Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

45. Chci všechno, výměnou za něj

Madara sice nehnul ani svalem, ale uvnitř jeho těla to žhnulo jako láva v sopce, která byla připravená vybuchnout. Zcela živě si před vlastníma temnýma očima představoval, jak tomuhle parchantovi doslova utrhává hlavu z krku a dupe na ní, než všechny kosti popraskají a ona splaskne jako propíchnutý míč.

I když ta představa byla dokonale lákává, tak věděl, že se bohužel nesplní. A to jenom z několika zcela prostých důvodů. Když je Danzouovi muži našli a odvezli je do jeho honosné vily, klasicky je odzbrojili a nyní na celou jejich skupinu mířili zbraněmi, kdyby někdo z nich náhodou udělal nepatřičný pohyb.

,,Nepřijde mi moc slušné a vychované mířit na návštěvu zbraněmi," ušklíbnul se jenom, ,,nehledě na to, že jsme všichni neozbrojení, nebo si jenom chceš zvyšovat svoje starý ego a dokázat, že máš aspoň nějakou špetku moci a převahy?"

I na Danzouově rtech se rozvlnil úšklebek a vrásčitou rukou mávl na své lidi, aby zbraně sklopili k zemi.

Sice tohle gesto vlastně nic neznamenalo, trvalo by jenom sekundu, než by na ně zase mohli v klidu mířit, ale přesto to takhle bylo pohodlnější.

,,Děkuji, jak šlechetné," pohodil hlavou Madara a zamračil se, ,,a teď můžeme přejít k věci. Je tady?"

,,A máš na mysli někoho konkrétního?" zavrněl tmavovlasý muž v křesle, ,,Upřímně tu mám velkou spoustu lidí, ať už tu jsou z vlastní vůle nebo ne."

Madarovi cuknul horní koutek rtu a onyxové hloubky se mu zlověstně zúžily.

,,Ale zřejmě máš na mysli toho mladého chlapečka, který se v mé zemi objevil jako na stříbrném podnose," zasmál se nakonec Shimura a mávl na muže v kvádru stojícího u dveří.

Ten jenom slabě přikývnul a zmizel za nimi.

,,Řekl mi, že jste se rozešli," pronesl hraně lítostivě, ,,to mě opravdu mrzí. Asi tě opravdu miloval, když se tu tak znenadání objevil. Nejspíš ho život bez tebe asi nebaví. Myslel jsem si, že dnešní děcka už vyrostli z tý absurdní módy zemřít pro nešťastnou láskou."

Dlouhovlasý Uchiha se nyní už neubránil a naštvaně sevřel ruce v pěst.

,,Uklidni se, jenom si s tebou hraje," zavrčel k němu tiše Fugaku.

Cítil z něj, že by opravdu nejraději vystartoval, ale tím by je všechny do jednoho zabil a jejich cesta sem by byla naprosto zbytečná. Jediné, v co se po celou dobu jejich záchranné akce modlil, bylo to, aby si Orochimaru pospíšil a dokončil to. Jedině tak mají šanci se tohohle parchanta zbavit! Danzou nikdy nehrál fér a podle pravidel a oni tentokrát chtěli hrát stejnou hru jako on.

,,Já vím," odsekl mu polohlasem nazpět a zhluboka se nadechnul, aby se trochu uklidnil.

O několik sekund později se dveře do přijímacího salónku otevřely a v nich se objevil muž, co odcházel. To by nebylo možná až tak zvláštní, pokud by v rukách nedržel řetěz, za který někoho táhnul za sebou. Ten se objevil o dvě sekundy později.

Nejenom Madara se zprudka nadechnul, když uviděl kulhajícího blondýnka se svěšenou hlavou a řetězem, který mu obepínal útlý krk. Oblečení, které měl na sobě měl místy potrhané a zakrvácené. Do obličeje mu ani jeden z nich neviděl, ale všichni měli dostatečně živou představu o tom, jak musí asi vypadat. Nejvíc však jejich pohledy přitahovala pravá ruka, která byla volně svěšená podél jeho těla a jenom lehce se hýbala při každém pohybu těla. Levou rukou se blondýnek držel pevně za hrudník.

,,Naruto!" vykřikli unisono Sasuke s Hidanem a chtěli se jako jeden muž vrhnout k němu.

V následující tři vteřiny se stalo několik věcí najednou. Danzouovi muži na ně opět namířili zbraněmi jako na nějaké stádo zvířat, Sasori chytil Hidana za paži a strhnul si ho k sobě, Itachi pro změnu hmátnul po Sasukem a blondýnek zcela překvapeně zvedl hlavu, a zarudlým pohledem se na všechny zadíval.