Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

37. Jaký si to uděláš, takový to máš 1/2

Dalších několik týdnů, které pomalu utíkaly se pro Naruta nesly přímo v útrpném duchu. Měl za sebou již několik akcí, ale přišlo mu, že mu schválně Madara zadává úkoly, na které ještě není připravený a na které prostě nestačí. Nehledě na to, že vždycky schytal týmové partnery, u kterých bylo jasně vidět, že jim je jenom na obtíž.

Z každé takové práce si přinesl nějaké modřiny, otoky, zlomený nos, naražené žebro a jednou málem i vykloubené rameno a lehký otřes mozku, když ho nějakej idiot narazil hlavou přímo do zdi. A taky bylo nejspíš naschvál to, že když se podalo hlášení po misi, jak bylo vždycky ve zvyku, Uzumaki tam musel zůstat jako poslední a vyslechnout si posměšné poznámky k jeho pošramocenému vzhledu. Nesl to tiše a se zaťatou čelistí. Potřeboval peníze, protože nevěděl, kde jinde by jich dokázal sehnat tolik a tak rychle. Přece jenom měl v plánu si za nějaký čas udělat výlet do Španělska.

A vždycky, vždycinky, tam zůstal do toho podělaného momentu, kdy Sasori nebo Hidan přivedli dalšího plátce. S bolestí vepsanou ve tváři, která rozhodně neměla co dělat se zraněními, která utrpěl, si uvědomil, že se tady střídají skoro jako na běžícím pásu.

,Dělá mi to naschvál? Vyžívá se v tom?' pomyslel si jednou, když procházel kolem vysokého blonďáka s hnědýma očima, který se s bojácností díval na tmavovlasého muže sedícího za stolem.

Jediný, kdo se s ním jakž takž nějak bavil a odmítal se podřídit nesmyslnému rozkazu, byl Hidan. Ten s ním vždycky prohodil pár slov, když se potkali tváří v tvář a nehrál si na poslušnou ovečku. Sice s ním pro všechny případy neztrácel mnoho času, ale i za to byl Naruto vděčný.

Po Sasukem jako by se zem slehla. Ve vile ho nevídal a na nepřijaté hovory mu neodpovídal. Sem tam mu poslal zprávu, že je tam a tam a nemá vůbec čas, což blondýna trochu znepokojovalo. Tohle snad taky dělal Madara schválně? Opravdu ho tak moc chtěl odříznout od ostatních, se kterými si rozuměl? Děkoval proto bohu, že aspoň mohl trávit čas s Deidarou, i když i ten byl poněkud na nervy z toho, že nemá možnost se s Itachim tolik vídat. Rozhodně si ale volali a psali víc, než Naruto s kýmkoliv jiným.

***

Byl to už měsíc a půl, co spolu oficiálně nebyli a jako po každé misi stál jako kůl v plotě na svém místě, kam se při příchodu postavil a hleděl do bledé tváře s těma nejčernějšíma očima, jaké kdy měl možnost vidět. Nikdo z klanu Uchiha neměl tak černé hloubky jako Madara, tím si byl naprosto jistý.

,,Jak na tebe tak koukám, tohle asi není pro tebe to úplně nejlepší povolání," ušklíbnul se Uchiha sarkasticky a založil si ruce na prsou, když se více opřel do koženého křesílka na kolečkách.

Naruto zatnul vztekle prsty.

,,A čí je to asi tak vina, hm?" prsknul, když už všechna trpělivost a snášenlivost těch sarkastických a ironických poznámek přetekla, ,,Nikdo mě necvičí! Jak se mám asi zlepšit, když nevím pořádně jak?!"

Nabručeně rozhodil rukama, avšak se trochu nervózně zachvěl, když si všimnul prazvláštního lesku v Madarových očích.

Tmavovlasý muž si s úšklebkem nespokojeně mlasknul a zlehka potřásl hlavou.

,,Snažíš se to hodit snad na mě?" zeptal se ho zhrublým hlasem.

,,A na koho jinýho asi? Baví tě koukat na to, jak sem chodím domlácenej?! Užíváš si to? Máš snad nějakou podivnou masochistickou stránku, kterou jsem neměl možnost poznat?!"

Madara se na něj chvilku pobaveně díval. Tohle už konečně začínal být Naruto, kterého dřív znal.

,,Žádost o pomoc ti asi nic neříká, co?" zamručel poté.