Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

35. Zdržet ho

Madara se zarazil na místě a se zcela kamenným obličejem se díval na vzteklého blonďáka, kterému už nejspíš zase povolovaly nervy. Upřímně... Nedoufal v tak rychlou a bezproblémovou usmiřovačku, ale taky nečekal způsob, jakým s ním ten paličák bude mluvit. Trochu unaveně si promnul kořen nosu a jenom tichounce, sotva slyšitelně si povzdychnul.

Proč za ním vlastně pořád dolejzá?!

Narutovo srdce zběsile tlouklo a rozšířenýma očima sledoval reakce staršího muže, které ve finále byly naprosto nulové. Vůbec nic na něm nepoznal. Nedokázal proklouznout pod tu tvrdou kamennou masku a zjistit, jak se cítí. Dokonce od něj stál i dost daleko na to, aby se mohl soustředit na jeho jako půlnoc černé oči.

Uchiha si nakonec odkašlal a zavrtěl zlehka hlavou.

,,Nebudu se hádat, nebudu se doprošovat," začal trochu chraplavým hlasem, ,,chci jenom vědět, co si tuhle dělal v tý kóji. O nic víc mi vlastně nejde."

Uzumaki svěsil ruce podél těla a zatnul pěsti.

,,Chci záruku, že když ti to řeknu, nic jim neuděláš," řekl odhodlaně.

,,Máš moje slovo," přikývnul černovlasý.

,,Fajn," vydechnul blondýnek, ,,byla to moje rádoby první akce."

,,Jak to myslíš jako první akce?"

,,Když... Když jsme ještě my tři žili u tebe a já byl pořád tak nějak psychicky v hajzlu, upnul jsem se na to, že jsem vlastně k ničemu. Věčně mě někdo nazýval klukem, nebo děckem, popřípadě tvým štěnětem. Neuměl jsem nic. Neuměl jsem se pořádně prát, střílet ze zbraně... A... Vlastně jsem byl taková přítěž. Když se něco dělo, všichni jste byli k něčemu dobrý a zároveň jste mě museli chránit, protože jsem byl prostě neschopnej. A já... Chci se Danzouovi pomstít za to, co mi udělal, o co mě i Minaru připravil, ale nechci jenom nečině stát a přihlížet a dívat se na vás, jak se do tý akce pouštíte beze mě, proto... Proto jsem požádal kluky o to, aby mě začali trénovat... Nejenom kvůli Danzouovi, ale i kvůli tomu, že bych mohl být pak v budoucnu nápomocný a mohl bych s nima jezdit po akcích, abych věčně neseděl doma na zadku. To... Je celý. Chtěl jsem bejt jenom nápomocnej," odpověděl mu nakonec popravdě.

Madara několikrát překvapeně zamrkal. Už pár dnů si tak nějak pohrával s myšlenkou, že tu byla možnost určitého tréninku a nyní si vzpomněl na Fugakova slova o tom, že by ho měl zaučit, když ještě trávili čas na Mallorce.

,,No," mlasknul Madara ne moc zrovna potěšeně, ,,možná dobře, že jsem se to dozvěděl až teď, ale škoda, že jsem slíbil, že jim nic neudělám."

Naruto se zamračil.

,,A to jako proč?"

,,Protože ti snad úplně přeskočilo!" vyjel na něj, ,,Ty sis jako vážně myslel, že dobrovolně přistoupím na to, že se chceš nechat vytrénovat a být jedním z nás?!"

,,A co je na tom kurva jako špatnýho?! Měl bys bejt rád, že jsem chtěl přiložit ruku k dílu!"

,,A kdys mi o tom jako chtěl říct?!"

,,Až by nastala vhodná situace!"

,,Jó?! A co kdyby nenastala!"

,,Prostě... Prostě bych ti to řekl! Až by... Se to nějak uklidnilo, až by se plánovalo to Španělsko... Přisral bych se k vám, ať už byste chtěli nebo ne!"

Madara na něj hleděl, jako kdyby snad spadl z višně. Občas jeho myšlenkový pochody vážně nechápal a nejspíš za to mohl jejich věkový rozdíl.