Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

32. Průser

Velká elektrická vrata jedné betonové kóje v zadní části městské skladové oblasti, se se zavrčením a mechanickým zvukem začala pomalu otvírat.

Řidič za volantem dodávky trpělivě vyčkával, až se vrata dostanou úplně nahoru a on bude moci s vozidlem zajet dovnitř, a tím bude jeho práce u konce. Bříšky prstů bubnoval do volantu a napůl ucha poslouchal tichou melodii linoucí se z rádia, koutkem oka pozoruje, jak jeho spolujezdec kouká ven z okna.

Konečně se vrata plně otevřela, on mohl zařadit jedničku a pomalu se rozjel dovnitř potemnělého prostoru, který osvětlovaly jenom kužely žlutého světla jeho auta. Zajel těsně k protější stěně, vypnul motor, vytáhnul klíčky a předal je Sasorimu.

,,Dojdi za Hidanem, má u sebe tvoji odměnu," pronesl k němu Akasuna, když otvíral dveře, aby mohl vystoupit z auta.

,,Díky."

Muž se vydal tedy za šedovlasým hromotlukem, který mu šel ztemnělým prostorem již v ústrety a v rukách třímal naducanou obálku.

,,Díky za spolupráci," odkašlal si a předal mu ji, ,,jeden z kluků tě odveze domů."

,,Pro Madaru cokoliv," mrknul na něj muž a s pokynutím se konečně rozešel k dalšímu zaparkovanému autu venku, ve kterém už čekal Shisui s Obitem.

,,Než odjedeme, zkontrolujeme to," houknul ještě Sasori, ,,rozsviťte tady!"

Naruto se přesunul k vypínači umístěném na stěně zdi a zmáčknul jej. Kóje se konečně trochu osvětlila, ale v moment, kdy všichni tři spatřili staršího muže, který se v levém rohu ledabyle opíral ramenem o zeď se zamračeným výrazem na tváři a založenýma rukama na prsou, by byli možná radši, kdyby se vůbec nerozsvěcelo.

V Hidanově vysílačce se najednou ozval šum.

,,Hej, kluci! Asi máme průser! Viděl jsem strejdovo auto!" ozval se Shisui trochu panickým hlasem.

Pak už byl opět slyšet šum a vzdálené Obitovo nadávání, aby se začal chovat jako dospělej chlap.

,,Nekecej," odfrknul si Hidan s protočením očí, aniž by měl Shisui možnost to slyšet a zíral na svého šéfa.

Blondýnkovo srdce se silně a rychle rozbušilo a valil svoje modré oči na svého bývalého partnera. Slova se mu zadrhla v krku a nohy mu doslova zdřevěněly. Nebyl schopný se vůbec pohnout z místa a to měl ještě před sekundou v úmyslu vzít zbaběle nohy na ramena. Madarův pohled se mu teda rozhodně nezamlouval, skoro si ani nedokázal vybavit, kdy takovýhle výraz u něj naposledy spatřil. Možná... Možná před několika dlouhými lety, zcela na začátku jejich vztahu a potom, když stáli pro Nerovu otci v té polorozpadlé bývalé fabrice.

,,Vy dva," začal chladným hlasem Madara a černočernýma hloubkama se zapíchnul do Sasoriho a Hidana, ,,zkontrolujete zboží."

Muži jenom v tichosti přikývli a pak se Uchihův pohled stočil na Naruta.

,,Ty pojedeš se mnou," řekl to přesně tím tónem hlasu, který člověk musel poslechnout, ať už chtěl, nebo nechtěl.

Naruto s tichým povzdychem sklopil hlavu a začal se pomalým loudavým krokem šourat z kóje, následován černovlasým bossem.

,,Věděl jsem, že to jednou praskne," zamručel nespokojeně Sasori a podíval se na Hidana, který měl opět v obličeji chladnou masku, ,,šlo to dneska až podezřele dobře. Bez jedinýho problému, mohl jsem čuchat, že se prostě zákonitě musí něco posrat."

,,Chudák kluk," povzdechl si potom Hidan a konečně odvrátil zrak od východu z kóje, aby se zadíval na svého partnera, který po jeho slovech dostal tik do oka.