Uběhlo několik klidných týdnů od malého ranního posezení a Madarova svolení ke vztahu dvou jeho velmi dobrých a nejbližších lidí a přátel.
Ze začátku to vypadalo poněkud vtipně. Sasori a Hidan se stále nemohli smířit s tím, že k sobě po čtrnácti dlouhých letech nemusí nic tajit a mohou se veřejně, i před svým šéfem, producírovat ruku v ruce, ukrást si zamilovaný polibek, nebo jeden druhého jenom zlehka pohladit. Kdykoliv je někdo nachytal při tomto okamžiku, cukli sebou a odskočili od sebe dobrý metr, než jim došlo, že jejich reakce je nakonec naprosto zbytečná. Před Madarou se však měli pořád na pozoru a upřímně jim přišlo poněkud trapné, před ním ukazovat nějaká láskyplná gesta, i když to vlastně bylo už jedno. Po tak dlouhé době to byl jednoduše nezvyk a možná trochu strach, aby si to náhodou nerozmyslel.
Naruto se na ně díval s pobavením, Madara raději s nezájmem a v Deidarovi začínala pomalu, ale jistě bublat žárlivost. Začínal se cítit přehlížený, z jejich pětičlenné party, byli čtyři zadaní a on zůstal na ocet.
,,Pořád to nemůžu pochopit," brblal blondýn našpuleně a pečlivě si pročesával svoje dlouhé, zlatavé lokny kartáčem, ,,ne, že bych jim to nepřál, ale proč já nikoho nemám? Není to fér! Sem z vás nejhezčí a přitom melu na sucho! Není to fér."
Naruto jej s úšklebkem sledoval, sedě napůl zadku na okraji vany.
,,Víš, jaký to pro mě je? Ty si s šéfem užíváš v jednom kuse, teď do toho ještě Hidan se Sasorim. Je nechutný, jak se po sobě v soukromí plazí!" oklepal se, ,,Ta jejich čtrnácti letá pauza ztropila akorát moje bezesný noci!"
,,Myslel jsem, že nedrželi nějakej celibát. Vždyť si Hidan chodil užívat a Sasori určitě taky," namítnul krátkovlásek a podával Deidarovi gumičku, aby si mohl sepnout vlasy.
,,No to sice jo, ale je rozdíl, když šukáš s někým, koho miluješ, a když šukáš nějakou povolnou děvku," protočil plavovlásek očima.
Uzumaki se nezmohl na nic jiného, než na souhlasné zamručení a pokývání hlavou. To byla nejspíš pravda. On sám vlastně spal jenom s Madarou. Za celé ty roky neměl v posteli nikoho jiného, než mafiánského bosse. A ne, že by si zrovna stěžoval. Madara mu v sexuálním životě dával co proto.
,,Pojďme se radši bavit o něčem jiném, než o tom, že pořád šukají, jak dva nadržení králíci," zamručel plavovlásek, ,,jak se těšíš za vašima?"
Modroočkova tvář se roztáhla do širokého úsměvu. Za pár dnů měli odlétat všichni na Mallorcu za jeho rodiči a on už odpočítával hodiny.
,,Hrozně moc! Konečně je zase po tak dlouhý době uvidím! Strašně se na ně těším. Madara jim prej přes nějakého známého, kterého tam má, dal vědět, že přiletíme."
Deidara mu úsměv opětoval.
,,To chápu, musí bejt hrozný, když svoje rodiče nevidíš takhle dlouho a nemůžeš si s nimi ani napsat nebo zavolat."
,,Oni to chápou. Nebo v to aspoň doufám," pousmál se blondýnek, ,,chci jim ale všechno vynahradit. Budu s nimi tak moc, že pak budou rádi, že zase vypadneme pryč."
,,Zajímalo by mě, jak se mají ostatní v Japonsku," zamručel pak Dei a utáhnul si gumičku ve vlasech.
,,Jako Madarova rodina?"
,,Jo. Určitě se dřív nebo později taky setkají. Vím, že si sem tam sdělí nějakou zprávu, ale víc nevím. Šéf se o tom moc nezmiňuje," pokrčil rameny.
,,Bylo by fajn, kdyby přiletěli za námi," zamyslel se Naruto, ,,určitě mu musí chybět."
Deidara se na něj od zrcadla otočil.
ČTEŠ
Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓
FanfictionDva roky utekly jako voda. Už jsou to dva roky, co se po čtveřici hledaných mafiánů a jednom civilistovi slehla zem. Musí se skrývat, měnit svou identitu a často cestovat, aby se vyhli všem, kteří po nich jdou. Narutovi se však stýská po rodině. Rád...