Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

43. Přistání

,,Opravdu jsem nečekal, že budeš až takový idiot, který si sem nakráčí a myslí si, že se to nedozvím," zasmál se starý obvázaný muž a s nohou přehozenou přes nohu se v měkkém křesle pobaveně díval na klečícího, svázaného mladíka před sebou, ,,tak kde je máš? Nevšimnul jsem si, že by tu přistáli s tebou. Máš je snad někde v záloze?"

Uzumaki několikrát překvapeně zamrkal a trhnul hlavou.

,,Nikdo tu se mnou není," odsekl mu.

,,Nelži mi, chlapče. Snad vážně nejseš až takovej magor, abys sem přišel bez nějaký zálohy. To si svýho života až tak nevážíš?" zamručel k němu posměšným hlasem Danzou a podepřel si dlaní bradu.

,,Můj život stojí za hovno od doby, cos mi zabil rodiče ty sráči!" vykřiknul na něj vztekle a zazmítal sebou.

Svázané ruce i nohy mu však nedovolovali proti němu vystartovat. Místo toho se s bolestivým heknutím rozplácnul obličejem na tvrdé zemi, když ho jedna z Danzouových goril tvrdě kopla do zad.

Muž v kvádru a černou páskou přes jedno oko se k němu pak shýbnul a za vlasy jej hrubě znovu vytáhnul do kleku.

,,Takhle s panem Shimurou mluvit nebudeš," zasyčel mu do tváře a pro podtržení svých slov, kterým chtěl dát jasný důraz, několikrát zatřásl rukou, ve které svíral chomáč blonďatých vlasů.

,,Uklidni se, Ao," ušklíbl se Danzou a mávl na něj volnou rukou na znamení, aby mladíka pustil, ,,je to jenom obyčejnej nevybouřenej kluk, co se ještě neumí pořádně chovat."

Naruto se zlověstně zamračil a kdyby dokázal plivat tak daleko, rozhodně by mu s radostí a zadostiučiněním plivnul do toho jeho pobavenýho ksichtu.

,,Dobře ti radím, aby si trochu spolupracoval a odpověděl mi na mou předešlou otázku – Kde jsou?"

,,Proč jste mi zabil rodiče?! Za nic sakra nemohli, tak proč?!" vyjel na něj opětovně Uzumaki, ignoruje jeho otázku.

,,Měl bys mi bejt vděčnej, že jsem ti nechal na živu aspoň sestru, ne?" zasmál se tmavovlasý muž, ,,Vaše generace je opravdu příšerná. Nedokážete ke starším mít patřičný respekt a úctu. Taky jsem tvou malou sestřičku mohl prodat nějakýmu Arabovi, nebo Turkovi, ti by určitě věděli, jak se o takovou holčičku postarat."

,,Cos to řekl ty zkurvenej sráči?!"

Tentokrát se blonďák už neudržel a nějakým záhadným způsobem se vypjal na nohy a nejradši by k němu klidně dohopkal jako králík, jenom aby mu svou vlastní hlavou mohl rozbít tu jeho. V dalším počínání, nebo snad plánovaném poskoku kupředu mu zabránila Aova pěst, která se mu zarazila hluboko do žaludku. Heknul, předklonil se a v ten moment už se zakláněl a padal na zadek, když mu přistála další rána přímo do spodku brady. Zády narazil na zem a znovu bolestně kníknul, když ho Ao několikrát nakopnul do žeber a pak se škodolibým výrazem dupnul nohou přímo na jeho žebra.

Danzou to vše pozoroval s mírným úsměvem na tváři. Chlapec dostal to, co si zasloužil. I když neměl nejspíš dostatečný rozum na to, aby sem prostě nelezl a nechal to všechno být, Ao a ostatní mu už dobré a slušné chování vštípí jedna dvě.

,,Už mi to konečně prozradíš? Nebo má Ao snad trochu víc přitvrdit? Máš rád, když se ti ubližuje?" zeptal se ho zvědavě, když modrovlasá muž přidržel blondýnovu hlavu za vlasy, aby se mu mohl podívat do poraněného obličeje.

,,Říkám, že tu se mnou nikdo není!" vykřikl s bolavým výdechem blondýnek, ,,Všichni se na mě vykašlali!"

Tahle informace donutila Danzouva poposednout si na místě a trochu víc se v křesle předklonit, jak se mu to najednou zdálo být zajímavé.