byla něco, co si kdysi po té nepříjemné události, už ani nepřipouštěl. A přece se to stalo. I když to neplánoval. Ani jeden.

Trochu nespokojeně se zamračil a zavrtěl se na místě, aby nalezl pohodlnější polohu. Jaký byl vlastně jeho prvotní záměr, když tomu pískleti před pár lety dal na policejní stanici tu nabídku práce pro něj? Co ho mohlo natolik uchvátit, aby ho zaměstnal?