Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

18. Tam, kde končí úsměv a začínají slzy

Avšak Madarova snaha přesvědčit mladého a tvrdohlavého blondýna se zdála opravdu marná. Naruto o dřívějším odjezdu nechtěl ani slyšet a snažil se s Madarou nikdy nebýt nijak dlouho o samotě, pokud se tedy nepočítaly společně strávené noci, při kterých se blondýnek o tomhle tématu prostě odmítal bavit a horkokrevně si stál za svým rozhodnutím.

***

,,Potřebuju poradit," vydechl zmoženě o pár dnů později Madara ke svému bratrovi, když se líně opíral o zábradlí verandy a hleděl na azurově modré moře.

,,Myslel jsem, že odmítáš moje rady," ušklíbnul se Fugaku a přistoupil zvědavě k němu.

Starší protočil očima a odfrknul si.

,,Tohle je něco jiného," povzdechl si.

,,Povídej, poslouchám."

,,Jak ho mám přesvědčit k tomu, že je nejlepší nápad se sbalit a na chvíli odtud zmizet?"

,,Dělá ti starosti Danzou?"

,,Jistě, že ano, tobě snad ne?"

Fugaku protáhnul ústa do oblouku a pokrčil rameny.

,,Danzou je nepředvídatelná svině, ale kdyby si tvrdě stál za svým a tu výhružku myslel vážně, mám takový dojem, že jeho lidi by už tu byli dávno," zamyslel se.

,,Nebo jenom čeká na vhodný okamžik," oponoval mu Madara.

Mladší si tiše povzdechl a nakonec jenom souhlasně pokýval hlavou.

,,To je taky možnost. Takže... Co kdyby si Narutovi trochu zavyhrožoval taky?"

,,Jak to myslíš?" podíval se na něj Madara s jasnými otazníky v černých hloubkách.

,,Řekni mu, že pokud s tebou nechce odletět, odletíš ty bez něj."

,,Zbláznil ses?" vyhrknul na něj a zamračil se.

,,Myslím to vážně."

,,Nemůžu mu dát ultimátum, aby si vybral rodinu nebo mě."

,,Skutečně?... Vždyť to nebudeš myslet vážně, jen si počkáš na jeho reakci."

Dlouhovlásek se nijak nevyjádřil. Jen se tiše díval před sebe a v hlavě se mu rojila velká spousta možných scénářů, jak by to asi mohlo dopadnout, kdyby mu skutečně řekl, že mu dává na výběr.

,,Nebo se jenom bojíš toho, že by ti řekl, ať ho tu necháš a odletíš si?" rýpnul Fugaku přímo do živého.

,,Co bych jako měl potom dělat?" zeptal se ho hlubokým hlasem nejstarší Uchiha, ,,Měl bych se pak vážně sbalit, odletět a nechat ho tady, i když bych to ultimátum nemyslel vážně? Nemohl bych to udělat, když vím, že tady někde řádí Danzou, ale zase bych nemohl svoje rozhodnutí měnit ze sekundy na sekundu, jak by to potom vypadalo."

,,Dost hloupě," uchechtl se Fugaku, snaže se aspoň trochu zmírnit napjatou atmosféru.

,,Potřebuju nějakou normální radu, ne něco, co mi ještě přihorší."

***

Uběhly další dva dny a Naruto se spolu s ostatními opět chystal vyrazit do víru velkoměsta a zasednout někde v nějakém klubu, baru či restauraci, doufaje tak, že dnešní večer si užijí jinak, než ten předchozí.

U rozhodování o tom, zda dnešní večer někam vyrazí nebo ne, začínal mít Madara trochu divný pocit. Už vlastně toho rána vstával s nepříjemnou náladou a předtuchou, že se dneska něco určitě stane. Od té výhrůžky uběhlo už dohromady osm dní a nejstaršímu Uchihovi se tenhle podivný klid prostě vůbec nezamlouval. Ne, že by mě snad strach o svůj krk, šlo spíše o Naruta a jeho rodinu, než o jeho samého.