Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

10. Rodina nadevše 1/2

,,Nebylo ti trochu líto, že k tobě Minaru nešla?" zeptal se tiše blondýnek a přetáhnul si triko přes hlavu, aby jej poté mohl přehodit přes opěradlo židle u menšího pracovního stolku.

,,Ne, proč?" pozdvihl nechápavě Madara obočí a nestydatě sledoval svého milence při svlékání.

,,N-no, jen tak, já jen... Že šla dokonce i Hidanovi, kterej, no, řekněme... Vypadá občas trochu děsivě," odvětil zadumaně Naruto a povolil si uvázanou mašličku na volných kraťasech.

,,Mě moc děti v lásce nemají," pokrčil rameny tmavovlasý, rozepínaje si přitom knoflíčky na tmavé košili, ,,asi už předem tuší, že by u mě moc nepochodili."

,,Hmm, a... Tys nikdy nechtěl děti?" podíval se na něj přes rameno a všimnul si, jak sebou starší muž trochu trhnul.

Madaru upřímně ta otázka zarazila. Doufal jen, že se mu tu nepokouší naznačit, že by si chtěl pořídit nějaké uřvané mimino. Přece nebude na stará kolena vstávat ve dvě ráno z postele jenom proto, že to batole kroutící se jak nějaký červík, potřebuje vyměnit ne moc vonící plenku.

,,Doba, kdy jsem mohl nebo chtěl mít děti, už je dávno pasé," promluvil nakonec a pečlivě sledoval reakci mladšího muže.

,,Takže přiznáváš, že seš na to už starej?" ušklíbnul se Uzumaki a nechal kraťasy volně spadnout na zem.

Pak se pro ně sehnul a přehodil je přes tričko. Pomalými krok přecházel k velké manželské posteli a po čtyřech přelezl až k polštářům.

Madara si povzdechnul a zavrtěl hlavou. Nesnášel tyhle trapný vtípky o věku.

,,S velkou nechutí sobě vlastní, musím přiznat, že na tohle jsem už starej dost."

Nakonec i on se jenom ve spodním prádle přemístil do postele a přes oba dva přetáhnul slabou přikrývku.

,,Takže... My nikdy nebudeme mít žádný děti? Žádný, hmm... Následníky tvýho mafiánskýho trůnu?"

Proč se Madarovi zdálo, že ta otázka byla pronesená se špetkou smutného tónu? Jako kdyby snad Naruto zalitoval toho, že nikdy nebude mít tu pravou a nefalšovanou rodinu. Lehnul si na bok a podepřel si hlavu, aby na blondýnka lépe viděl.

,,Od toho tu je právě Fugaku," zamručel, ,,a když ne on, tak jeho děti. Sice bych nebyl moc nadšenej, kdyby všechno, co jsem vydobil mělo spadnout do rukou tomu nejmladšímu rozmazlenci, ale co už."

Uzumaki nemohl postřehnout, že se Madara jeho první a té nejhlavnější otázce s ladností vyhnul. Netušil proč, ale píchlo ho z toho u srdce. Když viděl mámu a tátu, jak se na Minaru usmívají a hrají si s ní, jak se Deidara celý rozplýval, najednou chtěl mít to samé. Věděl, že nikdy nebudou normální rodina, ale...

,,Deidarovi to s Minaru moc slušelo," řekl tiše nakonec, ,,vůbec bych do něj neřekl, že se s malým děckem takhle rozzáří."

,,Má novou hračku," uchechtl se černovlasý, ,,Deidara byl vždycky ten zženštilejší typ, takže není divu, že má děti rád. A kupodivu ony mají rády jeho. Nehledě na to, že viděl, že je to holka s dlouhými vlasy. Vsadím cokoliv na to, že si tady Deidara uzurpuje právo na to jí česat a dělat jí dětský účesy."

Modroočko se musel uchechtnout. Vlastně si to dokázal naprosto živě představit.

,,A teď už dost kecání, pojď spát," zamručel Madara, lehnul si na záda a přitáhnul si blondýnka do náruče, aby ho mohl pevně obejmout.

Nějak podvědomě vytušil, že tahle nezávazná konverzace na jedno nepříjemné téma, by nemusela skončit nikterak dobře, kdyby měla pokračovat.