Když se Deidara s Minaru a Itachim vrátili do domu a plavovlásek uviděl, v jakém je Uzumaki stavu, protáhnul se s malou dívkou do jejího pokoje tak rychle, aby svého bratra, který vypadal, že každou chvíli zkolabuje, vůbec neviděla. Nemusel být génius, aby jednoduše pochopil, že dneska to rozhodně nešlo podle předurčeného plánu, který mu byl vlastně stejně záhadou.
Itachi chvíli oněměle stál v obývacím pokoji a hleděl na mladíka sedícího naproti němu v křesle, jak je skloněný nad sklenkou alkoholu, se kterou si pohrával na konferenčním stolkem. Oči měl celé rudé a napuchlé, spodní ret se mu chvěl a celé tělo se mírně otřásalo. Netušil, jestli nějakým počínajícím záchvatem, nebo jenom zadrženými vzlyky.
,,Co se stalo?" dovolil si konečně promluvit a posadil se naproti němu.
,,Nic... Všechno je v naprostý pohodě. Nemůžu si na nic stěžovat," uchechtl se ironicky mladík, ,,byl jsem syn na hovno, partner na hovno a teď jsem i bratr na hovno. Co víc si můžu ještě přát?"
Itachi nespokojeně mlasknul a mírně se zamračil.
,,To jsou hovadiny, Naruto. Jak si na to přišel? Máš jen těžký období, to přejde. Bude to chvíli trvat, ale přejde to."
,,Jak jsem na to přišel?" smrknul blonďák a utřel si oči do rukávu mikiny, ,,Madara mi to řekl. A měl pravdu. Kdybych nebyl zaslepenej kokot, naši by byli ještě naživu. Ale ne. Já si musel hrát na spokojenou, velkou a šťastnou rodinu a teď nemám nic."
Itachi se zakabonil ještě o něco víc.
,,To jsou nesmysly. Máš Minaru. Deidaru. Mě i Sasukeho. A určitě i Hidana a Sasoriho. A strejda tě má pořád rád, to je ti snad-"
,,Ten mě nejspíš už nesnáší," skočil mu s uchechtnutím do řeči blonďák, ,,nevíš, co se tady dělo a vlastně ani snad nechci, abys to věděl, protože se k tomu nechci vracet."
,,Co se tu stalo?" objevil se v obýváku Deidara a zmateně se díval na mladíka.
,,Nic co by stálo za zmínku," odfrknul si Naruto a postavil se, ,,půjdu si na chvíli lehnout, jestli ti to nevadí a jestli to ještě chvíli s Minaru zvládneš."
,,J-jasně, není problém. Teď si stejně u sebe hraje," přikývnul dlouhovlásek.
,,Zejtra se o ní začnu starat na sto procent. Díky za veškerou pomoc," zamumlal bezduše a pomalu strhaně odešel.
***
V tu dobu začaly pro blonďatého mladíka opravdu krušné časy a on doslova začínal proklínat svůj podělanej život.
Madara to s jeho zapojením do mafiánského života vzal nejspíš opravdu vážně a netrvalo dlouho, než ho esemeskou informoval o tom, aby se laskavě dostavil do vily, kde se dozví podrobné informace o nadcházející akci.
Naruto slepě doufal, že jeho první a oficiální práce bude zase s Hidanem a Sasorim, ale Madara ho přidělil ke Kisamemu a Zetsuovi, kteří z toho nebyli kdovíjak nadšení. Nehledě na to, že Hidana, Sasoriho a dokonce ani Itachiho nebo Sasukeho ve vile ani nepotkal. A to si zrovna s nejmladším Uchihou potřeboval nutně promluvit!
Jeho první akce spočívala v tom, že si měl s Kisamem a Zetsuem a pár dalšími, které vůbec neznal, došlápnout na jednu bandu idiotů, která momentálně ve městě dělala neplechu a jaksi ignorovala stanovená mafiánská pravidla. Podle všeho to nejspíš byli nováčci, co pořádně ještě nevěděli, kde je jejich místo a pod koho by měli spadat.
Stejně tak, jako slepě doufal v to, s kým bude pracovat, tak i slepě doufal v to, že to proběhne bez problému. A klasicky se mýlil. Nejdříve na to šel Kisame i Zetsu po dobrém a snažili se to vyřešit domluvou, ale nakonec se to tak nějak semlelo v nepříjemnou rvačku, kde blondýnek utržil pár solidních ran a nebýt Kisameho rychlého zásahu, nejspíš by ho jeden z těch maníků i postřelil.
ČTEŠ
Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓
FanfictionDva roky utekly jako voda. Už jsou to dva roky, co se po čtveřici hledaných mafiánů a jednom civilistovi slehla zem. Musí se skrývat, měnit svou identitu a často cestovat, aby se vyhli všem, kteří po nich jdou. Narutovi se však stýská po rodině. Rád...