Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

48. Měli bychom si promluvit

Všem moc moc děkuju za přání k narozeninám! Jste úžasní *-* <3

Několik minut poté, co ustal monolog blonďatého krátkovlasého mladíka, a kdy u něj druhý jenom tiše seděl, držel jeho ruku ve své, snaže se mu dělat nějakým způsobem morální podporu, se dveře ložnice otevřely a v nich stanul černovlasý starší muž se zcela kamenným výrazem ve tváři.

,,No," vydechnul Deidara, ,,nechám vás tu o samotě."

Zvednul se z postele a naposledy stisknul Narutovo zdravější rameno v přívětivém kamarádském gestu.

,,Drž se," zašeptal k němu.

Když procházel kolem Madary, snažil se z jeho nečitelné tváře vyčíst aspoň něco, u čeho by rozpoznal, zda se bude konečně slavit happyend, nebo pokračovat depresivní období. Potichu za sebou zavřel dveře a nechal ty dva tak o samotě.

Naruto stále seděl na posteli, s rukama složenýma v klíně a hlavou svěšenou mezi rameny. Neodkázal se na něj jen tak podívat, aniž by se nerozbrečel jako malý děcko. Jeho psychika už byla dost nalomená, i když od odchodu od Danzoua se držel docela dobře.

Madara ještě chvíli stál u dveří, než se konečně odhodlal k tomu přesvědčit nohy, aby udělaly několik kroků a dostal se tak před Naruta. Nesedl si k němu, jenom se nad ním tyčil a hleděl na rozčepýřenou blonďatou hlavu.

,,Pos-ral jsem to moc?" vzlyknul tiše blondýnek a stisknul pevně víčka k sobě.

,,Záleží na tom, co máš na mysli," odvětil Madara trochu nezaujatým hlasem, ,,jestli máš na mysli to, co se mezi náma stalo před pár měsíci, tak ano. Jestli máš na mysli to, že mě svým chováním a tvrdohlavostí brzo přivedeš do hrobu, tak ano. A pokud máš na myslit svůj sebevražedný útěk do Madridu, tak... Vlastně taky ano. Takže na tom ve finále nezáleží vůbec."

Naruto znovu tiše vzlyknul a sevřel ruce v pěst.

,,Co tě to sakra napadlo?!" vyhrknul najednou Madara naštvaně a založil si ruce na prsou, ,,Já-já chápu, že to, co si viděl a co si rozhodně vidět neměl, s tebou zamávalo, ale jak ses mohl rozhodnout si sbalit pět švestek a vyrazit si tak lážo plážo do Madridu?! To si vážně tak tupej, že si nepředpokládal, co se může stát?!"

,,Já... Už mi na tom tak nějak nezáleželo," zašeptal druhý a jednou rukou si otřel vlhké oči.

,,Jak jako nezáleželo?!"

Blondýnek sebou při zvýšení jeho hlasu nepatrně trhnul a skousnul si spodní ret. Nechtěl, aby na něj řval.

,,Vždyť... Vždyť by to stejně bylo jedno, kdybych umřel," zamumlal pak s povzdechem.

,,Hráblo ti?! Jak si tohle vůbec můžeš myslet?!"

Nejstarší Uchiha měl sto chutí s ním pořádně zatřást, aby se probral, ne-li ho přímo profackovat, zároveň měl ale chuť zulíbat každý kousek jeho těla, ale vzhledem k jeho fyzickému a nejspíš i psychickému stavu, od toho raději upustil. Zhluboka si povzdechnul a dlouhými prsty si projel černočernou hřívu, než se nakonec zmoženě posadil vedle blondýnka, jehož ramena se mírně otřásala.

,,Poslyš, měli bychom si promluvit," začal pak klidným hlasem, ,,jakože o všem a pořádně do detailu. Probrat úplně všechno mezi námi, protože mám takový dojem, že pořádně ani jeden z nás neví, co vlastně chce. Jde o to, jestli máš o takovou debatu zájem. Nechci se u ní hádat, nechci u ní křičet ani se vztekat. Chci to probrat jako to normální dospělí lidé dělají. Chceš to?"

Blondýnek k němu zvedl modrý uslzený pohled, smutně popotáhnul a přikývnul.

,,Fajn," jemný úsměv proťal Madarovu tvář, ,,ale nepromluvíme si dneska. Ty musíš odpočívat a já potřebuju ještě vyřídit nějaké záležitosti... A taky oba potřebujeme nějaký čas na to, abychom si promysleli, co tomu druhému chceme říct."