Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

11. Rodina nadevše 2/2

Dva dny do příletu hlavních členů Uchihovy rodiny uběhly jako voda. Naruto si užíval s rodiči a svou malou sestřičkou, nehledě na to, že se k nim přimotal i Deidara, který si s naprostým zalíbením osvojil své nové povolání – chůva. Ani Minato, ani Kushina neměli rozhodně nic proti, byli rádi, že si mohou od malé dívky aspoň na chvilku odpočinout, vzhledem k tomu, že byli doteď jediní, kdo se o ni staral, chvilku volna opravdu s nadšením uvítali. Aspoň měli dostatek času na to vyzpovídat svého syna.

Sasori s Hidanem se většinou téměř na celý den vytráceli z dohledu a kochali se krásami nové země, kterou přiletěli navštívit, nebo respektive vyhledávali vhodná místa, kde by měli dostatek soukromí a mohli se věnovat sami sobě.

Madara celé dění nekomentoval jinak, než občasnými milými a vřelými úsměvy a pohledy. Sem tam se nechal vtáhnout do nějaké konverzace, ale malé dívce, která ho pořád nedůvěřivě pozorovala, se skoro vyhýbal jako čert kříži. Avšak s přibývajícími hodinami, kdy se blížilo přistání letadla, ve kterém seděla část jeho rodiny, začínal být zamračenější a trochu nevrlejší.

,,Pojedu s tebou," nabídnul se blondýnek, když se nejstarší muž společně s Hidanem sbíral k odjezdu na letiště.

,,Nenutím tě," prohodil Madara, ,,klidně tu můžeš zůstat. Jenom pro ně zajedeme. Je to otázka jenom několika desítek minut, než budeme zpět."

,,Vidím, jak seš nadšenej," ušklíbnul se blondýnek, ,,pojedu, ať se ti to líbí nebo ne. Naši to tu chvilku beze mě zvládnou."

Na to se zvedl z plastového lehátka a rozhodnými kroky zamířil k jednomu ze dvou vozů stojících na příjezdové cestě ve stínu za vilou.

Černovlasý muž nic nenamítal. Vlastně byl rád, že se nabídnul a bude mu dělat doprovod. Ne, že by mu Hidan nestačil, ale když bude mít vedle sebe svého blondýna, bude se cítit mnohem jistěji.

***

,,Z čeho si tak nervózní?" zeptal se blondýnek zvědavě a položil staršímu ruku na stehno, když nastartoval vozidlo a pomalu couval z příjezdovky, ,,Je to přece tvoje rodina."

,,Právě proto, že je to moje rodina," zamručel Madara a zařadil kvalt, aby se mohl po silnici rozjet, ,,Copak si nepamatuješ, jak dopadlo tvoje první setkání s nimi?"

Narutovo obočí se mírně svraštilo nad tou nepříjemnou vzpomínkou a přísahal by, že jej jizva na prsou, obtažená černým inkoustem, začala trochu pálit.

,,Čeká mě snad další zkouška? Nebo je tu snad něco, o čem ještě nevím?" zeptal se ho trochu zaraženě.

,,Ne, díkybohu už ne," zavrtěl černovlasý hlavou a úlevně se usmál.

Neměl před mladíkem už žádná tajemství, která by nějak mohla narušit jejich vztah. Nebo mu přinejmenším žádné zrovna nepřicházelo na mysl.

,,Tak vidíš," usmál se Naruto, ,,není čeho se bát."

***

Zastavili na parkovišti přesně ve chvíli, kdy letadlo začínalo zvolna přistávat na ranveji.

,,Přesně na čas," zamumlal si pro sebe Madara a vypnul motor.

Společně s blondýnkem vystoupil z vozidla a počkal, až z toho dalšího vystoupí i Hidan. Pak se všichni tři pomalu rozešli směrem, kde letadlo přistálo a k jeho vstupním dveřím se přitáhli kovové schůdky k sestupu dolů.

Naruto se mírně pousmál, když ucítil, jak se kolem jeho ruky obalila velká a teplá dlaň a jeho prsty byly propleteny s druhými delšími a mírně opálenějšími. Měl rád, když se mohli bez problémů chytnout na veřejnosti za ruku a dokázat tak ostatním, že patří k sobě. Za poslední skoro tři roky to probíhalo mnohem snadněji, než předtím, když ještě žili v Japonsku. Tam si snad ani nepamatoval, že by nastala možnost, že by se nenuceně chytli za ruku.