Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

24. Od pěti k nule

Dny pomalu ubíhaly dál a modrooký mladík chvílemi nevěděl, kde mu hlava stojí. Veškerý svůj čas trávil buď s Minaru, kdy si s ní hrál nebo s ní odpoledne po obědě pochrupkával v posteli v jejím novém a překrásném pokojíčku, nebo ho trávil na tréninkách.

Každý den, brzy z rána vstával, aby si šel s nejmladším Uchihou zaběhat a dostal se tak do nějaké fyzické kondice. Pak následovala rychlá sprcha, snídaně a posilování, které si bral na starost hlavně Hidan, ale občas se k tomu přichomýtnul i Sasuke nebo Itachi. Odpoledne trávil tréninkem bojových umění, kde se hodně často potkával právě se Sasorim, který mu dával do těla snad nejvíc. Kolikrát si myslel, že se ten rudovlásek naprosto vyžívá v tom, když u toho trpí jako raněné štěně v momentě, kdy jej zasáhne do nějakého extrémně bolestivého bodu na těle. Se všemi svými učiteli se pak kolikrát setkával v malé soukromé střelnici v suterénu Madarovi vily, kde ho učili střílet.

Začátky pro něj byly opravdu těžké. Za prvé vůbec netušil, jak se pořádně drží zbraň a za druhé by nikdy nevěřil, jak moc to kope, když vystřelí.

Vždycky, když držel v ruce zbraň a mířil, na očích nasazené ochranné brýle a na uších sluchátka, slyšel, jak mu zběsile duní srdce v hrudi. Neslyšel nic, než jeho tlukot a to, jak mu naráží do hrudního koše. Vždycky se cítil, tak strašně nervózně, když mířil na terč vzdálený několik metrů od něj, s černou namalovanou siluetou na něm.

Trvalo asi tak tři dny, než se vůbec dokázal trefit do svého cíle. Většina ran šla vždycky mimo, i když byla poměrně těsně u těla. Jako kdyby se bál trefit a zranit tak kus papíru.

,,Představ si, že je to Danzou," řekl mu jednoho dne Hidan, stojící vedle něj a pomáhal mu do správného postavení těla a úchopu pistole, ,,představ si, že stojíš naproti němu. Vzpomeň si na to, co ti udělal. Nech v sobě proudit všechnu tu odhodlanost k pomstě, ten vztek, co si s tebou pohrává."

Blondýnkovi modré hloubky se najednou rozšířily poznáním. Vždycky se jenom soustředil na siluetu, ale nikdy si nedokázal představit místo ní někoho jiného. Začal se soustředit a zhluboka dýchat. Černá kontura se najednou měnila a dostávala tvary a barvy toho nejvíc nenáviděného parchanta na světě. Blondýnek zatnul zuby a pomalu ukazováčkem pravé ruky hladil spoušť, než se o ní jenom zlehoulinka zaháknul. Soustředil se jenom na myšlenku Danzoua, všechno ostatní kolem sebe ignoroval, jako by to neexistovalo.

Prásk!

Při výstřelu zavřel Naruto oči a dokázal je trochu pootevřít až poté, co se ozval ten hluk. Kopnutí zbraně tentokrát ustál mnohem lépe, než jindy, a dokonce ani neudělal krok dozadu. Zaostřil na nyní již zase černou siluetu a překvapeně pootevřel pusu. Na rameno mu dopadla číši velká dlaň. Zmateně se stáhnul sluchátka z uší a podíval se na Hidana, který se na něj lišácky usmíval.

,,Od týhle chvíle si představuj jenom toho grázla," mrknul na něj a poklepal jej pyšně po rameni, ,,dobrá práce, Naruto. Dneska to balíme."

Uzumaki jenom oněměle přikývnul a pohledem sjel po všech ostatních, kteří se na něj hrdě usmívali. Ještě jednou se otočil na prostřelený papír a sám se pro sebe usmál. Kulka proletěla přímo středem černého čela.

***

I když se však Narutův trénink den ode dne lepšil a lepšil, a blondýnek ze sebe začínal mít konečně mnohem lepší pocit, protože se dokázal soustředit konečně i na něco jiného, než byl smutek po rodičích, jeho vztah s Madarou naopak trpěl. Tentokrát to nešlo od desíti k pěti, ale od pěti k nule. Nemluvili spolu. A kdo ví, jestli to bylo tím, že se mu Naruto tak nějak vyhýbal a snažil se mu nepřijít na oči, aby se s ním nemusel bavit, nebo to bylo tím, že měl dlouhovlasý Uchiha prostě moc práce.