Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

6. Správná věc

Madara se beze slova a poměrně dost překvapen usadil zpět na lavici. Hleděl do prázdna a poslouchal hluk z ulice, který se k němu dostával. Narutova poslední slova jej ranila, o tom žádná. Nepřišel si jako boss k ničemu, jak jeho partner zmínil. Snažil se svoje lidi chránit a dělat pro jejich ochranu a bezpečí první poslední, i když to možná tak navenek nevypadalo.

Jistě, kšefty a správné vedení bylo na prvním místě, životy lidí až na tom druhém. Každý byl přece nahraditelný. Fungovalo to takhle všude. Dokonce i v normálním životě. Když starší člověk odejde do důchodu, nahradí jeho místo jiný. Když se rozvedou manželé, je vcelku dost velká šance že místo bývalého manžela nahradí někdo jiný.

***

Po několika tichých minutách, kdy jenom bezduše držel doutník v ruce, se postavil a vydal se najít svého partnera. Neslyšel, že by bouchly domovní dveře, tudíž usuzoval, že musí být doma.

Vystoupal do prvního patra a zamířil k ložnici. Otevřel dveře a našel Naruta sedět zády k němu na posteli.

,,Omlouvám se," zachraptěl blondýnek, aniž by se k němu otočil, ,,tamto jsem říkat neměl. Mrzí mě to."

Madara k němu potichu přišel a sedl si vedle něj. Natočil hlavu, aby na něj viděl a překvapilo jej, že jeho tváře jsou vlhké a ruce složené v klíně se mu mírně třesou.

,,Jak jsi to zjistil? To... Že k sobě něco cítí?" zeptal se ho trochu ochraptělým hlasem.

Naruto mykl rameny a povzdechl si.

,,Když... Jsem k vám přišel, nějak jsem si toho nevšímal, měl jsem dost svejch starostí, ale... Když jsme začali takhle cestovat a bylo to takové uvolněnější, začal jsem si všímat toho, jak se ti dva k sobě chovají. Ty pohledy, občasný dotyky a úsměvy, divný narážky. Přišlo mi to trochu divný a... Tak když jsem dneska seděl s Deidarou po nákupech na drinku, tak jsem se ho na to zeptal. Myslel jsem si, že jsem třeba jenom paranoidní, ale on mi to potvrdil. Řekl mi, jak to bylo," vysvětlil mu tiše a s popotáhnutím si otřel hřbetem ruky vlhké tváře.

,,A proč teď brečíš?"

,,Protože," fňuknul, ,,protože je mi to líto. Mrzí mě, že oni na nás musí koukat, jak se máme fajn, jak to mezi náma klape a oni přitom nemůžou být spolu. Musí to bejt pro ně hrozný."

Madara si tiše povzdechnul. Tížilo ho, vidět jej takhle. Nechtěl ho vidět v takovém stavu.

,,Poslyš," začal tiše, objal jej kolem ramen a natisknul si ho na sebe, ,,vztahy v mafii jsou strašně složitý, ať už ty heterosexuální nebo homosexuální, je to jedno, prostě jsou složitý. Pokud k někomu chováš přátelskej vztah, je to v pořádku. Každej potřebuje nějakou socializaci, mít si s kým popovídat, mít komu se svěřit, ale... Jakmile to zajde až do více citově zabarvené roviny, je to už prostě problém."

,,Proč?" zamručel Naruto a podíval se na něj uslzenýma očima.

I když slzy byly projevem slabosti, on si jako slabý nepřipadal. Bylo mu dvacet proboha a měl nárok si na to ještě trochu pofňukat, než naplno vklouzne do dospěláckého života. I když už tři roky žil pod mafiánskými křídly, pořád to bylo víceméně děcko.

,,Když... Sasoriho postřelili, už předem jsem věděl, že Hidan půjde za ním, místo toho, aby se snažil zastavit to auto. Ten děs v očích i ve tváři by viděl i slepej. Hrozně se o něj bál, když spadnul na zem a pod ním se začala tvořit kaluž krve. Schytal to do nohy a do břicha. Hidan začal strašně vyvádět na to, jak se jinak normálně chová. Byl skoro až hysterickej, šílel nervama a strachem. Taky jsem se o Sasoriho bál, samozřejmě jen jako o kamaráda a... V tu chvíli jsem si to tak nějak uvědomil, že tohle celé je špatně. Otec byl prvně k jejich vztahu dost kritický, ale nakonec to začal celkem akceptovat, jelikož oni byli tak nějak pode mnou a on mi věřil, že se o všechno postarám a všechno si pošéfuju, jako správnej nástupce. Jenže jsem tak nějak zklamal."