Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

46. Není jedinej, kdo má eso v rukávu

,,Nevím, jak vy, ale tohle se mi zdálo až podezřele moc jednoduchý," zamračil se Obito, když celá skupinka, rozrostlá ještě o jednoho člena, který si nyní hověl v Madarově náručí, vycházela z Danzouova obrovského pozemku.

Jak předpokládali, na místo je jeho lidi dovezli, z něj se už museli k letadlu dostat po svých. Jak šlechetné.

,,Chtěl si snad, aby nás zabil?" prsknul po něm zamračeně Shisui, jenž kráčel vedle něj s rukama v kapsách.

,,No... Ne, ale... Šlo to až moc hladce, ne? Měl jsem tak dementní pocit, že nás podrazí, když jsme odcházeli, jenom já, nebo je tu i někdo další?" zeptal se o něco hlasitěji.

,,Ještě nejsme doma, je zbytečný dělat nějaký závěry," pronesl zadumaně Fugaku a koutkem oka sledoval svého staršího bratra, jak se starostlivě dívá na mladíka v náručí.

Pak sáhnul do kapsy a vyndal telefon. Ve seznamu zpráv se podíval na čas poslední odesílané zprávy a podle času, který mu nyní telefon ukazoval, si vypočítal, jak ještě dlouho bude trvat, než pro ně přiletí náhradní letadlo. Jistota byla jistota, na tom se s Madarou shodli už při přistání.

,,P-proč s-si to udělal, ttebayo?" špitnul provinile a unaveně blondýn, ,,Jsi nor-mální? V-víš, co to všech-no znamená?"

Tmavovlasý muž sklopil hlavu trochu víc a zadíval se do pohmožděné tváře. V první řadě se o něj opravdu bál, protože jenom z myšlenky na to, že by měl přijít o život, se mu dělalo nevolno, ale naopak v druhé řadě ho chtěl seřvat jako malé děcko, za to, co to vůbec tohle mělo znamenat.

,,Nemluv, zbytečně se nevysiluj. Bavit se můžeme potom," odvětil jenom zachmuřeně.

Zrak mu sklouznul na zakrvácenou ruku, kterou měl zlehka položenou na hrudníku. Ostnatý drát v ní pořád byl silně zarytý, ale jak bylo vidět, nejspíš tu bolest, kterou mu způsoboval, už snad ani nevnímal. Tiše doufal v to, že Sasori ze svého umění ještě nevyšel, dokáže ho toho zbavit a ruku mu zachránit. Snad v ní nebyly nervy tolik narušené.

***

Když se skupinka dostala po nějaké době konečně k letadlu, většina z nich si už chtěla oddychnout a nastoupit, ale Madarův hlas je zadržel.

,,Ať vás tam ani nenapadne vlízt."

,,Eh?" vydechnul trochu zaraženě Sasuke a otočil se přes rameno na svého strýce s povytáhnutým obočím, ,,Chceme snad všichni odtud konečně vypadnout, ne?"

,,Jestli chceš umřít mladej, tak klidně pokračuj dovnitř, ale chvilku počkej, než odejdeme dál," ušklíbnul se na něj Madara.

,,Co? Nechápu!" zamračil se tentokrát Shisui a pohledem těkal z letadla na Madaru a zase zpět.

,,To jste všichni tak strašně natvrdlí?" uchechtnul se na ně dlouhovlasý muž a posměšně potřásl hlavou, ,,Myslel jsem, že jsme vás vycvičili líp."

Itachi pozdvihnul obočí. Temným pohledem přejel přes celé letadlo, pak se podíval na svého mladšího bratra, Shisuie i Obita, než se zrakem zabodnul do svého otce, strýce, Hidana a Sasoriho. Trvalo mu to jenom pár vteřin.

,,Uhm, chápu," pokýval hlavou a odstoupil o několik metrů k nim.

,,Co jako chápeš?" vypísknul Sasuke zamračeně.

,,Je to past," protočil očima starší bratr.

,,Past?"

,,V tom letadle je bomba, že jo?" zamručel Itachi a podíval se na svého otce, který zlehka přikývnul.