Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

38. Jaký sis to udělal, takový to máš 2/2

Madara nebyl vůbec překvapený z Uzumakiho chování, vlastně v to i celou tu dobu doufal, když do něj tak nepříjemně rejpal a snažil se ho slovně ponížit, i když jenom mezi čtyřma očima. V momentě, kdy na svých rtech ucítil ty druhé, měkké, hebké, poddajné a vstřícné, jeho ruce vyletěly dopředu, dotkly se boků a sjely na kulatý zadeček zahalený v kalhotách, aby si to pevné tělo přitáhnul blíž na to svoje.

Naruto slabě zasténal a jazykem se konečně probojoval přes rovnou hradbu bílých zubů, hlouběji do pusy, aby konečně popohnal k aktivitě druhý vlhký sval. Když zacítil, jak si ho Uchiha chce vyzvednout do náruče, zlehka nadskočil, aby mu ulehčil práci a omotal si nohy kolem jeho boků.

Starší muž si jej dlouhými kroky přenesl až k pracovnímu stolu. Jednou rukou ho objal, aby si ho přidržel a druhou z desky smetl všechno, co tam momentálně nemělo co dělat. Ignoroval papíry a složky, které se proletěly vzduchem, ignoroval rozsypané tužky, na uklízení bude čas potom. Položil Uzumakiho na stůl, aniž by se od jeho rtů odpojil a volnýma rukama se okamžitě začal dobývat do jeho kalhot.

Blondýnkovi ruce se rozeběhly po mohutných pevných zádech, zajížděly do dlouhých havraních vlasů, za které zlehka tahaly a zcela poblázněně odpovídal na všechny polibky, kterých se nemohl nabažit a které mu po čas jejich odloučení tak bolestně chyběly. Škoda, že si to konečně uvědomil až teď.

Uchiha se na krátký moment odpojil od mírně zduřelých polštářků jenom proto, aby z druhého muže sundal boty a stáhnul mu kalhoty se spodním prádlem, které se proletěly vzduchem, než dopadly na zem. Se vzrušeným zábleskem v černých tůních se zaměřil na tvrdé a ztopořené a na špičce leskle mužství, pyšnící se vzhůru. Jeho vlastní erekce ho jenom z pouhé blízkosti a líbání tlačila v kalhotách.

Uzumakiho ruka vystřelila, aby se prsty zahákly a sevřely kousek košile, za kterou si druhého přitáhnul zpět do polibku. I když to šlo ztěžka, zkroutil se na tvrdé desce stolu tak, aby dosáhnul na jeho opasek, knoflík a zip a pomohl mu tak uvolnit chtivé péro ze zajetí prádla. V ústech se mu nahromadily sliny, když jeho mírně roztřesená dlaň objala ten tlustý, lačně tepající kus svalu a neodolala tomu, aby jej mírně nepohonila.

Tmavovlasý muž se znovu odpojil od jeho rtů, ale jenom na několik sekund, aby si navlhčil dlouhé prsty, se kterými okamžitě zaputoval mezi opálené polokoule toho skvostného pozadí. Poškádlil prostředníčkem stažený prstenec svalů a tiše zaskučel blahem, když vniknul dovnitř prvním článkem prstu a obalilo jej to nevýslovné horké těsno. Sakra! Ten kluk byl tak úzkej, že měl pocit, že mu prst tou těsností ušmikne. Určitě za celou tu dobu s nikým nespal.

Naruto slabě nepříjemně heknul. Ten pocit, mít v sobě něco, byl tak zvláštní po tak dlouhé době. Avšak rozhodně nechtěl, aby se Madara nějak zdržoval a jeho šetřil. Potřeboval to. Nutně. I za cenu bolesti. Provokativně mu skousnul spodní ret.

,,P-pohni, ttebayo," zašeptal svou prosbu a nespokojeně se zavrtěl, aby do sebe pojmul další článek prstu.

,,Příprava," zamručel mu v odpověď Madara.

On jako jediný měl to výsadní právo prožít pořádnou přípravu před aktem. Plátci, kteří za Madarou chodili poměrně často, tuhle výsadu bohužel neměli. Uchiha se totiž nechtěl zatěžovat v tom je připravit, mohli si to přece udělat sami, když věděli, že je to čekalo. Vnikal do jejich úzkých těl bez přípravy a upřímně se kochal tou bolestí, kterou museli zažívat. Jenže Naruto... Naruto byl prostě někdo jiný.

,,K-kašli na ni," heknul mladík a nyní již trochu hlasitěji bolestně zakvílel, když se do jeho těla dral druhý prst, ,,chci tě, teď hned."