Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

19. Je to moje vina

Jakmile Madara zaslechl jemu ještě zcela neznámý a skoro nelidský řev, rychlými kroky se vydal dovnitř vili, následovaný svými podřízenými i zbytkem rodiny. Srdce mu hlasitě bušilo v hrudi, protože věděl, i když tomu pořád nechtěl věřit, co v domě najde. A bohužel se nemýlil.

Když proběhl vstupní halou a ocitl se o pár sekund později v kuchyni, zjevil se mu pohled, který ho bude strašit ještě nějakou dobu ve snech.

Blonďatý mladík seděl shrbený na patách a v náruči objímal již chladnoucí tělo své matky a něco nesrozumitelného jí mumlal do ucha. Ignoroval fakt, že si máčí kalhoty v její krvi, momentálně mu bylo přednější držet jí v náručí a nechat si slzy volně stékat po tváři.

,,O-omlou-vám s-se, m-mami-nko... O-odpusť mi to, p-pros-ím," zalykal se neustále dokola.

Madara pevně zatnul čelist a zrakem popojel po zakrvácených, jindy bílých, dlaždičkách o pár metrů dál, kde se v kaluži studené krve válel Minato.

,,No do prdele," uslyšel za sebou tiché zhrozené vydechnutí, aniž by byl schopný momentálně usoudit, komu vlastně patřilo.

Jediné, co mu momentálně kolovalo myslí, kromě toho, že musí už téměř zhrouceného blondýna dostat odtud rychle pryč, bylo to, že jeden člen rodiny tu stále chybí. Netušil, v kolik hodin se tu ten masakr udál a jestli Minaru spala nebo ne. Zatnul pěsti při myšlence toho, že by jí snad Danzou nebo jeho lidi unesli. Otočil se přes rameno a zrak mu spočinul na šokovaném Deidarovi.

,,Minaru," dostal ze sebe nejstarší tiše, ,,běž ji najít."

Dlouhovlásek trhaně přikývnul a rychle se rozběhnul hlouběji do domu.

Poté se Uchiha podíval na Sasoriho a Hidana.

,,Sbalte naše věci, jen to nejnutnější, musíme odtud co nejdříve vypadnout."

Oba muži jenom tiše přikývli a ihned šli vyplnit to, co jim bylo nakázáno.

,,Obito, Shisuii, jděte ven hlídat," poručil jim tiše Fugaku, ,,Itachi, Sasuke, vy se zase postarejte o naše věci."

Madara se poté pomalu rozešel k Narutovi, který byl už nyní skoro v transu. Kolébal se s matčiným mrtvým tělem v náručí a stále dokola jí něco povídal. Tváře měl od slz celé mokré a stále nepřestaly téct.

,,Naruto," pronesl tiše černovlásek a přiklekl si za něj.

Chlácholivě mu položil ruku na rameno, překvapen tím, jak sebou blondýnek vylekaně trhnul. Pohled, jaký se mu naskytl, když na něj natočil tvář, už nechtěl nikdy v životě vidět.

,,Je to moje v-vina," hlesl Naruto a hlasitě popotáhnul, ,,m-měl jsem tě p-pos-poslechnout... Za všechno můžu já."

Madara se k němu přisunul ještě víc, až se téměř tisknul k jeho zádům. Objal jej kolem ramen a bradu si položil do plavých neposedných vlasů.

,,Teď mě dobře poslouchej, ano? Nic z toho není tvoje vina, nesmíš takhle uvažovat," šeptal mu konejšivým hlasem.

,,N-není? J-jak to, ž-že ne-ní?!" vyjekl popuzeně Naruto, ,,Kdybych tě poslechl, nic z toho by se nestalo! Já... Můžu za to, že jsou moji rodiče mrtví!"

Oči se mu najednou zděšeně rozšířily, jako kdyby si na něco vzpomněl.

,,Minaru!" vykřiknul, ,,Kde je?! Kde je Minaru?!"

Skoro ze svého klína odstrčil matku, aby vystartoval na nohy, ale Madara ho prudce stáhnul zpátky k sobě a vzal jeho obličej do dlaní.

,,Uklidni se, Deidara jí šel najít. Hidan a Sasori nám teď balí věci, musím odtud vypadnout. Rozumíš mi? Hned teď."