Pod rouškou mafie 3: Úplnost celku [MadaNaru] ✓

39. Spřádat plán

Když se Naruto nad ránem dostal konečně domů, první kam zapadnul, byla sprcha. Nechal na sebe stékat horké kapky vody a smýval ze svého těla špínu, krev, pot a hlavně svoje a Madarovo sperma. I přesto, že se teď cítil nanic a sprostě využitě jako nějaká šlapka z ulice, podvědomě toužil potom, zažít to zase znova. Chtěl si ukrást dalších několik desítek minut s Uchihou, i kdyby mu měl opět jenom bezcitu podržet a nechat do sebe tvrdě přirážet. Aspoň tak mohl cítit, že je aspoň pro tu chvíli jenom jeho.

,Jenže... Co když to byl vážně jenom úlet a už nikdy jindy se to nestane?' pomyslel si hořce, když otáčel vodovodním kohoutkem, aby zastavil vodu.

I to byla možnost. Madara to opravdu mohl vzít jenom jako úlet, jako užití si chvilkového momentu a nabídnutí, ale víckrát se to opakovat nemuselo.

,Je možný, že se takhle cítil, když jsem od něj tehdy taky po sexu odcházel? V tu dobu mě chtěl ale zpátky. Přemlouval mě. Skoro mě prosil, jenže... Já byl prostě tvrdohlavej debil. Je snad možný, že chce, aby se teď role obrátili? Abych žebral a skučel o další šanci? Abych se před ním poníženě plazil?'

Vylezl ze sprchového koutu a zahalil se do měkkého ručníku. Vzal do rukou druhý a začal si jím rychle vysoušet vlasy. Se zadumaným výrazem ve tváři začal přemýšlet, jak to všechno vlastně udělá.

První a neodkladnou záležitostí byla pomsta Danzouovi. Tu prostě splnit chtěl a musel, přes to nejel vlak. A až potom, když vyvázne živý a v pohodě, se může teprve začít zaobírat jeho vztahem s Madarou. Ale co když bude v tu dobu už dávno pozdě? Nebo... Co když je vlastně pozdě už teď? Madara mu přece jasně řekl, ať si s ním účty vyřídí sám. Myslel to skutečně vážně, nebo ho chtěl jenom podusit? Netušil.

Ale taky tu byla Minaru. Malá holčička, která byla nyní odkázána na jeho existenci. Jak by to vypadalo, kdyby vyrůstala mezi mafiány? To přece nebylo normální dětství. Potřebovala kolem sebe svoje vrstevníky, potřebovala chodit do školky a školy. Najít si první lásku, zažít první zamilované utrpení. Vystudovat, najít si normální práci, založit rodinu, potýkat se s dennodenními problémy, mít plno kamarádů kolem sebe. Ale... To přece u mafie neexistovalo. Dřív nebo později by všichni přišli na to, že k nim patří.

Blondýnek náhlým uvědoměním rozevřel doširoka oči. Jak to vlastně s Minaru teď bude? Není nikde vedená. Nebo tedy... Její poslední místo pobytu je na Mallorce, kde jí matka porodila. Jak... To vůbec dopadlo s jeho rodiči? Jak se o to Madarova rodina postarala? Úplně zapomněl se na to zeptat!

,Jsem bratr na hovno,' povzdechnul si bolestně.

Věděl, že teď musí začít spřádat jasný a neměnný plán, jak všechno zařídit a udělat. Vzhledem k tomu, že sám živil sebe a další dva hladové krky a jako jediný vydělával momentálně peníze věděl, že si musí začít šetřit na letenky a taky na falešný doklady. Přece jenom po něm policajti určitě ještě pasou. Nebylo tomu tak dávno, co byl v televizi, aby na to někteří zapomněli. A taky by se konečně měl prohrabat tou flashkou, kterou mu Sasuke před několika týdny dal a konečně se plně ponořit do sobě stanového úkolu. Nejdřív to a potom všechno ostatní. Možná to bylo trochu sebestředné, ale sám moc dobře tušil, že dokud bude Danzou dýchat, on klidným spánkem neusne.

Místo toho, aby po sprše zamířil rovnou do postele, aby se po náročném dnu a noci vyspal, rozešel se oblečený do čistých věcí do kuchyně, aby začal s pomalou přípravou snídaně. Minimálně pro sebe a pro Deidaru. Přece jenom začínalo už pomalu svítat.

***

Dny, než se mu Madara ozval s další nabídkou práce se snažil trávit jako normální člověk. Každé ráno vstával jako první. Umyl se, obléknul, vzbudil Minaru a pomohl jí se také umýt a obléct. Poté jí vždycky posadil do kočárku a společně se vydali, respektive Naruto běžel a kočárek před sebou tlačil, do blízké pekárny pro čerstvé pečivo ke snídani. Minaru si na tenhle ranní rituál velmi rychle zvykla a upřímně to byla pro ní i zábava a vždycky se radostně nahlas smála, když s ní její starší bratr utíkal.